Mimi LIVE! Josífek: Děti jsou barometrem našich emocí

Na tátově pohřbu a při vyklízení bytu mi bylo, jako by umřel kus mne samotné. Bojuji s velkým smutkem, na který plačtivě reaguje i jindy neustále se usmívající Josífek. Na druhou stranu mě právě děti dokážou vrátit lepší náladu. Ale i tak – tolik se mi po tátovi stýská!
foto: fotoprome

Děti mají opravdu radar, kterým vycítí naše pocity. Když jsme se sestrou a švagrovou vyklízely tatínkův byt, měla jsem malého s sebou. Skoro celou dobu poplakával, bylo na něm vidět, že mu tam není dobře. Nebo spíše vycítil, že se trápím, a tak plakal. A to je u našeho usmívajícího se sluníčka co říct. I Stázinka, když vidí, že jsem posmutnělá, přijde a obejme mě. A když že se občas neubráním pláči, otírá mi slzičky a kouká se na mě těma svýma modrýma očima jako by chtěla říct: “Neboj, maminko, to bude dobré, máš nás…“

Hrozně to bolí

Vcházím do tatínkova bytu, vidím na stole brýle, které naposled odložil, noviny, které nedočetl, všimnu si i fotky u televize. Dívá se na mne a drží Stázinku v náručí. Okamžitě brečím, slzy nejdou zastavit. Cítím nepředstavitelnou bolest v srdci. Když jsem sledovala spouštějící rakev, bylo to, jako by umíral kus mne samotné. Kdo už někdy pohřbíval někoho blízkého ví, že smrtí ani pohřbem bolest nekončí, ale začíná. Naštěstí přijely moje sestry Renatka a Petruška, které mi hodně pomohly. A Pepa samozřejmě také. A dětičky, sluníčka moje, ty mě denně hladí na dušičce svými úsměvy!

Ztráta mlíčka?

Po té nešťastné události jsem také měla strach, abych nepřišla o mlíko. Říká se totiž, že kojící maminka může mléko vlivem velkého stresu nebo vypětí ztratit. Snažila jsem se tedy hodně pít a být co nejvíce v klidu, i když to tedy moc nešlo. Jsem ráda, že jsem o mlíčko pro Josífka nepřišla, přesto by mě zajímalo, zda se to opravdu může stát?

A dá se po takovéhle šokové ztrátě tvorbu mléka znova obnovit? A jak?

Mrkvička nebo křupka?

Jak jsem se těšila, jak Josífka poprvé nakrmím rozmixovanou mrkvičkou, tak mě někdo předběhl – Stázinka! Odskočila jsem si a než jsem se vrátila, měl Josífek užužlanou a z půlky snědenou arašídovou křupku. Jeho sestřička byla tak hodná, že se s ním o dobrůtku podělila! V tu chvíli napadlo, zda mu to nemůže nějak ublížit, ale Josífek se tvářil náramně spokojeně a klidně by si dal ještě! Malé jsem vysvětlila, že Pepíčka krmit nemůže a ona se na mě podívala přesně takovým tím nepřítomným, nevinným pohledem, jako že ona nic. Naštěstí to dopadlo dobře, malý se neosypal a byl v pohodě. Od té doby nás však při jídle o to víc hypnotizuje. Manžel říká, že snad bude chodit jíst za roh, jak je mu malého líto, že se s ním nemůže rozdělit.

Stalo se vám taky někdy, že vaše starší dítko nakrmilo mladšího sourozence nějakým jídlem, které ještě nesměl? A jak jste to řešili?

Vaše Iva


Jsme „taková normální rodinka“ Stuchlíků: já Iva (26), můj muž Josef (29), dcerka Stázinka (2) a teď i malý Josífek (* 21. 1. 2010). Budeme se s vámi v projektu Mimi LIVE! dělit o naše radosti i starosti z prvního roku života našeho syna.

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené