Kdo koho musí živit?

Kdo má právo požadovat příspěvek na výživu? Těhotná přítelkyně, bývalá žena pečující o nemocné dětí či dokonce exmanžel, který není schopen se o sebe postarat?

Existují čtyři druhy vyživovací povinnosti:

1) Rodiče k dětem
Vyživovací povinnost rodiče k dítěti trvá do doby, než je schopné se samo uživit, nejdéle však do 26 let. Pokud je dítě nemocné nebo invalidní, je povinnost celoživotní. Pokud se rodiče na výši výživného DOHODNOU, soud musí jejich dohodu schválit. Oba rodiče jsou povinni přispívat na výživu dítěte dle svých schopností a možností. U rodiče – podnikatele – se vychází z podkladů, které je povinen pro řízení doložit.

Pokud tak neučiní, vychází soud z částky 12,7 násobek životního minima jednotlivce, tj. 39 700,- Kč měsíčně. Při určení rozsahu vyživovací schopnosti rodičů se přihlíží k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Je-li dítě ve střídavé péči rodičů ve stejném poměru, není důvod pro vzájemné vyplácení výživného. Pokud je jedním z rodičů cizinec, řídí se stanovení výživného právem státu, jehož příslušníkem je rodič pečující o dítě (žadatel). Podrobné informace sděluje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně ( www.umpod.cz)

2) Výživné mezi manželi
Pro životní úroveň manželů platí zásada stejné hmotné a kulturní úrovně. V praxi to znamená, že by manželé měli své příjmy sečíst, odečíst náklady na bydlení, výživu svoji i dětí a pravidelně se opakující platby a výsledek rozdělit na 2 díly pro svoji osobní spotřebu. Tento matematický postup však neplatí absolutně.

Soud přihlíží k individuálním potřebám obou účastníků (např. zdravotní omezení apod.) Pokud se manželé SHODNOU na jiném způsobu rozdělení pravidelných měsíčních příjmů, není taková dohoda v rozporu s právními předpisy. Má-li však jeden z manželů vyšší příjmy, které používá pouze pro své potřeby nebo je ukládá na svůj účet, pak se chová v rozporu se zákonem a v tomto případě se druhý manžel může obrátit na soud s žádostí o úpravu výživného. Při stanovení výživného se přihlíží i k tomu, zda účastníci žijí ve společné domácnosti. Na existenci nároku však společné soužití nemá žádný vliv.

3) Výživné mezi rozvedenými manželi
Rozvedený manžel, který není schopen se sám živit, může požádat bývalého manžela (prostřednictvím soudu), aby mu podle svých možností přispíval na přiměřenou výživu. Podmínkou pro toto výživné je neschopnost živit se sám – mateřská, rodičovská dovolená, invalidita či nemoc, péče o invalidní nebo nemocné dítě. 

Výživné soud stanoví jako příspěvek na zajištění přiměřené výživy. Bývalému manželovi, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému byla současně rozvodem způsobena vážná újma, může soud přiznat výživné, nejdéle na dobu 3 let od rozvodu.

4) Příspěvek na výživu neprovdané matce
Svobodná matka může po otci společného dítěte požadovat:

  • příspěvek na svoji výživu po dobu 2 let
  • příspěvek na náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím

O příspěvek na svou výživu může matka žádat od počátku těhotenství a o příspěvek na náklady nejdříve po porodu.

Z praxe víme, že žadatel musí svůj požadavek spíš nadhodnotit, protože soud (pokud se nejedná o majetné občany) většinou požadavek zkrátí.

Komentáře k článku
Počet komentářů: 1
Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Dobrý den, chci se informovat na svoji situaci, s otcem mého ročního syna jsme se rozešli, na jeho výživu jsme se dohodli, že mi bude přispívat 3000 Kč měsíčně. Zajímá mě, zda je toto nutné někde podepsat či poslat na soud, aby částka byla případně vymahatelná. A také si nejsem jistá, zda mám nárok na výživné pro sebe, když chodím na částečný úvazek do práce. Děkuji za Vaše postřehy.

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené