Mýty a polopravdy o českém porodnictví

Dokument pracovní skupiny Porodnictví, která pracuje v rámci České ženské lobby, uvádí na pravou míru několik tvrzení, s nimiž se běžně setkáváme nejen v areálu porodnic, ale známe je především z médií.

České porodnictví má špičkovou úroveň.

Je pravda a je dobře, že ženy v ČR mají dobrou dostupnost lékařské péče během těhotenství porodu a šestinedělí a tato péče je hrazena z veřejného zdravotního pojištění. V českém porodnictví ovšem chybí péče podporující normální porod a není dostatečně dostupná péče porodních asistentek.

Je zde jen částečná diferenciace péče dle míry rizika. Je možné a běžné, aby žena s nízkým rizikem byla hospitalizována v souvislosti s porodem na stejném pracovišti jako žena s vysokým rizikem a aby o ní pečoval stejný tým se stejným technickým vybavením. Tato péče je nevýhodná pro všechny. U nízkorizikových žen navyšuje možnost intervencí do porodu, u vysoce rizikových snižuje dispozici zdravotníků. Taková péče je drahá, málo efektivní.

Porod je sám o sobě rizikový a vyžaduje lékařskou péči.

Těhotenství, porod i šestinedělí jsou stavy fyziologické. Dle zásadního doporučení WHO (Světové zdravotnické organizace) by měl pro každý zásah do průběhu normálního porodu existovat opodstatněný důvod. Rutinní zasahování do fyziologického procesu, běžné v českých porodnicích, zvyšuje riziko vzniku nepředvídaných komplikací.

Intenzivní medicínská péče v průběhu fyziologického porodu není žádoucí – důsledkem je zvyšující se medikalizace porodů a narůstající počet císařských řezů (procento císařských řezů v ČR od roku 1999 stouplo o více než 10 procentních bodů, tj. téměř se zdvojnásobilo, aniž by to mělo pozitivní dopad na perinatální mortalitu či morbiditu).

Ti, kteří o ženu při porodu pečují, musí respektovat fyziologii porodu, vliv přirozeně produkovaných hormonů a v neposlední řadě i psychické potřeby a psychický stav rodičky. Toto jsou dle mezinárodních zkušeností a výzkumů nejlépe schopny postihnout zkušené porodní asistentky. Na lékařských fakultách je porodnictví chirurgickou specializací a v rámci studia je nedostatečná příprava týkající se podpory normálního porodu, získání komunikačních a sociálních dovedností lékařů i např. znalost a praktického respektování lidských a pacientských práv.

Porodní asistentky nemohou nahradit lékaře.

Porodní asistentky opravdu nemohou nahradit lékaře v poskytování péče při zdravotních komplikacích. V zemích, kde se klade důraz na efektivitu poskytované péče a na její soulad s nejnovějšími poznatky výzkumu a vědy, je běžné, že porodní asistentky jsou primárním poskytovatelem péče v těhotenství, při porodu a v šestinedělí. Poskytují tedy svoji péči při fyziologickém průběhu a převádí ženu a dítě do lékařské péče tehdy, vyskytnou-li se komplikace.

Pokud lékaři nebudou zahlceni sledováním všech zdravých žen a dětí, budou moci efektivněji pracovat a dostatečně se věnovat těm ženám a novorozencům, kteří lékařskou péči skutečně potřebují.

Podporovat samostatnost porodních asistentek (PA) je krok zpět, který sníží kvalitu péče o těhotné, rodičky a ženy po porodu.

Je to přesně naopak. Výsledky zahraničních výzkumů a studií ukazují, že péče porodních asistentek je šetrnější pro matku a dítě jak psychicky, tak fyzicky, a vede i k nižším finančním nákladům. Za všechny uveďme např. výsledky metaanalýzy provedené Cochrane Foundation v roce 2008, jež shrnula 11 studií zahrnujících přes 12 tisíc žen, které byly náhodným losem určeny do kontinuální péče o těhotnou a rodičku poskytované jednou porodní asistentkou nebo skupinou porodních asistentek nebo do péče medicínské poskytované rodinným lékařem nebo gynekologem, případně gynekologem-porodníkem.

Ženy, které byly v kontinuální péči PA, měly významně méně předporodních hospitalizací, nástřihů hráze, instrumentálních porodů (kleště, VEX), méně potřebovaly u porodu jakoukoli analgezii, lékové tišení bolesti, častěji spontánně vaginálně porodily, cítily větší kontrolu nad porodním procesem, měly u porodu častěji známou osobu a m.j. snáze zahajovaly kojení. Při tom měly obě skupiny stejnou úmrtnost. Děti matek v péči PA byly dříve propuštěny do domácí péče.

Porodní asistentky mají pracovat pod dohledem lékaře.

Dle evropské legislativy jsou porodní asistentky samostatně pracující regulovanou zdravotnickou

profesí.

Dle mezinárodních standardů své profese mají čtyři základní úkoly:

  •  podporovat ženu, jejího partnera a rodinu během celého těhotenství, porodu a v období, které následuje po porodu,
  •  sledovat ženu v průběhu porodu, monitorovat stav dítěte během porodu i po porodu, zhodnotit rizikové faktory, včas odhalit komplikace,
  •  je-li to třeba, provádět menší zásahy jako protržení vaku blan, nástřih hráze, pečovat o dítě po porodu,
  •  doporučit ženu či dítě na vyšší úroveň péče, jestliže jsou rizikové faktory zřejmé, nebo nastanou-li komplikace, které toto doporučení opodstatňují.

Ve veřejném pojištění nejsou prostředky na to platit ženám ještě porodní asistentku.

Převedení primární péče v průběhu normálního těhotenství, při porodu a v šestinedělí do rukou porodních asistentek by českým zdravotním pojišťovnám ušetřilo řádově stovky miliónů korun ročně. V situaci, kdy VZP vyčerpala své finanční rezervy, je od ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven trestuhodné tento zdroj úspor trvale pomíjet.

Stát nemůže podporovat porody doma, protože musí zajistit bezpečí pro rodičku a dítě.

Neexistuje žádný důkaz o tom, že plánovaný porod doma s porodní asistentkou je rizikovější než porod v porodnici. Musí jít o ženu s nízkým rizikem na počátku porodu, musí být přítomna patřičně vzdělaná porodní asistentka a musí být zajištěna možnost převozu do zdravotnického zařízení s vyšší úrovní péče.

Ve všech evropských zemích je pro rodiny plánující porod doma dostupná zdravotní péče. Právě proto, aby stát mohl zajistit bezpečí pro rodičku a dítě, musí vytvořit legislativní podmínky PRO poskytování porodní asistence bez ohledu na místo porodu.

Porod se může kdykoli zkomplikovat.

Lékaři často varují, že porod se může zkomplikovat „z minuty na minutu“ a je podle nich nutné, aby probíhal ve zdravotnickém zařízení, kde je okamžitě dostupná specializovaná lékařská péče. Jako všechny fyziologické procesy, může se zkomplikovat i fyziologické těhotenství, porod i šestinedělí. U zdravé ženy, do jejíhož porodu se rutinně nezasahuje a jehož průběh sleduje

zkušený zdravotník (porodní asistentka či porodník), je riziko emergentního stavu velmi nízké.

Porodní asistentka, která o ženu pečuje již v těhotenství, snáze odhadne riziko komplikací, než zdravotník, které se s rodičkou setkává poprvé na porodním sále. Pokud komplikace nastanou, ani v nemocničním prostředí není k dispozici ihned veškeré vybavení a vždy nastane určitá prodleva mezi zjištěním stavu a zdravotnickou intervencí. Mnohé „komplikace“ ani okamžitý zásah nevyžadují.

Pro zajištění potřebné úrovně bezpečí je proto třeba nastavit systém porodní asistence tak, aby umožňoval efektivní spolupráci při předání pacienta na vyšší (sekundární) úroveň péče, jak uvádějí i mezinárodní doporučení pro efektivní porodnické systémy (WHO, IMBVCO).

V ČR se děti v domácnosti téměř vůbec nerodí.

Počet žen plánovaně rodících doma v ČR není přesně znám, v roce 2009 proběhlo dle ÚZIS 419 porodů mimo zdravotnické zařízení. Statistiky však nerozlišují neplánované porody mimo zdravotnické zařízení, plánované porody doma s porodní asistentkou a porody doma bez přítomnosti zdravotníka. Na ÚZIS navíc nejsou hlášeny všechny porody doma. Kvalifikovaný odhad je, že ročně proběhnou v ČR čtyři stovky plánovaných porodů v domácnosti, v Praze je to přitom cca 1% z celkového počtu porodů.

Zpracovala pracovní skupina Porodnictví v rámci České ženské lobby, říjen 2011.

Zdroj: normalniporod.cz

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené