Monika: Když se život smrskne na 3,4 kg a 50 cm

TĚHULKA LIVE! MONIKA Porod jsme všichni tři zvládli. Já jsem porodila, malá si jen trošku lokla plodové vody a manžel neomdlel. Takže se dá říct, že úspěch. Ale porod není svatba, že by určitým dnem všechno skončilo a vrátilo se do starých kolejí. Právě naopak.
foto: Fotopromě.cz

Foto z ateliéru Fotopromě.cz


Porod tedy trval 14 hodin, s epiduralem, bez nástřihu a jen dva stehy kvůli drobnému poranění. Po porodu jsem samozřejmě chtěla hned vstávat. Jak jsem byla omámená, měla jsem pocit, že můžu běžet maraton. Pak jsem ale byla ráda, že jsem 2,5 hodiny po porodu zvládla sprchu a neomdlela tam.

Nadstandard má své pro a proti

Ještě pře porodem jsem byla rozhodnutá, že si vezmu nadstandartní pokoj, ale když se mě po porodu zeptali, zvolila jsem běžný trojlůžkáč. Ze začátku to bylo super. Na pokoji jsem měla skoro stejně mladou maminku, která porodila chlapečka pět minut přede mnou. Hned jsme si začaly povídat a zjistily, že máme hodně společného. Pak nám přivezli děti a začal kolotoč. Poprvé přebalovat v 35 °C nebyla žádná radost. Lilo jak ze mě, tak z malé. Ale naše Piškotě je statečná holka. Všechno zvládala s přehledem.

Nadstandard moc výhod v tomhle vedru neměl. Člověk musel mít stejně otevřené dveře na chodbu, takže křiku řvoucích miminek se utéct nedalo. A delší návštěvy bych stejně moc nedávala. Stačilo, když manžel přišel na dvě až tři hodiny, a pak už se zase dělo něco jiného.

Chrochtající dítě a sloní nohy

První noc byla celkem záhul. Malá mi začala chrochtat, sípat a do toho malinko pobrekávat. Byla jsem z toho pěkně vyděšená. Navíc jsem neměla monitor dechu, ten dostávaly jen děti, které měly při porodu nějaké problémy. Na novorozeneckém mi ale řekli, že to nic není, že to je kvůli vedru a suchému vzduchu. Pomohla mokrá plína přes postýlku. Další problém byly brečící děti. Moje malá princezna v podstatě nebrečela, ale když slyšela plakat jiné dítě, chtěla dát najevo, že to taky umí a začala kňourat. Naštěstí se mi ji vždy podařilo utišit. Jenže sousedky syn měl na všechno jiný názor. Chudák proplakal den i noc, noc i den. Až byl úplně do fialova. Nikdo moc nevěděl, co si s ním počít, a jeho maminka byla zoufalá.

Každý se ptá na miminko, ale že já otvorem na citron před pár dny protlačila meloun, to už nikoho moc nezajímá. I když jsem byla relativně v pohodě, začaly mi šíleně otékat nohy. Tohle jsem v životě nezažila. Ptala jsem se na to sester i doktorek a každá mi řekla něco jiného. Někdo mě strašil i týdny splaskávání. Nakonec to vyřešil větší přísun bílkovin a následná domácí pohoda při kojení.

Čtěte také:

Kojení prostě bolí

S kojením jsme žádné velké problémy neměly, ale ze začátku to bolelo tak, že se mi kroutily palce u nohou. Kurz kojení se ale vyplatil. Samozřejmě jsem si nepamatovala všechno, ale základy jak správně přiložit, aby se mimčo přisálo, se asi nezapomínají.

Pokud jste na šestinedělí tři dny, je to slušný maraton vyšetření. Pupíček, patička, ouška, vážení atd. Každou chvíli něco. Nejvíc děti asi trápil odběr krve z patičky. Měli jsme tam naše mimča dovézt před snídaní a pak si pro ně přijít. Snídaně probíhala tak, že děti se nechaly před jídelnou a maminky se šly najíst. Po odběrech z patičky byl před jídelnou hotový koncert řvoucích dětí. Jen ta naše v klidu spala, až jsem se na ni chodila dívat, jestli dýchá.

Nejstresovější pro mě bylo asi vážení. Malá klesla na váhu 3,08, což je docela velký pokles. Myslím, že to ale bylo i tím horkem. Brzy ale začala přibírat i bez umělé výživy, kterou mi jedna mladá doktorka chtěla napsat. Přitom jsem kojila o sto šest a malá přibírala. Ještěže jsem se nedala, protože odnaučovat mimčo z umělé výživy a plně kojit prý jde hodně těžko.

Nakonec nás po čtyřech dnech pustili domů...

Blbost týdne

Ještě než nás pustili z porodnice. Měla malá najednou fialovou nožičku. Celá vyděšená jsem se hnala na novorozenecké oddělení, aby mi řekli, co s malou je. Moje sedmnáctiletá spolubydlící jen s ledovým klidem pronesla: „A nepřeležela si tu nožičku náhodou?“ Otočila jsem Piškotě na druhý bok a během pár vteřin fialová barva zmizela. Takže hysterické třicítce musela poradit sedmnáctiletá holčina. Asi budu stále vystresovaná matka. : -)

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené