„Léčivé“ miminko

VÁŠ PŘÍBĚH V září to už byl rok, co moje milovaná dcerunka Anetka poprvé viděla světlo světa a zakřičela "haló, tak jsem tady!" Ten rok utekl jako voda, ale já mám ten nezapomenutelný zážitek stále živý.

Večer, teď už vím, že před porodem, jsem ulehla ke spánku a už to byl třetí den, kdy jsem miminko přenášela. Takže má myšlenka byla jako každý večer "tak snad zítra by to mohlo vyjít?"

Asi jako každá maminka na konci těhotenství, už jsem se spíše těšila na to, že malá bude na světě, protože jsem se pohybovala jako malej hrošík.

Nejlepší rada

Ten večer kolem půlnoci jsem cítila divný tlak v podbříšku, který mě probudil. Vstala jsem a šla jsem si sednout do obýváku, abych manžela nerušila ve spánku. Říkala jsem si, že pokud už budu rodit, tak ať se na to taťka aspoň pořádně vyspí.

V obýváku jsem si do 5hodin do rána počítala kontrakce, které se stále zkracovaly. Jelikož to byl můj první porod, nevěděla jsem, kdy mám jet do nemocnice, takže jsem probudila mou sestru, která má za sebou tři porody a ta mi vše vysvětlila.

Nejlepší rada? Jdi do sprchy, bříško si masíruj teplou vodou, a pokud se kontrakce zkrátí, pak rodíš. Udělala jsem a hned po sprše jsem vzbudila manžela a frčeli jsme do porodnice.

Připadala jsem si jako královna

Příjem a vše ostatní proběhlo "v pohodě". Má první otázka zněla, zda má službu má doktorka, se kterou jsem byla domluvená na porodu. Byla tam!

Má velká opora a známá tvář se dostavila a byla se mnou po celou dobu porodu. Ten den zrovna nikdo nerodil, čemuž se mi nechtělo věřit, jelikož minulý rok byl tzv.babyboom! Ale byla jsem v porodnici opravdu sama, takže jsem měla pokoj, vanu prostě vše sama pro sebe. Připadala jsem si jak královna.

Kontrakce se zvyšovaly, ale bohužel jsem se stále neotvírala, byla jsem jen na 4cm!! Kolem poledne bolest byla už hodně velká, ale stále jsem se neotvírala. Sestřička mi musela prasknout plodovou vodu. Tím se kontrakce rozjely, ale jinak se nic nezměnilo.

Manžel rodil taky

Manžel byl po celou dobu se mnou a byl mi obrovskou oporou. Sice celou dobu jen seděl a mlčel, ale hladil mě po ruce a to bylo asi to největší, co pro mě mohl udělat. Kolem 13hod. jsem myslela, že umírám.

Bolest byla nesnesitelná, kontrakce byly po 3minutách, ale pořád nic. Čekala jsem, kdy už doktorka řekne "jdeme na sál". Ale Anetce se pořád nechtělo ven. Když paní doktorka řekla, že ještě tak hodinu, má myšlenka byla, že hodina pro mě je jako kdyby řekla "celý den"!! Celou hodinu paní doktorka seděla u mého lůžka, hladila mi ruku a podporovala mě hlavně psychicky.

Když kolem 14hod. řekla, tak jdeme, krásnější větu jsem ten den nemohla slyšet. Na sále jsem párkrát zatlačila a Anetka byla na světě a my byli rodina. Manžel byl po celou dobu po mém boku a myslím, že rodil se mnou.

Všechno se otočilo

Ten pocit, když mi Anetku položili na bříško a malá na mě mžourala očičkama, se prostě nedá popsat.........naprosté štěstí a naplnění.

Veškeré životní hodnoty se převrátí o 180 stupňů. Půl roku po porodu moje maminka onemocněla rakovinou prsu a naše malá Anetka nám dává všem sílu jít dál.

Nejšťastnější jsem, když vidím, jak Anetka dělá pokroky a moje mamča vše sleduje s námi a raduje se ze života.

Je to naše štěstíčko.

Porod byl nezapomenutelný zážitek, ale ať je jakýkoliv, tím to vše začíná.

Adéla a Anetka

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené