Proč se muži nechtějí ženit?
Muži se více bojí chomoutu, ženy rozvodu. Tolik statistika. Tím nejpádnějším statistickým údajem však zůstává smutná vizitka českých párů, podle které se více než polovina dnešních manželství rozpadá. Má to vůbec smysl? Vždyť je to padesát na padesát – myšlenky, které se za takových okolností musí logicky mihnout hlavou nejen mužům. A tak zřejmě i z tohoto důvodu přibývá dětí, které se narodí mimo manželství. Za posledních dvacet let se podle Českého statistického úřadu počet těchto dětí zdvojnásobil. Prakticky tedy každé třetí dítě u nás porodila matka, která nebyla vdaná. Ženy se údajně nejvíce bojí nestabilního manželství a komplikací spojených s případných rozvodem. Ještě si myslíte, že sňatek nechtějí hlavně chlapi?
Zdroj: archiv redakce
Manželství na dobu určitou
Podle mého názoru je toto tvrzení spíše přežívajícím klišé než realitou. S trochou nadsázky lze konstatovat, že svatbu chce dnes prostě málokdo. Odborníci tvrdí, že instituce manželství byla překonána, ale nová a lepší nebyla dosud ani vymyšlena, natož uvedena v život. Jistě, padají návrhy např. sňatků na tři až pět let, které se po uplynutí této doby musí za souhlasu obou zúčastněných stran znovu obnovit, jinak budou automaticky rozvedeny. Ale ruku na srdce, pořád to bude manželství a někteří z nás se ho jednoduše budou pořád obávat jakožto omezujícího a přežitého pouta.
Strach ze selhání
Lidé tak proti strachu z vlastního partnerského selhání bojují různě: tu hrdě tvrdí, že nepotřebují na svou čistou lásku papír, jindy se ohánějí tvrzením, že ještě nenašli tu pravou, a ještě jindy zase tvrdí, že nejsou pro manželství tím vhodným typem (což mnohdy ovšem bývá pravda). Zřejmě se nám hodnoty trochu pomíchaly a ty nové ne a ne nalézt. Klasickým mužským zaklínadlem potom bývá výrok: „Přece si nenechám vzít svou osobní svobodu.“
Fast foodové vztahy
Podíváme-li se ovšem na problematiku ženichů a nevěst na útěku z poněkud jiného úhlu, dostaneme se k problematice zralosti a zodpovědnosti, a to je už trochu jiná káva. Zdá se totiž, že se lidé bojí činit zásadnější rozhodnutí. A když ho učiní, nechtějí za něj přijmout zodpovědnost. Není to svoboda jako taková, ale spíše zbabělost a snaha ponechat si za každou cenu alespoň pootevřená zadní vrátka, protože co kdyby… Dnešní svět nabízí nepřeberné množství možností a my musíme volit. Vybrat si není snadné, a tak se to pokoušíme řešit jaksi „fastfoodově“ – od každého trochu, hlavně rychle a hlavně o nic nepřijít.
Chlap, nikoli macho
V dávných dobách se mužové stavěli ke svým závazkům hrdě a zodpovědně. Tím nemám na mysli, že přivedli vztah na pokraj zhroucení, a přitom se na veřejnosti neustále křečovitě usmívali, aby do posledního dechu udrželi image spokojeného a šťastného partnerství. Dávní mužové si stanovili pevné hranice a své odhodlání patřičně zveřejnili hned na začátku vztahu, často skutečných zvoláním: „Toto je má žena, toto je mé dítě, patříme k sobě a já se o ně budu starat a chránit je.“ K tomu je ovšem potřeba celého chlapa a nikoli chlapáka, muže a nikoli macha.
Čtěte také:
Vstupenka do postele?
V některých diskuzích jsem také zaznamenal zajímavý a prostý postřeh: „Lidé se dřív brali, protože spolu nemohli spát před svatbou, a tak se těšili, až se spolu konečně vyspí.“ Dnes už je to jiné, pravda, takže kvůli sexuálním hrátkám netřeba vstupovat do manželství. Obavy se tím ale nezmenšují, naopak, vlastně se celý život něčeho bojíme – co když si někoho uvážeme na krk, co když si naopak nikoho na krk neuvážeme a zůstaneme sami, co když to nebude fungovat a rozvedeme se, co když budeme mít dítě a nezvládneme to, co když dítě mít nebudeme, protože to nepůjde…
Nebojme se vlastního strachu
A tak mě napadá, co takhle vstupovat do manželství i s tím strachem? Vždyť on je legitimní a máme na něj právo. Nebylo by upřímné a zároveň statečné říct: „Pekelně se bojím, ale chci si tě vzít?“ Jistě, jsou lidé, kteří se nebojí ničeho. Kupříkladu rocker Pepa Vojtek se nejen nebojí do manželství v pravidelných intervalech vstupovat, ale ani z něj ve stejných intervalech vystupovat, ovšem to už je zase trochu jiná kapitola.
