Mimi LIVE! Toby (20): Punčochová otázka
„Tobymu je deset a půl měsíce a já toto jeho období cvičně nazývám ‚kamikadze‘. Vrhá se všude hlava nehlava… sedí vedle mě na pohovce a další vteřinu mu zachytávám na poslední chvíli nohy, když se vrhá po hlavě směrem k podlaze. Jindy se rozhodne vlézt na polici s hračkami a dolů se dostat opět po hlavě. Věřím tomu, že kdyby měl před sebou obrovskou jámu, s úsměvem do ní bez zaváhání skočí,“ píše Gábina v dnešním příspěvku.
Zdroj: archiv redakce
S GÁBINOU MŮŽETE DISKUTOVAT NA JEJÍM DISKUSNÍM FÓRU
NA FOTOGRAFIE SE MŮŽETE PODÍVAT V TOBYHO SOUKROMÉ FOTOGALERII
Tobísek už také změnil svůj styl lezení a z parakomanda to vypiloval na velice rychlé lezení po kolínkách. Kolikrát hrajeme na honěnou a já za ním v zápalu boje taky vyrážím po čtyřech… a řeknu vám tedy, pekelně z toho bolí kolena! Snažila jsem se ho přesvědčit, že bychom lezli jen na místě, kde je koberec, ale neúspěšně. K jeho prvním narozeninám mu nejspíš koupím chrániče na kolínka!
Lezením se Toby přemísťuje jen na větší vzdálenosti, všude jinde, kde se má čeho chytit, již cupitá po svých. Moje mamka mi porad říká, že „uteče roku“ a jestli s ním trénuju chození. Popravdě – netrénuju. Nemám na to čas a myslím, že až začne chodit, užiju si toho až až.
Po vánočních prázdninách byl čas vrátit se do jesliček. Když byl mnohem menší, bylo snadnější ho tam dávat. Pozoroval dění kolem sebe, byl rád, že se mu někdo věnuje a že má kolem sebe děti. Ted už je to jiné… horší, řekla bych. Tobísek je na nás teď hodně vázaný, a když ho dávám ráno do jesliček, neobejde se to bez pláče a natažených rukou směrem ke mně. Rve mi to srdce. Nejradši bych ho vzala zpět domů a trávila s ním všechen čas. V těchto situacích vám ty dlouhé české mateřské neskutečně závidím.
Ale je tu určitě pozitivní to, že je Toby pár dní v týdnu v kolektivu dětí. Nejen to, že má opravdu rád jiné děti, ale také si umí hrát sám. Kolikrát můžu v klidu uvařit a on si hraje vedle mě na podlaze, brouká si u toho, občas na mě zakřičí, abych se podívala… ale je neskutečně hodný.
Během týdne jsme opět museli zavítat s Tobym k naší pediatričce. Tobyho rýma vyústila v silný zánět očí, což rychle spravily oční kapky. Ale spíše chci psát o tom, že paní doktorka s úsměvem prohlásila, že je jí jasné, že Toby je napůl Čech. Poznala to podle punčoch! Protože v Belgii teplé punčošky, které já dávám ve velké zimě pod kalhoty, nosí jen holky. Oponovala jsem tím, že je ale prodávají i s motivy aut a dinosaurů… A také nechápu, co nosí malí kluci v Belgii v mrazech pod kalhoty, když jdou ven?
Je ale pravda, že jsem si již všimla, že kolikrát Tobyho oblékám trochu jinak. Především do jesliček. Dávám mu pohodlné tepláčky a bodýčko s dlouhým rukávem. Jsou tam ale děti, které tam celý den sedí v džínách a košili. U dětí jsem zastáncem hlavně pohodlného oblečení. Neříkám, že se někdy nenajde příležitost, kdy obléct něco víc „chic“, ale do jesliček? Nebo na doma? Co nosí vaše děti doma? A co teplé punčošky a kluci…? Napište mi do diskuze.
Mějte se hezky a příště opět na napsanou… a jestli bude taková zima jako teď, tak si ty punčochy pod kalhoty navleču snad i já!
Gábina
