Mimi LIVE! Toby (24): Já se vrátím

Posledních pár dní se neslo ve znamení POPRVÉ. A možná také NAPOSLEDY... Ale tak to v životě zkrátka je, každý nový začátek je vykoupen nějakým koncem. Jen je třeba si uvědomit, že ne všechny konce musí být nutně smutné.
foto: Fotoprome.cz

S GÁBINOU MŮŽETE DISKUTOVAT NA JEJÍM DISKUSNÍM FÓRU

NA FOTOGRAFIE SE MŮŽETE PODÍVAT V TOBYHO SOUKROMÉ FOTOGALERII


Bylo to poprvé, co jsem pekla narozeninový dort pro své dítě. V den Tobyho prvních narozenin jsem si chtě nechtě promítala ten samý den, jen o rok dříve. A podobně na tom byl i Michel, také vzpomínal, co se přihodilo přesně před rokem. Snídani jsme měli ten den v porodnici. A následně jsem stihla až večeři, během oběda jsem měla „na práci“ něco jiného. Zatímco při snídani jsme byli dva, při večeři už nás bylo o jednoho víc. Pamatuji si, jak jsem se na Tobyho hodiny a hodiny jen dívala. Kontrolovala, jestli dýchá. Ještě teď se na něj dlouho dívám, hlavně když večer usne. A musím se u toho usmívat. Je prostě dokonalý! A je mu rok! Je to neuvěřitelné, jak obrovský rozdíl je mezi tím malým miminkem, co jsme si ho před rokem vezli z nemocnice a tím klukem, který doma řádí teď.

Když bylo Tobymu pár týdnů, nemohla jsem se dočkat, až se usměje nebo si jen sám chytne hračku... a teď kolikrát rvu Tobymu hračky z rukou, protože je nechce pustit, když je čas jít do postele. Nemohla jsem se dočkat, až nebude na jídelníčku jen mléko a Toby začne poznávat svět chutí a vůní. A teď kolikrát marně přemýšlím, co udělat našemu miláčkovi k obědu, abych se moc neopakovala. Nedávno jsem měla radost z prvního zubu a dnes... další POPRVÉ – mám neuvěřitelnou radost z jeho prvního obrázku, který přinesl z jesliček. Jen pár barevných teček a tři čárky. Ale jsou to ty nejhezčí tečky a čárky, které jsem kdy viděla. I když možná ty dvě čárky na těhotenském testu tomu trošku konkurují.

O víkendu jsme POPRVÉ navštívili dětskou hernu. Před rokem jsem ani nepomyslela, že by se Tobísek někdy otočil na bříško. A dnes Toby ani nechce lézt, vyžaduje chůzi. Chce si hrát s ostatními dětmi, prolézat a klouzat se. Toby teď také nasává všechny informace z okolí. Je to naše opička, co vidí, ihned zkouší napodobit. Češu se, bere hřeben a pokouší se česat. Čistím si zuby, bere jeho kartáček... a pomáhá mi čistit moje zuby. Zakašlu a Toby se zatváří velice seriózně a také zakašle. Všechno s ním mi připadá legrační.

Ještě před pár lety jsem si mateřskou představovala jako tři roky jakési dovolené. Nejdříve jsem musela skousnout, že ze tří let se staly pouze tři měsíce. To bylo velké sousto. Ale nakonec jsme všechno zvládli. Chodím do práce a večery a víkendy se plně věnuji Tobymu.

Občas si vzpomenu na jeden okamžik kolem Silvestra, v době, kdy jsem byla těhotná. Potkali jsme s Michelem ve městě jeho známého s patnáctiletým synem. Michel se s ním dal do přátelského hovoru a nezapomněl připomenout, že brzy čekáme miminko (což bylo naprosto očividné!). Teď mi reakce toho pána připadá možná úsměvná, ale tehdy to tak nebylo. Michelův známý totiž ihned spustil, že jak se tenhle (ruka směřovala k jeho synovi) narodil, dva roky se s manželkou nevyspali. A zakončil to slovy: „A teď TO ze mě tahá peníze!“ TÍM – rozuměj jeho syna. Jen jsme se na sebe s Michelem trochu vyděšeni podívali, polkli a rychle se rozloučili. Hlavou se nám honilo – „Tak to nás teď čeká???? Dva roky bez spánku! A plno výdajů?!“ A teď po roce, když na to vzpomínám... ten pán měl vlastně pravdu! Už rok jsem se pořádně nevyspala. V noci se občas budím a natahuji uši. Když Toby zavrní nebo jen mlaskne, znova spokojeně usínám. A ano, s dítětem je spojena spousta výdajů. Ale ten Michelův známý nám něco zatajil. Něco, co jsme tušili už dávno. Že to za to všechno stojí. Že toho člověk zvládne mnohem víc, než si myslí. Klidně i dva roky bez pořádného spánku. Mít dítě je sice mega porce starostí, ale ještě větší porce radosti. Je to jednoduše nepopsatelné, to se musí zažít. A my to právě zažíváme.

A jsme u konce. U konce Mimi LIVE! Toby. Tedy Toby je LIVE někdy až moc, ale už to není až tak úplně MIMI, a proto je čas předat žezlo dál. Přeji své nástupkyni a mé jmenovkyni Gábi s Vítkem co největší porci radosti a co nejméně starostí.

A tak se s vámi loučím. I když mám takové tušení, že tohle loučení není na dlouho. ;-)

Mějte se krásně!
Gábina

Komentáře k článku
Počet komentářů: 1
Obrázek uživatele Dupinka
Dupinka

Krásná rekapitulace uplynulého roku. Také jsem si to v den synových prvních narozenin takto rekapitulovala. Prohlížela jsem si fotky, srovnávala a hodně se u toho nasmála. A smějeme se s manželem a synem dál. Vlastně čím dál tím víc. Díky synovi je u nás doma teď opravdu hodně veselo. Tak vám přeji hezké dny s vaším Tobym. 

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené