Klub těhulek (121): Břicho, mlsná, hlad

V dnešním článku se nám hezky sešla tři více či méně související témata: Mára vypráví, jak jí přes noc vyskočilo bříško, Markéta zase bojuje s diktátem miminka, které by nejraději, aby pořád jedla, a Gábina s Vítkem zase bojovali s hladem. Jak to všechno přesně bylo, si už budete muset sami přečíst sami.
foto: Fotoprome.cz

S NAŠIMI TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.


Zdravím vás všechny,
díky tomuto deníčku si uvědomuji, jak moc ten čas letí. Ani se nenaději a už je tu další příspěvek, další týden za mnou. Nikdy mi život tak rychle neutíkal. No, on utíká pořád stejně, ale nikdy jsem si to tak moc neuvědomovala.

Hned ze začátku týdne mě čekala první hodina v těhotenském kurzu. Bylo to velmi zajímavé, přednáška a potom cvičení na míčích a podložkách. Perfektně jsem si odpočinula a zhlédla bříška ostatních maminek. Zjistila jsem, že jsme v pořádku. První hodinu se probírala výbavička pro miminko, což se hodilo, jelikož právě vše řeším a nakupuji. Paní přednášející byla tak trochu zastáncem jiného názoru než já. Vehementně doporučovala koupit jedině kočárek se čtyřmi kolečky, houpací a nejlépe pořídit Libertu. Jinak jsem si to ale opravdu užila. Zítra jdu na další hodinu a už se moc těším.

Začaly mě neskutečně bolet záda, takže chodím každý den plavat a musím uznat, že mi to ohromně pomáhá. Nejdřív si dám pár bazénů, poté si zacvičím v o něco teplejším bazénku a nakonec pár minut výřivky a cítím se jako nový člověk. Snažím se, co nejvíce chodit a hýbat se, jak jen to jde. Dalšího překvapení během těhotenství jsem si všimla jeden den k ránu. Přes noc mi hrozně narostlo břicho, ale opravdu hrozně. Už nevypadá jako přejedené, ale jako těhotné. Ihned jsem vyrazila na nákupy vhodného oblečení. Ulovila jsem opravdu dokonalé těhotenské kalhoty. Jsou tak pohodlné, že jsem rozhodnutá je nosit snad do konce života. Už nechci jiné...

O víkendu jsme se jeli jen ze zvědavosti kouknout na kočárky. Mám od začátku jeden vyhlídnutý a zatím jsem hezčí a pro nás praktičtější nenašla. V tomto obchodě měli snad stovku kočárků od možných a nemožných značek. A hned po prohlédnutí toho mého vysněného, bylo jasno... jasno, že ten to určitě nebude. Ale hned jsme se s manželem zamilovali do jiného. Je neuvěřitelně lehký, perfektně se skládá a je prostě nádherný. Co vám budu povídat, druhý den jsme ho jeli koupit. Takže škrtám další položku v seznamu a někdo si možná ťuká na čelo. Ale já chci mít vše dokonale připraveno a zařízeno. Nejraději bych naložila plyšáky a jela je povozit okolo bloku... Mám z něj takovou radost. Akorát paní z těhotenského kurzu by mě asi nepochválila...

V půlce tohoto týdne nás čeká II. screening, tak nám držte všichni pěsti, ať to dopadne dobře, a já vám pak na oplátku prozradím jméno našeho Zrníčka.
Mára

Markéta je právě ve 20. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.


Ahoj těhulky,
tento týden mně opět potrápilo nachlazení. Teda spíš urputná rýma, která ne a ne povolit. To nám ale s Lukášem nezabránilo v neděli konečně trochu poklidit pokojíček pro miminko a postavit postýlku.

 

Vše začalo v pondělí. Nejspíš mě asi popadlo to, čemu se v těhotenství říká syndrom hnízdění, ale začala jsem jako šílená uklízet celý byt. Vše se muselo jen blyštit dokonce i chudáky kytičky jsem utřela od prachu čisticím prostředkem, tak snad se jim nic nestane. Když jsem byla konečně hotová s celým bytem, koukla jsem se do nádherně vymalovaného pokojíčku, kde ale bohužel byly ještě stále skříně postavené uprostřed a pocákaná stará a zašlá parketová podlaha. Nejdřív jsme se s Lukášem dohodli, že on bude ten, kdo podlahu vydrhne a umyje do krásy, ale zatím se k tomu nedostal, a když jsem to ten den viděla, prostě jsem se nemohla přemoct, šla na všechny čtyři a začala drhnout. Byla to celkem dřina, ale po hodince drhnutí se v pokojíčku objevila celkem pěkná a hlavně čistá podlaha. Tedy až na místech kde stály skříně, s těmi jsem tedy nehýbala. Když přišel Lukáš z práce, nebyl ale už tak nadšený, pěkně mi vynadal a z dalšího uklízení mě úplně vyškrtl.

V dalších dnech jsem už tak nevyváděla, spíše jsem odpočívala a také mně navštívila kamarádka, která za mnou už delší dobu nebyla. Přivezla mi pár kusů černého oblečení, protože jsme s Lukášem šli v pátek na pohřeb a já se už opravdu nevešla do ničeho z toho, co jsem ještě před sedmi měsíci normálně nosila. Musím se přiznat, že i když mi všichni kolem říkají, že jsem pořád hubená a že mi narostlo jen bříško, tak já na sobě těch jedenáct kilo tedy rozhodně vidím a zvláště teď, když se náš Lukášek nebo Šárinka rozhodli, že budou mít pořád hlad a pořád na něco chuť. Snažím se to tedy trošku regulovat, ale je těžké neposlechnout ty otravné hlasy v hlavě „dej si čokoládku“ a „dej si brambůrky“ a tak podobně a ještě přitom vědět, že by mi to přece nikdo nevyčítal, když jsem těhotná. Jen doufám, že se po pár měsících vrátím na svoji původní váhu, protože vláčet s sebou tolik kilo navíc je opravdu unavující, a taky proto se už moc těším, až budu mít svoje miminko konečně u sebe.

Koncem týdne jsem se jedno ráno vzbudila s úplně ucpaným a strašně svědícím nosem. Po té šílené chřipce o Vánocích jsem teda už nechtěla být znovu nemocná a ono to na mně opět dolehlo. Byla jsem hrozně naštvaná, protože v dřívějších letech jsem nemocná nebyla a teď jsem už podruhé. Taky jsem byla naštvaná sama na sebe, protože jsem moc dobře věděla, že jsou děti nemocné, a klidně jsem je sem pouštěla s tím, že když jsem to jednou už měla, tak to podruhé nedostanu, ale omyl. Tenhle rok mě zima opravdu potrápila, a to ji mám ze všech období nejradši, ale všeho moc škodí a v tomhle případě dvojnásob.

Naštěstí Lukáše nic takového netrápilo, a tak se v neděli pustil do rozestavování nábytku v pokojíčku a také přinesl postýlku, kterou rovnou složil. Ještě musíme pořídit přebalovací pult a také ještě jednu skříň, ale pokojíček začíná být opravdu krásný a brzy bude jen čekat na příchod miminka. Moji radost z pomalého dokončování pokojíčku mi jen trošku zkazila tchyně, která věří všem těm pověrám, že nic by nemělo být připravené dopředu. Já ji ale moc neposlouchám a užívám si tyhle přípravy na sto procent.

Tak zatím ahoj
Markéta

Markéta je právě ve 32. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.


Přeji dobrý den všem čtenářům,
z jedné probdělé noci minulý týden se staly tři a k tomu nás čekalo nemilé zjištění, že náš syn se trápí hlady. Jako správná máma jsem to zřejmě měla poznat, ale při pohledu na vlastní prsa a při tom, jak Vítek pije, mě to prostě nenapadlo.

Pro začátek vám prozradím, že nad prdíky jsme statečně zvítězili. Už pár dní nás netrápí, takže to martyrium, které si Vítek protrpěl, je snad za námi. Na středeční kontrole nám dětská paní doktorka poradila kapičky, které máme dávat před každým kojením. K tomu jsme koupili krém na bříško, který mažeme každý večer kolem pupíku, a pro jistotu jsme zakoupili i rourku do zadečku. No a máme tedy snad vyhráno. Koncem týdne začal Vítek prdět jako správný chlap a v bříšku ho tak nic netrápí.

Oslím můstkem se tak dostáváme ke kontrole v poradně u dětské paní doktorky. V těhotenství jsem hledala toho správného dětského lékaře, až jsem nakonec zvolila paní doktorku, ke které jsem jako dítě chodila i já sama. Paní doktorka je pořád stejně milá a i já na ni mám celkem dobré vzpomínky, takže jsem snad zvolila dobře. V prvním týdnu se u nás zastavila doma a zběžně Vítka prohlédla. Proběhlo také vážení s přírůstkem na váze. Vše tedy bylo v pořádku, takže jsme si chvíli ještě povídaly o kojení, o očkování a dalších důležitých věcech.

Další kontrola nás čekala po týdnu, tentokrát již v ordinaci. Do ordinace nás odvezli moji rodiče, já sama si ještě za volant s Vítkem netroufám. Vítek tam paní doktorce předvedl, že taky umí plakat. Prostě se mu tam asi nelíbilo. I v ordinaci proběhlo vážení, tentokrát však s ne úplně milým výsledkem. Za týden Vítek nepřibral. S paní doktorkou jsme vše probraly, dostala jsem rady, jak kojení trochu „zkvalitnit“, máme kojit častěji a toho našeho lenocha u toho nenechat spát. Hlavně prý mám být v klidu já, určitě se to zlepší. Vše jsem se snažila dělat podle rad, ale výsledek se nedostavil. V pátek už jsem byla bohužel tak bezradná, že jsem paní doktorce zavolala s tím, že si začínám myslet, že Vítek má hlad a že to, co dostává ode mě, mu prostě nestačí. Paní doktorka se mě pak zeptala ještě na pár maličkostí (jak Vítek pláče, jak spí, jak vypadá stolice atd.) a došla k závěru, že bych měla Vítka třikrát denně přikrmit. Ze zkušenosti mi poradila speciální výživu, kterou jsem ale bohužel nesehnala, takže jsem ji musela objednat v lékárně. Poslední „hladovou“ noc jsme zvládli a ráno do lékárny vyrazil Jára.

To, co následovalo, bylo jako sen. První lahvičku Vítek vypil snad na jeden nádech a první noc, kdy neměl hlad, byla tak krásná. Vítek spal úplně klidně a vzbudil se pouze dvakrát po třech hodinách. Také jsem přistoupila k odstříkávání svého mléka, mám tak jistotu, kolik toho Vítek vypije. Samozřejmě kojíme i dál, ale vždy musíme po kojení přidat buď láhev mléka, nebo na noc výživy. Od té doby je Vítek klidnější a viditelně spokojenější. Kontrola u paní doktorky nás čeká opět po týdnu a já pevně doufám, že tentokrát nám čísla na displeji udělají radost.

Takže shrnutí na závěr? Vítku, omlouvám se, že jsem tě trápila hlady. Zjištění, že přestože mám velká prsa, ale nic moc z nich Vítek nemá, pro mě bylo velké vystřízlivění. Ale už jsme sehraná dvojka, s tatínkem trojka a s lahvičkou teď i čtyřka. Slíbila jsem Vítkovi, že vše spolu zvládneme, takže na tom tvrdě makám a příště se vám snad pochlubíme, jak jsme přibrali.

Přeji všem hezké dny.
Gábina

 

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené