„Porodu doma se nebojím,“ tvrdí žena, která se rozhodla porodit doma

Máte už doma jednoho malého chlapečka, kterého jste porodila ve Vrchlabí. Jaké jsou vaše vzpomínky na první porod?
Porod byl v pořádku, byl to krásný zážitek. Vrchlabská porodnice byla velice příjemná. Pokojíky vypadají domácky, přístroje jsou zavřeny ve skříňkách, a dokud nejsou nutné, nesetkáte se s nimi.

Přemýšleli jste už při prvním dítěti o domácím porodu?
Ano, uvažovali, ale přece jenom jsme ani jeden nevěděli, do čeho jdeme. Já jsem pouze věděla, že do normální porodnice jít nechci. Četla jsem sice hodně alternativních knih, ale neznala jsem nikoho, kdo by porodil doma. Potom jsme našli porodnici ve Vrchlabí, která nás nadchla. Bylo to přesně to, co jsme hledali. Spojení klidného, milého prostředí a lékařského zázemí.

Rozhodla byste se rodit doma, i kdyby první porod doprovázely nějaké komplikace?
Myslím, že ano. Komplikace, kterých jsem si vědoma, se nevyvíjejí nikdy okamžitě. Ano, vyvinou se rychle v nemocnici, ale tam jsou způsobeny nepřirozenými zásahy do průběhu porodu. Každý zásah vyvolává reakci.

Bojíte se rodit doma?
Nebojím. Naopak, bála bych se rodit v nemocnici. Chci prožít přirozený porod a v porodnici bych měla strach z medicínských zásahů, které by mohly chod normálního porodu narušit. Bohužel častou praxí je nerespektování vašeho porodního plánu a v průběhu vlastního porodu budu mít těžko sílu někoho přesvědčovat, aby mi ten či onen zákrok nedělal. Jedná se především o urychlování porodu, neboť porodnice je „velká továrna“ s množstvím lidí, kde není zájem a vlastně ani čas věnovat se té které rodící ženě individuálně. V neposlední řadě bych zmínila větší nebezpečí infekce než v případě domácího porodu.

Přemýšlela jste také, jestli je domácí prostředí lepší nejen pro vás, ale i pro miminko?
Domácí prostředí je pro dítě něco naprosto jiného. Je přátelské a milé, a přesně do takového chceme přivést naše miminko. V porodnici musíte o přirozené věci, jako je přiložení miminka ihned po narození na břicho, bojovat. Představte si to, devět měsíců se malý tvoreček vyvíjí ve vašem teplém a měkkém lůně a pak se narodí do nevlídného studeného světa plného světla a hluku. Najednou ho odnášejí, myjí, různě natahují. On neslyší tlukot vašeho srdce, který ho provázel celý dosavadní život. Měl by být u matky a nabývat jistotu. Vždyť všechna potřebná vyšetření se dají provést i v náručí matky.

Co říká na vaše rozhodnutí partner?
Při prvním porodu chtěl, aby za námi bylo nějaké zdravotnické zázemí. To bylo způsobeno hlavně nedostatkem informací a zkušeností s porodem. Při druhém porodu mé rozhodnutí respektuje. Ví, co chci, a on chce totéž.

Jak se hledá dětský lékař pro doma narozené dítě?
V tom jsme měli velké štěstí. Máme báječnou dětskou lékařku a ta reagovala na naše rozhodnutí rodit doma naprosto normálně a miminko nám přijde po narození zkontrolovat. Ale je pravda, že většinou s tím mají ženy problém.

Jak na to reagovali vaši příbuzní?
My se o tom doma moc nebavíme. Maminka neřekla vůbec nic. Rozhodně mě nikdo nepřemlouvá, znají moje názory a respektují je.

Připravujete se nějak zvláštně?
Chodím k porodní asistentce, se kterou budu rodit, do poradny.

Je to těhotenství v něčem jiné, když víte, že se na konci budete moci opírat jen o své vlastní síly a žádné přístroje a léky?
Není. Hodně čtu. Připravím si pouze doma nějaké věci, praktické, které se budou hodit k porodu.

Bude u porodu přítomen i váš první syn Štěpán?
Nevím. Necháme tomu volný průběh. Moje porodní asistentka má zkušenosti s přítomností dětí u porodu, takže to necháme na Štěpánovi. Možná se to nebude líbit jemu, možná ne mně, máme ale v záloze babičku a dědu.