My, ženy – samice, potřebujeme k porodu hlavně klid a důvěru
VÁŠ PŘÍBĚH
Jak naše psychika ovlivňuje porod? zeptali jsme se vás, našich čtenářů, u příležitosti přicházejícího Světového týdne respektu k porodu, který můžete oslavit festivalem Umění porodit, který probíhá celý tento týden v kině Perštýn v centru Prahy.
Zdroj: archiv redakce
Každá samice
potřebuje k porodu bezpečí a klid, jakmile se cítí být ohrožena, porod se zastaví. Dokonce si myslím, že tento fakt zdravotníci z českých porodnic znají, ale bohužel si často neuvědomují, co všechno může psychiku, a tedy i zdárný průběh porodu narušit. Neuvědomují si, jak škodlivé je vnucování svých představ a obvyklých postupů ženám, které chtěji porodit vlastními silami, nevěří jim, že jsou toho schopné, a psychickou pohodu jim naruší tak, že toho nakonec opravdu schopné nebudou. Pak vítězoslavně aplikují injekci, napolohují tělo ženy tak, jak to vyhovuje jim, a „odrodí ji“, dítě odnesou. Šrámy na těle se pak hojí dlouho, na duši ještě mnohem dýl… Všechny ty pocity křivdy a viny vůči vlastnímu dítěti, které je v prvních hodinách ponecháno napospas nekonečné, nikdy nepoznané samotě. Tohle jsem zažila.
Druhá šance? Doma
Podruhé jsem ale nedovolila, aby o mě „pečovali“ lidé, kterým nemohu důvěřovat (protože oni nedůvěřují mně). Rozdíl mezi mým prvním a druhým porodem je neuvěřitelný, stejně tak jako rozdíl v prožívání prvního a druhého mateřství, ve schopnosti rozumět svému nemluvněti a reagovat na jeho přirozené potřeby.
Podruhé jsem porodila doma. Po spokojeném porodu toužíme všechny, byť o něm máme různé představy. Je smutné, že se musíme rozhodovat mezi psychickým a fyzickým zdravím, o které je údajně lépe (nebo výhradně) postaráno v porodnici. Je smutné, že nám nebývá dopřána péče o obojí, ať už se rozhodneme porodit kdekoliv.
Jana D.
