Nejtěžší chvíle v životě: Čekáme postižené dítě

Je to jako blesk z čistého nebe. Těšíte se ze svého těhotenství, ale při banální kontrole vám lékař oznámí, že miminko není v pořádku. Téměř ze dne na den se musíte rozhodnout, co dál. Mám si dítě nechat, i když bude postižené nebo nemocné? Zvládnu péči o něj? Nebo mám jít na potrat? Nikdo si neumí předem představit tu velikou bolest a zoufalství. Proč se to stalo zrovna mně?

Do redakce Babywebu přišel e-mail od čtenářky, která má podobně smutnou zkušenost: „Moc jsme si s manželem přáli miminko, tak jsme se na to zodpovědně připravovali. Ve 20. týdnu těhotenství se zjistila u plodu genetická vada, takže jsem musela jít na umělé přerušení těhotenství. Už to bude skoro rok, prvních pár měsíců jsem každou noc jen brečela, nemůžu od té doby spát. Někdo tomu asi může říkat posedlost, ale já jsem přišla o smysl svého života. Nic mě nebaví, jediné, na co dokážu myslet, je, jak bych chtěla být zase těhotná. A není nikdo, kdo by mi aspoň trochu porozuměl.“

Kdo má děti, dovede pochopit, jak těžká je taková situace, v níž se maminka z ničeho nic ocitne. Bohužel žen, které musely podobnou zkušeností projít, je víc. Nejčastěji vadu odhalí kontrolní ultrazvuk ve druhém trimestru nebo je vada zjištěna při rozboru plodové vody. Některé vady je možné zachytit už na konci prvního trimestru buď ultrazvukem, nebo po odběru choriových klků. Je tomu tak většinou, když maminka podstoupí takzvaný kombinovaný test na konci první třetiny těhotenství. Test není povinný ani hrazený pojišťovnami a je svobodnou volbou maminky, zda na něj půjde.

Vrozených vad je celá řada, nejsou to jen syndromy, o kterých se často mluví. Kromě nich existují různé poruchy vývoje nervové soustavy, srdeční vady, poruchy vývoje vnitřních orgánů, různé rozštěpy, může dojít i k poruše funkce placenty a plod se přestane vyvíjet nebo se vážně opožďuje ve vývoji. To všechno jsou velmi vážné důvody k případnému ukončení těhotenství.

Prevence?

Každou ženu, která musela řešit podobně těžkou situaci, určitě napadne: „Proč zrovna já? Udělala jsem snad něco špatně, zanedbala jsem něco?“ Výčitky rozhodně nejsou na místě.

Vznik vývojové vady maminka předem prakticky ovlivnit nemůže. Existují sice některé vnější faktory jako třeba choroby (zarděnky, toxoplazmóza), které vedou při jejich prodělání v těhotenství ke vzniku vývojové vady, ale proti chorobě se stěží ubráníte. Samozřejmě je dobré se v začátku těhotenství nevystavovat zbytečně chemikáliím, záření, rentgenu atd. Ale ani sebezdravější životní styl bohužel nezaručí, že vývojová vada u miminka nevznikne.

Musím těhotenství ukončit?

Když už lékař sdělí mamince smutnou zprávu, že miminko není úplně v pořádku, je třeba zkusit pokud možno v klidu probrat všechny možnosti. Ne všechny vady musí automaticky znamenat ukončení těhotenství. U některých poruch pohlavních chromozomů (Turnerův, Klinefelterův syndrom) mohou vést nemocní jedinci naprosto plnohodnotný život. Také některé srdeční anomálie nebo třeba poruchy vývoje břišní stěny jsou často operabilní. Je ale nutné v předstihu vybrat porodnici, kde může být miminku hned po narození poskytnuta náležitá péče a kde je v možnostech nemocnice se na takový zákrok předem připravit a také ho provést.

Často ale bohužel nejsou vyhlídky dobré. Maminka stojí před rozhodováním buď – anebo. Musí zvážit všechna pro a proti: Mám sílu donosit a porodit dítě, o kterém už předem vím, že jeho šance na život jsou minimální s vyhlídkou několika dní či měsíců? Není lepší ukončit těhotenství hned? A pokud vím, že dítě přežije, ale bude trpět závažnou nemocí nebo postižením, budu mít sílu vychovávat ho a starat se o něj? Jak se k tomu postaví zbytek rodiny?

Rozhodnutí, zda ukončit těhotenství, je nesmírně závažné, proto pozor na ukvapený závěr. Nenechte se ani do něčeho nutit. Rozhodnutí už nelze vzít zpět. Z lékařského hlediska nicméně platí, že umělé přerušení těhotenství lze provádět až do konce 24. týdne těhotenství. Později už není možné ze zákona těhotenství uměle přerušit, a to ani pokud jsou k tomu závažné důvody. Po 24. týdnu je plod životaschopný a při akutních stavech, například při ohrožení života matky, je řešením předčasný porod.

Nebude se situace opakovat?

Kdo si podobnou zkušeností prošel, ví, že v něm zůstane veliký smutek a zklamání. Tíží ho i myšlenky na budoucnost: „Co bude dál? Nemůže se situace opakovat?“ Ženy a určitě i jejich partneři se oprávněně bojí, že by při dalším těhotenství mohli prožívat totéž. Naštěstí pravděpodobnost, že se to stane, je ve většině případů minimální a rovná se takzvanému populačnímu riziku. To znamená, že riziko je stejné jako pro zbytek populace, stejné jako pro ženy, které ještě děti nemají nebo které měly bezproblémová těhotenství.

Neplatí to ale pro páry, kdy je jeden z partnerů přenašečem nějaké chromozomální abnormality nebo nějaké vrozené choroby. Tam hrozí reálné riziko, že by i v dalším těhotenství mohl plod trpět vývojovou vadou nebo vrozenou chorobou. Právě proto je potřeba po zjištění vývojové vady u miminka provést další podrobná genetická vyšetření i u rodičů. Tak se zjistí, zda nejsou přenašeči nějaké genetické vady. Takové vyšetření by měl zajistit ošetřující gynekolog nebo genetik a je to velmi důležité pro další těhotenství. Pokud by se u rodičů opravdu prokázalo nosičství nějaké chromozomální odchylky nebo přenašečství vrozené choroby, je třeba v dalším těhotenství postupovat individuálně a s ohledem na riziko.

Pokud se nic takového neprokáže, stačí se držet základních pravidel správné životosprávy a nenechat se zbytečně stresovat. Tentokrát to určitě vyjde. Neuškodí ani užívání vitaminů, zvlášť kyselina listová je doporučována jako prevence rozštěpů. Nebojte se využít všech dostupných kontrol, které naše prenatální péče nabízí.

Komentáře k článku
Počet komentářů: 3
Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Rodičům, kterým se narodípostižené dítě, může poskytnout pomocnou pomoc tzv. raná péče. Jinak existují kluby rodičů, kde se sdružují rodiče dětí se stejným postižením, není marné před rozhodnutím si popovídat s rodiči, kteří takto postižené dítě mají doma, co to obnáší, mrknout na fotky... Mezi lidmi panují poměrně velképředsudky o "plnohodnosti" života postižených, aniž by kdy postižené dítě vůbec viděli

Obrázek uživatele Terka
Terka

I my bohužel máme tuto zkušenost :( U nás to bylo ve 20.týdnu a jsou to skoro dva roky. Teďka máme zdravého chlapečka, ale nikdy asi nepřestanu myslet na ten pocit beznaděje a bezmoci.
Maminkám a tatínkům co si tím musí projít přeju hodně síly to zvládnout. A jak se říká - nikdy blesk neuhodí do stejného stromu dvakrát. My máme zdravého půlročního chlapečka, ale pořád ho kontroluju jestli dýchá... :)

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Upřímně lituji všechny páry, které si tímto musí projít. Já mám zkušenost za sebou. Je to peklo. Ale po nějaké době se život zase srovná a je dobře.

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené