Když máma chybí
Jsou asi tři možnosti, které mohou takovou situaci navodit: jednak se může stát, že maminka chybí na relativně krátkou dobu – nemoc, dovolená, pracovní povinnosti. Nebo je to střednědobá záležitost, dejme tomu několik týdnů – dlouhá nemoc, dlouhá pracovní cesta. Eventuelně úplná absence matky – uteče, umře, má práci, kterou se nevyplatí opustit, a otec je postaven do role pečovatele. V případě střednědobém i dlouhodobém je potřeba si uvědomit jednu zcela zásadní skutečnost, a to že matka je nikoliv osoba, ale role. Jinými slovy nezáleží příliš na tom, kdo roli matky, lépe řečeno Matky, hraje, ale jak ji hraje.
Zdroj: archiv redakce
Náruč a potrava
Novorozený človíček je nastaven na několik relativně málo situací, které musí Matka zvládnout. Zvládne-li je dobře, nemusí se absence rodičky nijak zvlášť projevit. Nejdůležitější je laskavá náruč a potrava, respektive možnost kojit. Drtivá většina mužů není na kojení připravena. A i kdyby se muž rozkojil, čehož lze docílit pomocí jisté hormonální terapie, není jisté, že by to bylo právě to, co chce svému potomkovi nabídnout. Naštěstí existuje sunar a lahve. Pokud jde o prioritu těchto dvou funkcí, myslím kojení a náruč, zdá se, že podstatnější je ona náruč, naštěstí.
Mýty
A teď trocha psychologie. A cizích jazyků. V péči o děti existuje několik mýtů, se kterými se musíme srovnat.
Mýtus první:
Muž není a nemůže být stejně dobrým pečovatelem jako žena. Bullshit, jak by řekli anglosasové. Jsou muži, kteří se příliš nesnaží pečovat o své děti a prochází jim to, protože společnost je připravena to tolerovat. Neexistuje nic jako genetická neschopnost mužů starat se o děti. Co ale rozhodně existuje, je mužská nechuť přebalovat, koupat, mazat, oblékat, uspávat, usměrňovat, vařit, luxovat, mýt nádobí, nakupovat oblečení, psát s dětmi úkoly, a především řídit svůj životní rytmus podle někoho druhého. To ale neznamená, že nejsou, abych byl solidární, nejsme schopni se o děti postarat. Naopak. Muži jsou k výchově dětí do dnešní doby mnohem lépe uzpůsobeni než ženy. Jenom to nechtějí přiznat. Aby to nemuseli dělat.
Mýtus druhý:
Muž nikdy nemůže porozumět dítěti tak dokonale jako žena. Nonsens, jak by řekli anglosasové. Potřeby malého dítěte jsou vcelku předvídatelné a zřetelné. Postavte muže do role matky, totiž Matky a přesvědčíte se, že to není pravda. Klíčem k řešení tohoto mýtu je láska. Znám úplné motyky a netykavky, ano i mí nejlepší přátelé k nim patří, kteří jsou schopni se dojmout k slzám, když hovoří o svých dětech. Tím chci říci, že neznám v zásadě nikoho, komu by byl osud a vývoj jeho dětí ukradený. Komu na vlastních dětech opravdu záleží, vždycky se stará. A udělá všechno, aby se měly co nejlépe.
Mýtus třetí:
Chlap vydělává peníze, žena se stará. Big enough for true, řekli by anglosasové. Není potřeba vnímat roli muže jen jako toho, kdo se stará o rodinu. Máte-li ženu, která vydělává sto tisíc měsíčně a vy jste na patnácti, není nic proti ničemu, abyste byl na rodičovské vy. Naopak, užijte si to. Máte mámu, co pracuje za peníze, a vy jste táta, co pracuje za radost (oh, jak vám závidím!). Jste-li nuceni jít na mateřskou, protože biologická matka dítěte chybí a vy jste na dávkách, zase to není žádné selhání – dejte malému, co můžete. Nic důležitějšího nepotřebuje, a věřte, že značkové oblečení, drahé hračky, dudlík od aventu, botičky od nike, košile s krokodýlkem, kočárek od ferrari, nebo chůvička od phillipsu není to, co malý čeká.
Tolik tedy k mýtům. Zbytek je na vás. Dokážete se o děti postarat úplně stejně jako jejich biologické matky, nejste nijak znevýhodněni. Zda tomu budete či nebudete věřit, je jen na vás. Tak hodně štěstí.
