Klub těhulek (56): Tak už zase tři!

K Petře, která už se nemůže dočkat vytoužené holčičky, a Gábině, těšící se, že se brzy dozví, kdo se skrývá v jejím bříšku, přibyla nová těhulka. Marie čeká své druhé miminko: Jak si užívá radostné očekávání, když ji plně vytěžuje její malý syn Matyáš?

MARIE:

Zdravím všechny nastávající i stávající maminky!

Přibližně před dvěma lety jsem objevila Babyweb. Sedávala jsem k němu minimálně jednou týdně. Prožívala jsem své první těhotenství a byla jsem lačná informací, jak už to u prvorodiček bývá. Moc mě bavilo sledování seriálu Těhulka LIVE. Je mi teď proto potěšením s vámi pobýt a sdílet se všemi pocity, radosti, útrapami a událostmi mého druhého těhotenství.

Moje první děťátko nebylo vyloženě plánované, dá se říct, že bylo spíš očekávané. Můj Matyášek (říkám mu Tyši) se narodil 10. března 2010. Dnes je mu už více než 1,5 roku, je to lapač informací, každou chvíli s otevřenou knihou, ale taky šílený aktivista, který potřebuje stále nějakou akci. Jinak se nudí a dává to patřičně najevo.

Od jeho dvou měsíců jsem musela každý den trajdat mezi lidi, vymýšlet mu akce, jinak řval, protože se nudil. Já, založením introvert, byla už jen z toho naprosto vyřízená. A to nemluvím o jeho velkém apetitu, který mě co dvě hodiny ve dne v noci do osmi měsíců aktivoval ke kojení. Upřímně, cítila jsem se kolikrát tak vyždímaná, že při myšlence na druhé dítě jsem se nelibě otřepala.

Naštěstí vše je zařízeno jinak. Člověk zapomene na probdělé noční hodiny, na vyčerpanost, na neustálý koloběh konejšení – kojení – konejšení… Prostě přijde chuť mít dalšího potomka a těšit se z rozšiřující se rodiny. A tak jsem právě v 11. týdnu svého druhého těhotenství!

Tentokrát je to ale jiné než tehdy. Dvěma slovy – není čas. Není čas na myšlenky o tom, zda to bude holčička, nebo kluk, není čas na snění o jeho povaze, na oblíbené návštěvy obchodů s dětskými oblečky atd. Tyši mě drží v jednom kole a vyžaduje mou pozornost, ať jsem v jakémkoli stavu.

Na konci 4. týdne mi začalo být zle. A stejně jako dřív, opět 24hodinově. To znamená i tehdy, kdy jsem v noci vstala a zašla na záchod. Než jsem se vrátila do postele – znova nevolnost. Mučilo mě to nějakou dobu, až můj pozorný a chytrý muž poznamenal, že na to určitě něco je. Já se tomu sarkasticky pousmála, protože jsem prvně vyzkoušela bezúspěšně kde co. Ale on se nedal a řekl: „A co homeopatika?“ Tohle byl spásný nápad! Po konzultaci s naší doktorkou jsem nasadila homeopatika a během 14 dnů nevolnosti téměř vymizely.

Tento týden jsem byla u svého gynekologa. Viděla jsem poprvé naše miminko. Připadalo mi krásné a chtělo se mi plakat štěstím. Pak jsem se v duchu zarazila. Vůbec se nehnulo po celý čas vyšetření ultrazvukem, prostě tam jen bylo. Vzpomněla jsem si, že Tyši sebou při ultrazvuku pokaždé neustále mrskal. Ale doktor spokojeně prohlásil, že vše je v naprostém pořádku. Najednou mi došlo, že tohle dítě bude asi povahově úplně jiné. Strašně mě to překvapilo a vlastně se mi nějak přiblížilo i v tak rychle ubíhajících dnech. Začínám jej cítit už jako součást rodiny!

Těším se na vás opět za týden!

Vaše Marie


GÁBINA:

Milé těhulky,

mám za sebou náročný prodloužený víkend v Čechách. Příští týden máme naplánovanou návštěvu u doktorky, kde by nám měl náš bejbísek ukázat, jestli bude holčička, nebo chlapeček. Nicméně všichni kolem mě si už tipují, co to bude… Podle toho, jaké mám bříško, jakou mám pleť… A musím říct, že z devadesáti procent tipují chlapečka.

Můj táta řekl, že neví proč, ale prostě si myslí, že to bude kluk. Babička vykládala karty a prý jí vyšel kluk (mimochodem, mojí mamce řekl, že já i moje sestra budeme kluci :-)). Už i můj přítel se přiklání ke klukovi a pořád v obchodech kouká po fotbalových dresech a podobně. Musím se přiznat, že kdybych si mohla vybrat, chtěla bych holčičku, protože jsme byly se sestrou doma dvě holky, tak je mi to prostě bližší. Ale samozřejmě nejdůležitější je zdravý bejbísek, ať je to kluk, nebo holka.

Během naší návštěvy v Čechách nás čekalo focení ve Fotopromě. Cestou do Prahy jsem byla trošku nervózní, nikdy jsem se u profesionálniho fotografa nefotila (pokud nepočítám takové ty fotky s dortem, když jsem byla malá). Ale atmosféra byla úžasná, potkala jsem těhulku Aničku a v ženském kolektivu nebyl problém se uvolnit. Nakonec jsme pořídili i pár fotek s nastávajícím tatínkem. Když už vím, do čeho jdu, tak se na další focení těším.

Od minulého týdne o sobě začíná bejbísek dávat vědět tím, že kope. Pravidelně před obědem. Asi mě upozorňuje, že je čas poslat mu něco dobrého k jídlu. Jestli je po tatínkovi, tak je to určitě hlady. Občas večer, když ležíme s přítelem v posteli a já cítím, že bejbísek kope, dám přítelovu ruku na bříško, aby to také cítil… a nic. Nekopne ani náhodou. Čeká, než je ruka zase z bříška, a pak se pustí do dalšího kopání. Asi si hraje před taťkou na hodného!

Mějte se krásně a příště na napsanou!

Gábina


PETRA:

Milé maminky, těhulky a snažilky,

další týden utekl zase jak voda a já mám naši holčičku pořád ještě v bříšku. Pomáhám jí všemi možnými způsoby. Včera jsme dokonce vyrazili na procházku s pejsky na místní rozhlednu. Výšlap to byl pěkný, funěla jsem jak o život, ale Gabrielku to vůbec nezajímalo. Vesele si v bříšku rochní, kope mě do žeber a ven se jí prostě nechce.

V pátek na monitoru si také dělala to, co chtěla. Noc před monitorem pěkně řádila, a ráno se ne a ne vzbudit. Sestřička mi třásla bříškem a ani to nezabralo. Jen se líně překulila a spinkala dál. Tentokrát jsem byla na vyšetření u jiné paní doktorky, která mi toho moc neřekla. Vše je ale pořád v pořádku, tlak mám celé těhotenství ukázkový a nic mě netrápí, tak nezbývá než trpělivě čekat.

Povím vám ale, že to čekání je šílené, každou noc, když jdu spát, si přeji, aby ta nekonečně dlouhá noc byla již tou poslední. Kolikrát se do hodiny několikrát probudím, jak se přetáčím z boku na bok a noc je opravdu nekonečně dlouhá.

Vím, že mě pak čekají noci, kdy budu vstávat ke Gabrielce, ale na to se opravdu těším.

Tento týden se mi hodně změnily sny. Poprvé za celé těhotenství jsem ji viděla, jak už je venku z bříška a sebe bez pupíku. Tyto sny už trvají třetí noc. Doposud se mi vždy zdálo o sobě jako o těhotné. Je neuvěřitelné, jak podvědomí dokáže sny ovlivnit.

Strašně bych si přála, aby tento článek byl už poslední s pupíkem, tak jsem zvědavá, co vám napíši příští týden. 🙂 Já mám pocit, že je vše krásně připravené, a sama se cítím na porod opravdu připravená, tedy hlavně po psychické stránce. Stále se nebojím, spíš se hrozně těším, i když vím, že bolet to určitě bude. 🙂

Držte nám palečky, ať už máme Gabrielku brzy v náručí!

Vaše Petra


Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist