Od mámy ani na krok!
Jistě to mnozí dobře znáte. Mrňousek, nejčastěji ve věku mezi prvním a třetím rokem, se neustále drží mámy, chce všechno dělat pouze s ní a pokud se matka ztratí z dohledu na pouhou chvilku, dítě se rozpláče a začne ji hledat.
Zdroj: archiv redakce
Co s tím?
Především je dobré snažit se dítě napěchovat jistotou, že se máma neztratila, že se vrátí. Že o maminku, svůj bezpečný a opěrný bod nepřijde. Zároveň je důležité pomalu (pokud to matka neudělala již dřív ve věku kojeneckém) dítě zvykat a psychicky otužovat tím, že se bude máma na krátkou a pak i na delší dobu vzdalovat.
Být pohromadě
Nejprve (pokud by dítě měla hlídat např. babička) je dobré být dohromady všichni tři. Dítě tak vidí a vnímá, že další osoba – babička – k nim do života patří, že se tato osoba dovede s mámou bavit, smát se, že k sobě mají blízko.
Na základě této jistoty a také nápodoby si dítě zvyká. Zpočátku je dítě dobré opouštět na krátkou dobu. Jít na chvíli na nákup, projít se … A zkoušet, jak bude reagovat.
Nakažlivá jistota
Také ten, kdo dítě hlídá, si má ve svém chování být jistý. Jistota se pak přenáší i na dítě. Hlídající osoba by měla rodiče informovat podle pravdy, jak se za nepřítomnosti matky chovalo, zda plakalo apod.
Manipulace: Mnohdy děti před matkou pláčí a naříkají, ale jakmile se vzdálí, brzy se uklidní. Odloučení od matky není tedy pro ně traumatizující.
Malý vykořisťovatel
Důležité je, aby hlídající osoba zaujala správný postoj ve chvíli, kdy se rodič vrátí. Děti se mohou zachovat různě. Některé jsou „úplně normální“.
Pokračují v tom, co dělaly s rodiči před jejich odchodem. Hrají si spolu, smějí se, jedí … Jsou však i děti, které jakoby „vykořisťují“ rodiče, že si dovolili odejít.
Tady musí zasáhnout hlídající osoba a nenechat se dítětem zlákat k tomu, že ona je „oblíbenější“ než rodič. Ona má ukázat, že se na rodiče těšila, přivítat ho …
Zůstanu s tebou
Také se může stát, že se dítě nechce od rodiče vzdálit. Víc než kdy před tím ho po návratu sleduje, kam jde, co dělá, zda si neobléká kabát bez toho, že by oblékal i dítě. Rodič má svojí klidnou přítomností dítě ujistit, že už je doma a nikam nepůjde.
Je však zapotřebí dítě pomalu „otužovat“, zvykat je samostatnosti, upravovat jeho závislost na rodiči.
Ve většině případů z klidného chování rodiče načerpá klid i dítě.
