Mimi LIVE! Josífek: Každé dítě je jiné

Možná si řeknete: no jasně! Proč by měly být stejné? Ale žádná máma se neubrání porovnávání. Vždyť ta osobitost je na dětech právě to zajímavé. Hrozně mě baví děti pozorovat a vlastně se od nich pořád něco učit. Ano, je to náročné, někdy zkrátka nevím, jako asi každá máma, kam dřív skočit. Ale černým myšlenkám jsem řekla: dost! Beru to pozitivně. A ráda se i ohlížím a vzpomínám na první těhotenství i na to, jak jsme se s Pepou seznámili.

Z Josífka roste „playboy

Už teď? Chce být čistý, rád se obléká…

Ze začátku při koupání pěkně pištěl, teď ale, kdy mu jsou už skoro dva měsíce, nastala změna. Ve vaničce si krásně lebedí a vůbec nepláče. Statečně zvládá i převlíkání. To se nedá srovnat se Stázinkou, ta v jeho věku každé oblékání proplakala a provztekala. Pepíček je pohodář. A nesnese pocit „mokra“. Stázinka jako miminko klidně spinkala jako andílek i s nacucanou plínkou. Zato Josífek se i při pouhém vlhkém prdnutí hned ošívá a chce přebalit. Spotřeba plínek a vlhčených ubrousků je u nás veliká. Pepíček spotřebuje denně snad tucet plínek, raději to ani nepočítám.

Kyčle OK

Byli jsme s Pepíčkem na prohlídce kyčlí a ultrazvuku. Ve zprávě má psáno: pravá kyčel IB, levá kyčel IB, bez jader, terapie 0. Má je tedy v pořádku.

Stázinka měla v tomto věku pravou kyčel IIB a levou IB. Museli jsme jí proto dávat dečku mezi nožičky, aby se jí dostaly dál od sebe. Když nemohla mít dečku, tak jsem jí dávala "široké balení" čili jednu složenou hadrovou plínku ještě přes její jednorázovou. Kyčle se jí srovnaly a už je má v pořádku. Jsem ráda, že Josífkovi žádnou takovouhle parádu dělat nemusím, pamatuji si, jak to bylo Stázince nepohodlné...

Velkorysá sestra

Než jsem porodila, v duchu jsem začínala počítat s tím, že budu muset obě děti kojit tzv. tandemově. Bála jsem se, že by se mohla malá začít v noci zase častěji budit a chtěla se napít nebo by se o prs s Josífkem „prala“. Ale při prvním bráškově kojení mě překvapila prohlášením: „Pepů bumbá“. Žádné praní, vymáhání, žárlení. Když kojím, většinou přijde a dá malému pusinku, pohladí ho nebo si k nám lehne a všichni společně se mazlíme.

Rodina je týmová práce

Vypravit se v zimě s dětmi ven nebo na procházku není žádná velká legrace. Veškeré vyřizování jako návštěvy v poradně nebo nákupy absolvujeme vždycky s manželem. Sama bych to asi nezvládla, a pokud ano, byl by to tedy zápřah. Obléknu nejdříve starší dítko, pak začnu strojit malého, mezitím jej nakojím, pak doobléknu holčičku, tu vezme manžel do auta, já doobléknu malého a běžím za nimi. Když se chystáme na velký nákup mezi ty hromady lidí, hlídá Josífka babička, nebo manžel čeká s dětmi v autě. Obdivuji maminky, které musí tohle zařizovat samy, klobouk dolů!

Právě proto, abych mohla být s dětmi nezávislejší, hlavně až (kdy už?) začne jaro, koupili jsme použitý sourozenecký kočárek. Stázinka byla nadšená a hned si do něj sedla, malý pak bude spinkat za ní. To budou procházky jedna báseň!

Vaše maminka Mimi LIVE!

Iva


Jsme „taková normální rodinka“ Stuchlíků: já Iva (26), můj muž Josef (29), dcerka Stázinka (1,5) a teď i malý Josífek (* 21. 1. 2010). Budeme se s vámi v projektu Mimi LIVE! dělit o naše radosti i starosti z prvního roku života našeho syna.

Napište Ivě e-mail na mimi@babyweb.cz 

Komentáře k článku
Počet komentářů: 1
Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Mám děti - dva kluky - narozené rok a čtvrt po sobě a když čtu tyto řády, jako bych četla o nás :-) Je to hodně náročné, na nákupy nebo k doktorce jezdíme zásadně s manželem, sama se s dětma dostanu jen na procházku po okolí nebo chvilku na hřiště. Sourozenecký kočárek jsme si pořizovali už před narozením druhého syna a díky němu jsem mohla chodit ven s oběma dětma sama už od úplného začátku. Teď už to zkoušíme jen s jedním kočárkem, starší syn hezky pěšky - ale zase jen krátké vycházky. Oblékání bylo v zimě něco strašného, teď na jaře už je to mnohem lepší. Tandemového kojení jsem se také obávala, ale syn se brzy před narozením sourozence odstavil sám, a teď, když kojím malého, vůbec ho moje prso nezajímá :-) Prdíky u malého prcka řešíme doteď, a to už mu bylo půl roku. Kromě toho je strašně uplakaný, na každou maličkost nebo odloučení reaguje hrozným křikem, bojím se ho jenom položit do postýlky. Starší syn začal tak trochu zlobit, nechce jíst, špatně usíná a malému pořád bezdůvodně ubližuje. A do tohe ještě domácnost, vaření, takže máme opravdu veselo. Kolikrát brečím a vyčítám si že bych mohla být trpělivější, že bych se mohla vyhnout mnoha chybám, že jsem prostě špatná máma... Ale jakmile jsou děti chviličku hodné, hned se zase cítím naprosto šťastná... A jak vidím, je to asi úplně normální, nejsem sama kdo tohle prožívá a nezbývá mi než tohle období nějak přežít a vydržet. Jedno vím ale jistě - děti takhle blízko po sobě - už nikdy! :-)

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené