Katka v 33. tt: Ukrutný moribundus pokračuje

TĚHULKA LIVE! KATKA Opět článek nezačínám zrovna vesele, ale už nyní mohu říci, že se situace okolo mého zdravotního stavu lepší. To samé bohužel neplatí o mé důvěře, kterou chovám vůči lékařům. Dost podobně je na tom i Anežka, která je při vyšetřeních mírně otrávená, nicméně jinak se má čile k světu, a to nehledě na podivnou „virózu“.
foto: Fotopromě

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz


Jak jsem předeslala v minulém příspěvku, hned v pondělí jsem vyrazila ke své obvodní lékařce. Díky určité známosti skrze časté návštěvy se mi již dvakrát stalo, že jsem byla vyvolána do ordinace o celé tři otrávené pacienty dříve. Na oplátku jsem od nich obdržela vřelé a přející úsměvy. Paní doktorce už asi způsobuji špatné spaní, protože nejsem úplně typický pacient s obyčejnou virózou, jak naznačovaly výsledky rozborů krve a CRP test. Tentokráte už hodnoty z CRP testu překročily 50 a lékařka, nevěda už, co se mnou, předepsala antibiotika přímo určená pro těhotné a kojící. Širokospektrální charakteristika měla zaručit záhubu jakékoliv nežádoucí bakterie. Upozorňuji, že jsem i v pondělí byla stále bez příznaků (pominu-li horečky). Nabita pozitivní energií jsem vyrazila z ordinace rovnou do lékárny, ať ten moribundus podchytím co nejdříve.

V průběhu týdne jsem kombinovala antibiotika, Paralen, probiotika a pozitivní myšlení v domnění, že si tak zajistím brzké uzdravení. Horečky sice už nepřicházely tak často a v takové síle, nicméně ani ve čtvrtek jsem se jich nezbavila úplně. Totálně vyčerpaná a duševně zdevastovaná jsem v pátek vyrazila k obvodní lékařce znovu. Hodnoty na CRP testu sice klesly, ale ne tak, jak by se po podání antibiotik očekávalo. Bohužel pro mne to znamenalo další cestu do nemocnice na gynekologickou ambulanci. Navíc jsme s partnerem museli ukončit paragraf umožňující Peťův pobyt doma a řešit tak péči o Ondráška v následující dny.

V klidu jsme se naobědvali a odvezli synáčka k mojí babičce (pozn. pro Ondráška je to snad nejoblíbenější „teta“ na hlídání). Za Ondráškova veselého výskání jsme vyrazili do nemocnice. Na gynekologii mě zase čekalo kolečko klasického vyšetření, změření teploty digitálním teploměrem (samozřejmě naprosto k ničemu, ať žijí předpisy EU :-)) a odběr krve. Následně mě odeslali na internu a tam měli zahájit podrobné vyšetření. Opět nikdo neakceptoval můj požadavek a vlastně i požadavek mojí obvodní lékařky na sono vyšetření ledvin. I tak má tato návštěva Nemocnice v Písku jeden světlý závěr... Podařilo se jim totiž najít nežádoucí prvek v moči. Je tedy zvláštní, že nic podobného nenašli již při hospitalizaci v porodnici před týdnem, ale já byla ráda, že se problém vůbec někam posunul. Pak už jen stačilo počkat na výsledky konzilia lékařky z interny a lékařů z porodnice, jaká antibiotika mi lze podat.

Z nemocnice jsem si odvezla jiná a silnější antibiotika a také pocit, že jako těhotná jsem vlastně v nemocnici na obtíž. Tedy pokud zrovna asi nerodím. S těhotnou je totiž obtíž, jak jsem si již vyslechla od různých lékařských odborností. Těhotné lze málo co podat, těhotnou nelze vyšetřit úplně důkladně, těhotná se musí hlavně sledovat. Tak pro příště si zaplatím soukromého detektiva a nechám se sledovat na každém kroku a při každé činnosti. Je dost pravděpodobné, že výsledky jeho práce budou o poznání přínosnější.

Čtěte také:

Fáze zlepšení zdravotního stavu

Pomalými, ale jistými krůčky se dostávám do stavu, kdy mohu říci, že se cítím lépe a lépe. Tři týdny trápení s „virózou“ a dohadování se s lékaři mě opravdu vyčerpaly. Nestydím se říci, že péči o Ondráška bych bez Petra nezvládla (a tímto ti vyjadřuji neskonalé díky a můj obdiv). Ale abych neřekla hop dřív, než skočím. Na vítězné hurá si budete muset počkat, až doberu antibiotika a kontrolní výsledky budou naprosto v pořádku.

Jak jsem psala již v úvodu, Anežka je v naprostém pořádku. A také to mi dává sílu na jiné činnosti. Snažím se hodně hýbat, protože z neustálého odpočívání ležmo mám záda zkřivená jak ten paragraf umožňující ošetřování člena rodiny. Teploty se objevují už jen sporadicky a s Anežkou je zvládáme bez Paralenu. Jediné, čím obě trpíme, tak absencí mléka a mléčných výrobků, které ovlivňují negativně účinnosti antibiotik, a tak je musím vynechat.

Také mě začalo svědit téměř celé tělo. Bohudík je to pouze stále větším napínáním kůže a zadržováním vody. Moje ladné nožky začínají připomínat roztomilé sloní kůly. Jsem ráda, že je už chladněji a já je mohu schovávat pod legíny. :-)

Pokud se bude zdravotní stav i nadále zlepšovat, budu se moc těšit na premiérové přespání v novém bytě v Praze. A taky na úklid, nákupy a jiné zařizování, ale to nebudu nijak zvlášť přehánět.

Všem moc děkuji za podporu a milá slova v době nemoci! Věřím, že příští týden se s vámi podělím už jen o ty klasické těhotenské radosti a tento moribundus budu moci hodit za hlavu.

Zdraví Vaše Katka.


Katka právě prožívá 33. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem? 

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené