Matky na pokraji zhroucení

O tom, jak vyčerpávající je role matky, která chce být zároveň dobrou partnerkou a ještě k tomu se realizovat ve své profesi, není třeba se rozepisovat. Snad jen malý detail.

Vědci z univerzity v Pensylvánii měřili hladinu kortizolu (stresový hormon, který vzniká v kůře nadledvinek) dvěma skupinám složeným z mužů i žen. Jedni chodili do práce, druzí byli doma. Výsledky byly překvapivé. Muži i ženy, kteří nechodili do práce, měli vyšší hladinu kortizolu než druhá skupina. Byli tedy více vystavení stresu.

„Na pracovišti dosáhnete pozitivní zpětné vazby, což přináší uspokojení a motivaci. Navíc je možné o problému diskutovat s kolegy a nikdo vás při práci neustále nevyrušuje. Naproti tomu ženy v domácnosti trpí chronickým nedostatkem uznání,“ říká v této souvislosti Marie-Laure Brossesová ze Světového hnutí matek. Pokud si ženy chtějí zachovat „zdravý rozum“ a pokud možno skloubit několik svých rolí, měly by se pokusit v tom svém věčném běhu zastavit a zkusit pár věcí dělat jinak.

Stereotypy hodíme za hlavu

Vše pro dítě a pro rodinu. Po generace se od ženy očekávala oběť a svůj úděl brala jako neměnný. Dodnes přežívají názory, že žena, která myslí na sebe a neoddá se cele svému dítěti, je špatná matka.

Navzdory tomu by si však měla matka troufnout postavit se na zadní a říct si: Teď budu dělat to, co chci já. Není to egoismu, ale životně důležitá potřeba dobít baterky. Není přece možné být věčně „ve službě“, celých 24 hodin.

A stačí i chvilka, kdy člověk vypne a udělá si malou radost, a hned je líp. Každá žena to má jinak: Jedna vyrazí do přírody nebo se usadí v klidu s četbou, jiná si dá relaxační lázeň a zajde si koupit něco hezkého. Taková chvíle oddechu se pak pozitivně vrátí všem zúčastněným.

Andílek je občas pěkný prevít

„Milovat své dítě, to neznamená být mu věčně k ruce, splnit mu každé přání, mnohdy ještě dřív, než je vysloví,“ radí psychologové.

Samozřejmě u kojence plně závislého na matce, který potřebuje získat pocit bezpečí, je to něco jiného než u odrostlejšího dítěte, jež si pláčem vynucuje naplnění svých potřeb. Není třeba všeho nechat a letět je hned vyplnit. Naopak, malá frustrace neuškodí, je jakousi přípravnou fází na větší zklamání, která člověka v životě čekají. Rodiče by se měli naučit říkat ne, jinak s nimi dítě bude „cvičit“.

Neškodí také občas si od něj dát pauzu, vrátit se do světa dospělých, kde se pokud možno nebude probírat, jestli jejich dítě ještě nosí plenky. Docela zdravé a přirozené je si ulevit, když nám dítě leze na nervy. Potlačovat negativní pocity se nevyplácí. Ale uzdu své emoce můžeme popustit před dospělými, nikdy ne před dítětem.

Nikdo není dokonalý

Před vámi leží dlouhý seznam toho, co všechno máte udělat. Je nekonečný stejně jako zimní noc. Ať děláte, co děláte, položky na něm nikdy nezmizí, naopak přibývají. Člověk se pak noří hlouběji a hlouběji do pocitu, že je k ničemu.

Takový seznam je nejlepší hodit za hlavu. A netrápit se třeba tím, že se mi navzdory plánu ještě nepodařilo doma pořádně uklidit. Prostor, v němž žijí děti, nikdy nebude perfektně uklizený. A den má jen 24 hodin, za něž se dá stihnout jen něco.

Také je zbytečné trápit se pro to, že se nám nedaří být současně perfektní matkou, úžasnou manželkou, svůdnou milenkou a ještě zvládat svou profesi. Dosáhnout takového cíle prostě není v lidských silách. Nedokonalost, ta je však lidská a přirozená.

Čtěte také:

• Mateřství je změna
• Jak skloubit kariéru a mateřství?
• Nejen máma a táta, ale také partneři

Vyšleme včas SOS

Partner, rodiče, paní na hlídání, ti všichni se dají zapojit do péče o dítě. Jen je potřeba to naplánovat, rozdělit úkoly. U větších dětí, které je třeba doprovázet na nejrůznější kroužky, stojí za to se spojit s ostatními matkami a rozdělit si „služby“.

Sociální sítě umožňují rychlý a efektivní kontakt. Nová média ženám můžou značně ulehčit život, ať už jde o pátrání po informacích, hledání různých služeb, konzultací, nebo sdílení zkušeností. Jen si musí dát žena pozor, aby jim nepropadla víc, než je žádoucí, a nevěnovala se jim průběžně celý den s pocitem, že tímhle přece dítě nezanedbává.

Pořádek doma, pořádek v životě

Při zvládání mateřských povinností by mohla pomoct metoda japonské koučky Marie Kondo, jejíž kniha o magii uklízení, která vede ke změně života (The Life-changing Magic of Tidying up), se stala světovým bestsellerem.

Autorka dopodrobna rozebírá, jak se zbavovat věcí, jak si vyčistit prostor kolem sebe a tím si „uklidit“ i v sobě a vytvořit si podmínky pro novou životní etapu.

Uspořádávání věcí v domácnosti vidí jako pomalý a uvědomělý proces odehrávající se krůček po krůčku, ne jako vichřici, při níž nezůstane kámen na kameni. „Před vlastním úklidem si musíme uvědomit, do jaké míry nám na té které věci záleží, jestli bychom se jí nemohli zbavit. Pokud si ji chceme ponechat, musí nám být jasno, co s ní uděláme,“ radí Marie Kondo.

Doporučuje vzít každou věc do ruky a položit si otázku, zda nám působí radost. Začít se má s oblečením, pak přejít ke knihám, písemnostem, různým drobnostem a končit s předměty svázanými s nějakou vzpomínkou, k nimž máme citový vztah.

Pokud však chceme žít v přítomnosti, neměli bychom se příliš upínat k tomu, co nás už minulo.