Klub těhulek (94): Děťátko se samo rozhodne, kdy je jeho čas

Gábina se pilně věnuje úkolu, který dostala od Babywebu – trénuje úsměvy na focení a jako skvělá příležitost pro nácvik se osvědčila pouť. Marťa navštívila koncert Tomáše Kluse i s malým Ríšou. No a Janča je už jednou nohou v porodnici, prodělala poslední vyšetření, uklízí jako šílená a hlavně se moc těší.

GABRIELA:

Zdravím všechny čtenáře Babywebu,

týden utekl jako voda, a já mám opět možnost svěřit se vám, jak jsem jej prožila a jak jsem si z minulého týdne odnesla domácí úkol, který mi dává dost zabrat.

V práci měly obě moje kolegyně dovolenou a tak jsem té svojí měla skoro až nad hlavu. Ale jak už víte, mám skvělého šéfa, takže jsme to společně zvládli a dokonce se mi podařilo přemluvit ho k jednomu dni dovolené. Sice jsem nechala jeden den napospas osudu kolegy mužského rodu, ale jsou to také šikulové, takže se vše obešlo bez problémů. Ten den dovolené jsem totiž měla důležitou akci. V Praze mě čekalo první focení pro Babyweb. Nervózní jsem byla už večer předem, protože focení nepatří mezi mé oblíbené činnosti a hlavně, ještě nemám to bříško, tak to bylo takové zvláštní

Ale pan fotograf a paní vizážistka byli skvělí, a snažili se mi pomáhat, jak jen to šlo. Díky také patří paní Stolaříkové, která se mě snažila rozesmát. Několikrát jsem se převlékla, a dokonce jsme použili rekvizity. Protože ještě nevíme, jestli čekáme holčičku nebo kloučka, pan fotograf se to pokusil vtipně zamaskovat. Do rukou jsem tak dostala jednu modrou, a jednu růžovou botičku. Dokonce, mi pan fotograf na bříško namaloval dva otazníky. Modrý a červený. Bylo to příjemné odpoledne. Jak fotky dopadly, uvidíte postupně i vy, tak doufám, že se podařily. Než jsem z fotoateliéru odjela, dostala jsem výše zmíněný domácí úkol. Do příštího focení se musím doma naučit tři úsměvy. Abyste to pochopili, ne že bych se nesmála, to jo, ale sama jsem si kdysi zakázala, usmívat se na fotkách „zubama“. Určitě to někteří znáte taky. Takže pro příště si sebou vezmu asi Jardu. Je to komik a vtipálek, s ním to určitě půjde samo.

Nacvičovat první úsměvy se mi podařilo hned o víkendu. U nás na vsi byla pouť, a kdo jiný si ji užije více než děti. Proto jsem na nedělní oběd a poté na pouť pozvala Jardovu sestru a její dvě dcerky. Přijela s nimi samozřejmě i Jardova mamka. Všechny čtyři holky tvoří nerozlučnou čtyřku. Společně bydlí v domečku kousek za Plzní. Abych Vám holčičky trochu představila. Starší Anička jde v září do školy, mladší Marušce jsou 4 a kousek. Jsou to naše princezny. Neznám rozkošnější holky. Jsou tak chytré, veselé a hlavně, kdykoliv si řeknu o pusu, bez debat mi jí dají.

Anička je opravdu princezna. Je to taková naše parádnice. Má dlouhé blond vlásky a ráda se parádí. A naše Mája. Vlastně mě ani nenapadá ten správný výraz, který by se na ni hodil. Z legrace vždycky říkáme, že to měl být kluk. Má ďáblíky v očích. Chvíli neposedí, pořád si chce povídat a něco hrát. A hlavně je to taková rozumbrada. Na všechno má odpověď a všechno ví. Obě jsou fakt kouzelný a já si je zamilovala od první chvíle. Poslední dobou si často vzpomenu na první setkání. Tenkrát mě vzal Jára k holkám celkem brzy. Chodili jsme spolu sotva dva měsíce. Přijela jsem, proběhlo hezké seznámení s mamkou a sestrou. Ta mi pak ukázala Aničku. Byla maličká a trochu se styděla. A pak, ještě jsem se ani nerozkoukala a už jsem v náručí, v zavinovačce, držela půlroční Marušku. Byla tak rozkošná a já se do ní okamžitě zamilovala. Léta plynou a my s holkama se vídáme skoro každý týden.

Na naší pouti jsme obešli, co se dalo, koupili párek v rohlíku a limču a bylo nám spolu všem moc krásně. Mám taky ještě jednoho synovce. Adámek je syn mého staršího bratra a jeho manželky. V září se Adámkovi narodí ještě sourozenec. Bohužel mě a mým rodičům není přáno se s nimi vidět, takže jediné, co o Adamovi můžu říct je, že co si pamatuji, je krásný. Strašně bych si přála i jeho vzít na pouť, ale život je někdy pes a ne vždy, co si přejeme, se může splnit. Ale dost slziček…všem maminkám a ostatním samozřejmě taky, přeju příjemné další dny.

P. S.: Koupila jsem si první těhotenské kalhoty, protože ty které mám teď, mi začínají být těsné, takže teď už jsem připravená, až se mi bříško vyklube.

Všechny zdravím, a svému děťátku vzkazuji to, co mu šeptám každý den. Jsem štěstím bez sebe, že ve mně roste, a že ho milujeme už teď.

Zdraví a své blízké líbá Gábina


MARTINA:

Milí čtenáři Babywebu,

další týden se přehoupl a já s ním do posledního trimestru. Můžu říci, že při každé činnosti pociťuji tíhu svého miminka. Lidé z okolí pomalu začínají uzavírat sázky, zda tam mám holčičku nebo chlapečka (naštěstí nemají více možností).

Tento týden nás nečekaly žádné kontroly ani prohlídky, takže jsme měli čas chodit do lesa na houby. Je fajn, že máme les přímo u nosu a nemusíme se nikam přesouvat. Ať chodíme v kteroukoli denní dobu, vždy potkáme další houbaře. Zřejmě i proto nacházíme především spoustu mladých hříbků, ale alespoň nejsou červiví. Babička nám z nich uvařila houbovou omáčku – mňamka.

Dalším zpestřením tohoto týdne byl koncert Tomáše Kluse. Původně jsem měla jít s mamkou, tetou a sestřenkou a Ríšu měl hlídat manžel. Samozřejmě měl manžel skluz v práci, takže šel Ríša s námi. Vzhledem k tomu, že to byl venkovní koncert v zámecké zahradě, nijak to nevadilo. Naštěstí nám přálo i počasí a bylo krásně slunečno. Ríša byl nejprve rozmrzelý a po páté písničce chtěl odejít. Poté potkal svého kamaráda, takže půl koncertu strávili hraním na honěnou a strkanou a když přišel čas odejít, tak ani nechtěl. Koncert se líbil i našemu miminku v bříšku. Pěkně se tam točilo a protahovalo. V Prvním trimestru mělo Alexandrovce, teď Tomáše a tak mu budu muset ještě něco vymyslet na ten poslední trimestr. Možná z něho bude muzikant.

Ani jsem vám ještě nenapsala, že první neštovicový poplach jsme přežili v pořádku a Ríša vše ustál. Řekla bych, že má dobrou imunitu. Také teď začal mít mama období, což doufám brzy přejde, neboť od srpna ho chci dávat do německé školky. Ne, že bych neměla ráda české školky, ale byla bych ráda, kdyby se naučil jazyk. Bydlíme blízko hranic, takže nemusíme dojíždět daleko. A aby toho nebylo málo, jedna z našich sousedek v té školce učí, takže jsem o něco klidnější. Vzhledem k tomu, že je Ríša extrovert nemám o jeho psychiku žádný strach, ale nikdy neříkej nikdy. S manželem jsme si řekli, že to zkusíme, ale kdybychom pocítili, že to psychicky nezvládá, tak ho dáme do české školky. Máte někdo nějakou zkušenost se zahraniční školkou? Napište mi do diskusního fóra.

Ve zdraví jsem přežila i střet s ovcí z minulého týdne a už mám jen hojící se modřiny a odřeniny. Miminko se také pohybuje v pravidelných intervalech. Pociťuji, jak rozeznává spánek a bdění.

Přeji krásný týden Marťa


JANA:

Moje milé,

už jen něco málo přes týden budu těhulkou, ve středu na indikační vizitě se dozvím přesný termín porodu. Pan doktor mi při každé kontrole říká, že to může být každým dnem, Tomáškovi se zatím nechce. Stal se ze mě robot na úklid. Každý den uklízím, kdyby náhodou, abych neodcházela z nepořádku. Tak jak to bude? Ptám se sama sebe dost často.

Nedávno jsem četla zajímavou diskuzi, kde těhulky rozebíraly, jak pomoci miminku na svět. Vše co tam bylo uvedeno, na mě tedy neplatí, protože to už bych svírala Tomáška v náručí. Jsem přesvědčená, že každý má svůj čas a teprve, když nastane, stane se. Věříte na tyto „babské rady“? Ráda si Vaše zkušenosti přečtu v naší diskuzi.

V pátek jsem měla další týdenní kontrolu v nemocnici. Byla jsem bez Jarouška, toho manžel hned ráno odvezl k rodičům a vyzvedl ho cestou zpět. Bylo příšerné vedro, mě nebylo moc dobře, ale prostě jsem vyrazit musela.

Nejdříve mi sestřička natočila monitor, ale miminečko naše nespolupracovalo, spinkalo a tak jsem tam přečetla celý časopis. Po monitoru poradna a uháněla jsem na ultrazvuk. Paní doktorka byla pro nás čekající bohužel na sále a já přečetla druhý časopis a snědla všechny zásoby nakoupeného jídla. Už mám v bříšku pořádného chlapáka, odhad váhy byl minulý týden už 3,5 kg. Pak se mi v noci má dobře spát. Hned po ultrazvuku jsem celá vyřízená běžela dolů za gynekologem. Zhodnotil čtvrteční vyšetření internistkou, zkonroloval spodek, dostala jsem instrukce na středeční indikační vizitu a mohla jet konečně domů.

Byla jsem ráda, že jsem padla na postel a přes hodinu a půl spala. Nepsala jsem minulý týden, jak je mi hej?. Ano je, ovšem pokud teplota nepřekročí třicet stupňů. Abych nezapomněla, paní doktorky z interny jsem vyfasovala železo. Protřebuji trošku vylepšít krevní obraz. Jen můj žaludek protestuje a železo mu nechutná.

Minulý týden byl opravdu akční. Dvakrát Praha, dvakrát nás chytla obrovská bouřka, kdy jsme Jájou byli promočení na kost. Broučkovi mému se bouřka nelíbí, moc se jí bojí. Také jsme jeden den s kamarádkou a dětmi vyrazili do lesa na houby. Kluci nosili košíčky, lítali sem a tam, nechali si nakládat houby a vedli důležité hovory. A vysvětlit jim, že v lese se nekřičí, nadlidský výkon.

Každý den si říkám, že bych měla dobalit tašku do porodnice, jsem ostuda, stále to nemám kompletní. Také musím navštívit můj oblíbený obchod a nakoupit chybějící drogerii. Blíží se nám to Tomášku, blíží...

Sluníčkové dny a těším se příště u písmenek.

Janča


Chcete dostávat každý týden obrázek vašeho týdnu těhotenství s podrobným popisem, jak se vyvíjí vaše miminko? A k tomu spousty praktických informací týkajících se aktuálního týdne vašeho vlastního těhotenství?

Stačí se zaregistrovat zde a je to. Každý týden vám ve chránce přistane Zpravodaj Babywebu šitý na míru pro váš týden těhotenství!

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené