Lyžování s miminkem

VAŠE ZKUŠENOSTI Jste sportovně založení? Pak věřte, že ani s několikaměsíčním prckem nemusíte o zimní radovánky přijít. Přinášíme zkušenosti maminky malého Jakuba.

Jakub se narodil v září. Zima byla za rohem a my jsme začali spřádat plány na alpskou lyžovačku. Říkali jsme si, že když budeme žít i s dítětem navzdory některým překážkám co nejpodobněji jako dřív, určitě to bude nakonec ke spokojenosti všech.

Ubytování hned u sjezdovky

Hlavní podmínkou bylo, aby ubytování bylo co nejblíže sjezdovce, abychom se snadno mohli střídat ve hlídání.

Ven jsme chodili vždy s dítětem v kočáře. Teploty se pohybovaly hodně pod nulou, takže abych měla jistotu, že malému není zima, průběžně jsem mu kontrolovala teplotu na ručičkách a na zátylku. Obličej a ruce jsem mu mazala speciálním krémem proti mrazu. Sluneční brýle jsme použít nemohli, na to byl moc malý. Proti prudkému světlu, které se na horách odráží od sněhu, tedy nebyla jiná ochrana než ve stínu v kočárku, kde je dítě pěkně schované. Nutností však byla pořádná podestýlka ze složené vlněné deky pod záda.

Lyžo-kočár na objednávku

Vzali jsme s sebou speciální pláštěnku proti vichřici, dešti a sněhu, která byla součástí výbavy kočárku. Počasí až na trochu mrazu bylo celkem příznivé.

Ježdění s kočárem na sněhu jsme vyřešili objednávkou v dílně, protože lyže na kočár nejsou v obchodech volně k dostání. Taková úprava umožňuje na horách i pěknou mini-túru a všeobecně v zasněžených oblastech snadný pohyb s kočárem.

Doporučit lze také další jednoduchou úpravu - upevnit korbičku kočáru na staré, poctivé dřevěné sáně.

Když cestujete s miminkem do zahraničí a ubytujete se v hotelu, nemusíte mít obavy, co s sebou - většina hotelů půjčuje dětskou postýlku i jiné vybavení. To si zjistěte před rezervací pobytu.

Další rok

Rok utekl jako voda a opět jsme balili zimní výbavu. Jakubovi jsme ještě lyže nepořizovali, vždyť opravdu sotva chodil. Přibalili jsme mu ale kvalitní zimní botky a sáňky. Sáňkování bylo fajn, ale ta pravá legrace přišla rok na to.

První opravdová sezóna

Další rok se s rokem sešel a byla tu Jakubova již třetí zimní sezóna. Ve věku necelých dvou a půl let jsme ho uznali schopným obout dětské přeskáčky. Vyrazili jsme do bazaru, kde jsme pořídili boty, lyže i helmu. Hůlky nám připadaly zbytečné. Přeskáče měly vyndavací botičky, takže zkoušení velikosti se obešlo bez velkého utrpení.

Na ježdění jsem mu oblékla:

body, tenké bavlněné punčocháče + tlustší termo punčocháče + podkolenky, triko, mikinku, oteplováky, bundu, kuklu i kulicha a helmu, dvoje rukavice

To bylo radosti. Ve všem nás hrozně napodoboval a s velkou pozorností poslouchal naše „technické“ debaty.

Hurá na lyže

Italové jsou velcí milovníci dětí, takže prakticky u každé sjezdovky bylo dětské hřiště, kde jsme mohli trénovat začátky a navíc jsme objevili i speciální minisvah s jezdícím kobercem místo vleku.

Zvládli jsme nakonec sjet celou jednu modrou sjezdovku, na kterou jsme vyjeli společně na pomě. Když se chce, všechno jde. Dolu jel Jakub za jednu ruku a snad i díky tomu snadno rotoval do zatáček, které byl po chvíli schopen celkem obstojně dotočit.

Je to lepší postup než ho držet pořád mezi nohama, protože když ho držíte oběma rukama, je hodně zafixovaný a nemůže se toho tolik naučit.

Bylo fajn, jak moc stál o uznání, dělalo mu hrozně dobře naše fandění a „potlesk“.

Lyžovat jsme s ním šli tak na jednu hodinu denně. Zbytek času jsme se střídali v hlídání a v „normálním lyžování“.

V péči o nejmenší se české a italské nebo rakouské školičky nedají srovnat. U nás bych se o něj daleko více bála hlavně v terénu pod sjezdovkou u vleku, kde by ho mohl někdo lidově řečeno snadno sejmout.

Rada pro učení se lyžovat v Čechách: nejvíce asi dejte na přístup a vybavení lyžařské školičky.

Krásné zážitky přeje Marcela

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené