Poprvé ve třech

VÁŠ PŘÍBĚH - PRVNÍ VÁNOCE S MIMINKEM Letošní vánoční svátky jsme poprvé slavili ve třech. Teda vlastně v pěti, protože kromě naší půlroční holčičky Rozárky jsme byli u stromečku ještě s dědou a babičkou, protože náš nový byteček ještě není úplně hotový.

Každou středu a pátek se s vámi podělíme o krátké příběhy a fotografie dětí našich čtenářů, které nám poslali do soutěže První Vánoce s miminkem. Určitě Vám nedá moc práce vrátit se za čerstvé paměti alespoň na chviličku do sváteční vánoční atmosféry... Vaše redakce

Štědrý den se nesl v příjemném duchu, dceruška byla výjimečně hodná a tak jsme večeři posunuli už na pátou hodinu, abychom stihli v klidu rozbalit dárky a naši slečnu včas uložili ke spánku. Kolem poledne se ale objevil doslova nerudovský otazník:

Kam s ní?

Vánoční dárek - už sestavená jídelní židlička, nepřicházela v úvahu, protože Rozička ještě nesedí. A mít ji při večeři na klíně? To bych měla bramborový salát až na čele. Tak jsme se tedy od jídelního stolu přesunuli do obýváku, kde jsme na zemi udělali „pelech“ z dek se spoustou hraček, aby se malá zabavila, než se najíme.

Jak štěně

Zatímco jsme jedli a vesele konverzovali, Rozka se „hrabošila“ u našich nohou. Pomalu se začala plazit, převracet se, válet sudy, brala všechno do ručiček a koukala na nás, co jsme vlastně zač, že ji necháme jak pejska na zemi, zatímco si hodujeme. Doplazila se až ke skřínce, odkud si vytáhla svůj oblíbený televizní ovladač. Začala ho žužlat, až se jí jako vždy podoařilo zapnout televizi. No co vám budu povídat. Chtěla jsem ji skočit vypnout, ale přítel se začal hrozit, ať se nevzdaluji od štědrovečerní večeře, neboť před dvěma lety udělala to samé teta a „napřesrok“ tu už nebyla. Tak jsme se všichni chopili zpět příborů a pokračovali.

Skvělá atmosféra

Kolem nohou se nám plazilo vysmáté miminko, s ovladačem v ruce a ublinkutím na svátečním šatečkách a atmosféru slavnostního večera dokresloval seriál Ulice, kde zrovna jedna slečna křičela bolestí a rodila. Zbytek dne proběhl krásně, hodně jsme se nasmáli, když malá začala rozbalovat dárky. Jak jinak, než že si je snažila nacpat do pusinky :-)

První vánoce s naší holčičkou byli prostě nádherné. Jako by se člověk pomalu vracel do svého dětství a mnohem víc si začal tyto kouzelné svátky užívat. Mnohem víc než v době, kdy jsme přestali na Ježíška věřit nebo poté, co jsme odešli od rodičů a začali slavit sami.

Už se nemohu dočkat příštího Štědrého večera, kdy sladkou lež o Ježíškovi začnu předávat dál - své dcerce. Vánoce pro mne budou mít opět to kouzlo, které tak dávno ztratili. Vrátí se mi zpět v rozzářeným třpytivých očích malé Rozárky.

Hana Macků
(8.1.2010)

Každou středu a pátek se s vámi podělíme o krátké příběhy a fotografie dětí našich čtenářů, které nám poslali do soutěže První Vánoce s miminkem. Určitě Vám nedá moc práce vrátit se za čerstvé paměti alespoň na chviličku do sváteční vánoční atmosféry...
Vaše redakce

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené