Klub těhulek (136): Když je tělo moc těžké

Mára je jako na houpačce, chvíli se vznáší, jindy ji zaměstnávají pochybnosti. Diví se, že pár týdnů před porodem nezvládne celý den pracovat jako v době před těhotenstvím. A bojí se nudy.
foto: Fotopromě.cz

S TĚHULKAMI SI MŮŽETE POPOVÍDAT NA DISKUZNÍM FÓRU KLUBU TĚHULEK.


Ahoj všichni,
tak už je to tady. Naprostá neschopnost. Bezmoc, zoufalství a naděje. Naděje, že to za chvilku skončí. Nikdy jsem si nepřipadala tak nemožná. Začátek minulého týdne probíhal normálně a k mé spokojenosti. Měla jsem focení pro Babyweb.cz a pak i focení s manželem. Užila jsem si to parádně. Nemůžu se opět dočkat fotek, vždy jsou tak nádherné.

Zvládla jsem poslední prohlídku u svého gynekologa a nakonec ještě účast v jednom výzkumu těhotných žen. Ten se zaměřoval na srdíčko miminka a maminek. Podstoupila jsem několik různých druhů vyšetření. Bylo to velmi zajímavé a vím, že já i Sebastienek máme srdíčka v naprostém pořádku.

Poslední, co mě čekalo, byla páteční práce. Na sobotu jsme měli objednávku kytek na velikou svatbu. Bylo toho moc, a tak jsem hned ráno vyrazila do práce. Celou dobu jsem seděla a dělala „podřadnější práce“, ale i tak jsem se domů dostala až večer.

A to mě myslím naprosto uzemnilo. Už prostě takový nápor práce nezvládám. Nemohla jsem se pak ani postavit na nohy. Doma sem se třásla a usnula ještě dřív, než jsem snad zaregistrovala postel. Hrozně mi vadí, že nemůžu dělat ani z poloviny tolik, co dřív. Boty si už neobuju delší dobu, to jsem si zvykla, ale teď už si ani neobléknu a nesundám sama kalhoty. Stačí, abych víc jak hodinu stála a už funím jak lokomotiva. Je mi jasné, že to k těhotenství patří, ale opravdu závidím holkám, co za celou dobu přibraly kilo a do porodu se věnují tomu, čemu dřív. Já s váhovým přírůstkem 22 kilo toho opravdu moc nezvládnu.

Takže do porodu už do práce nepůjdu, veškeré aktivity jsem odřekla a budu jako většina těhotných doma a… ach jo, nevím, co budu doma celé dny dělat. Neumím nic nedělat. Mám vše připravené, přestavěné, seřazené, vytříděné… Už tu je potřeba jen pár úprav, ale to sama stejně nezvládnu. Holt budu asi jen čekat. Čekat, až to přijde.

Venku je hrozně, je mi tak líto každého, koho se povodně přímo týkají. Je to příšerné, co se venku děje. Naštěstí my bydlíme na kopečku a všichni blízcí také. Ale už by vážně mohlo přestat pršet. Sice je pravda, že mě to nenutí dělat na zahrádce a ani ven se mi nechce chodit. Takže jistou výhodu přes to všechno v tom najdu.

Ale jakmile se narodí Sebastien, tak prosím o hezké počasí. Sluníčko a teplíčko, ať můžeme drandit v kočárku po okolí. Ráda bych koupila vozík za kolo. Abychom ještě letošní léto (pokud vůbec dorazí) mohli vyrazit jako rodina na kola. Pak se dá dokoupit set na běžky a můžeme i v zimě být spolu a na vzduchu. Běžky a kolo opravdu miluji a také kolečkové brusle. Ty ale nejspíš nechám až na příští rok, i když, kdo ví, třeba bude vše v pořádku a já si i tak užiji léta. A třeba na podzim i dovolenou u moře. O tom teda manžel nechce ani slyšet, ale myslím si, že i s mimčem se dá žít a ne přežívat.

Teď je to opravdu už jen a jen o čekání. Už se ani nebojím nebo nejsem nervózní. Jen aby vše dopadlo dobře a bylo to za mnou. Taky je ale možné, že se Sebastienovi nebude chtít na svět a ještě několik týdnů zůstane v klídku uvnitř. Uvidíme, nechám to na něm, ale pro mé dobro bych už ráda, aby byl s námi.

Manžel má teď daleko více práce než kdy dřív. Takže starost o domácnost a vše je na mně. Nemám mu to za zlé, ale trocha hýčkání a rozmazlování by neuškodila. Hlavně v tomto období, kdy se cítím opravdu velmi neohrabaná a nepřitažlivá. Už to není to roztomilé těhotenské bříško. Je hrozné, že člověk je těhotný téměř celý rok… Tři čtvrtě roku si dáváte pozor, co jíte, co děláte a jak se chováte. A najednou to bude pryč. A začne něco jiného, něco krásného.
Mára

Markéta je právě ve 37. týdnu těhotenství. Přečtěte si více o vývoji plodu a těhotenských změnách v tomto týdnu.


 Staňte se naší novou těhulkou!

V příštích dnech změní Klub těhulek svou tvář a my rozšiřujeme jeho značně prořídlé řady. Čekaly jsme s jejich hledáním na spuštění blogů, které je na spadnutí!

Několik těhulek se nám už ozvalo, moc se nám líbí, ale i tak hledáme dál, abychom mohli vybírat z většího počtu a najít tu s nejlepším příběhem.

Koho hledáme?

Ženy, které se chtějí s ostatními podělit o své těhotenství, radosti i strasti, které se nebudou stydět prozradit ostatním své nejniternější myšlenky. Patříte mezi ně a chcete pomoci jiným těhulkám tím, že budou moci spoluprožívat vaše těhotenství?

Hledáme těhulky jak v prvním, tak ve druhém trimestru. Napište na adresu redakce@babyweb.cz a pošlete nám povídání o svém těhotenství, které je dlouhé alespoň na jednu stránku. A připojte vaši fotografii, protože součástí členství je i několik focení v profesionální salonu Fotopromě. Vybrané fotografie k uveřejnění pak dostanete i pro soukromé účely. Navíc se členky Klubu těhulek mohou těšit na dárky od redakce.

Možná hledáme právě vás, napište nám!

 

Komentáře k článku
Počet komentářů: 1
Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Máro, promiňte, ale přijde mi, že si pořád na něco ztěžujete a jste věčně nespokojená. Čtu Vaše příspěvky už nějakou dobu a je to stále dokola. Já jsem ve 34. týdnu a také jsem nemotornější a méně pohybvlivá, ale to k těhotenství zkrátka patří a zažívá to snad každá těhu. Bojíte se nudy? Já jsem na rizikovém těhotenství už tři měsíce a jsem ráda, že jsem je mohla strávit doma a ne v nemocnici jako moje kolegyně, která celé těhotenství musela proležet, aby děťátko udržela. Nikdy jsem jí neslyšela, že by si stěžovala. ... A k tomu ty řeči, jak je hrozné, že těhotenství trvá skoro celý rok, k tomu už nemám slov. Nezlobte se, ale už jsem Vám to musela říct. Možná se urazíte, možná se zamyslíte... Držím palce Vám i Vašemu miminku.

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené