Můj partner musí být pořád zamilovaný
Po dvou letech vztahu se dva mají buď vzít, nebo rozejít. Takovéto radikální výroky jistě neplatí vždy, vystihují však určitý princip, který funguje v každém vztahu. „Nechápu to,“ utírá si slzy třicetiletá Erika. „Myslela jsem, že jsem našla toho pravého. Ve všem jsme si rozuměli, byli pořád spolu, plánovali dítě, a po třech letech mi oznámil, že se zamiloval do kolegyně,“ vzlyká Erika a zastavuje další proud slz. Milý ještě „na vysvětlenou“ dodal, že potřebuje být neustále zamilovaný.
Zdroj: archiv redakce
Na začátku téměř každého vztahu je velké zamilování. Jsme schopni myslet pouze a jenom na druhou polovičku a nejsme ochotni si připustit, že je na ní byť jen něco nepatrného špatně. Tento stav obluzeného vědomí může trvat poměrně dlouho.
Sex a zase sex
K tomu je zapotřebí připočítat, že k naší druhé polovičce patří také její svět, který postupně s ní poznáváme. Setkáváme se s novými lidmi – jeho či jejími přáteli, rodinou, kolegy – jezdíme na nová místa, objevujeme nové světy. A většinou se také oddáváme vášnivým sexuálním hrátkám. V zamilovanosti máme na sex přirozeně větší chuť a „drive“, objevujeme nové zážitky.
Byl to idiot?
Po čase však každá zamilovanost opadává, člověk se dostává do normální rovnováhy. Euforie mizí, nové neznámé světy jsou už objevené a vztah se změní. Buď se rozpadne, protože člověk zjistí, že objekt jeho lásky je idiot, nebo se vztah prohloubí. Najednou zjistíte, že toho druhého máte opravdu, ale opravdu rádi.
Hlad po novém
Situace v partnersví ale není černobílá. Bude-li vztah fungovat, závisí na mnoha okolnostech. Lidé se navzájem liší vlastností, kterou psycholog Cloninger nazývá „novelty-seeking“ – tedy touha vyhledávat věci nové. Takový člověk bývá spíše impulsivní, je velmi zábavný a nadšený, zejména při různých nových zážitcích. Nedokáže však nalézt potěšení v každodennosti, ve stereotypech. Dalo by se to přirovnat k adrenalinovým sportům. Adrenalinový sportovec nebude spokojen, když pojede na obyčejnou nedělní vyjížďku s rodinou na cyklostezku. Potřebuje nějaké nebezpečí, něco nového, potřebuje svoje emoce vybudit.
Žít naplno
Člověk, který má vysoké „novelty-seeking“ i ve vztazích, může mít pocit – když odejde zamilovanost – že jeho emoce už nejsou tak rozjitřené a on nežije naplno. Tento typ lidí také často vnímá blízké velmi černobíle. Dokud „pracuje“ zamilovanost, je druhá polovička naprosto dokonalá. Když zamilovanost pomíjí, stává se partner naprosto nedokonalý, neschopný. To, co předtím obdivoval, začíná nenávidět. Tato vlastnost je často spojena s určitým hraním. Když se onen člověk setkává s týmiž lidmi častěji, nemůže již hrát – například stále veselého a zábavného – protože ho už všichni znají. Tak je raději nechce vidět a potřebuje něco nového.
To nejběžnější je to nejtěžší
Naučit se žít s každodenními povinnostmi, vedle člověka, kterého již dobře znám a tedy znám i jeho chyby, naučit se radovat z běžného dne, kde není nijaká velká vášeň ani jiné vypjaté emoce, patří v životě k tomu nejobtížnějšímu.
