První den v mateřské škole – 3. příběh

Byla nás skupinka dětí bez rozdělení do tříd. Co mě jako dítě první zcela uchvátilo byla koupelna, ještě v původním provedení s různobarevnými dlaždičkami . Vždyť – kdo měl v té době koupelnu? Vyhledávala jsem každou příležitost, courala se často na záchod a jako naschvál chodila přes koupelnu, abych se mohla shlížet v jejích kachlíčkách. Pak jsem snad byla i u lékaře, jestli nejsem nemocná…Další velký dojem na mě udělala velká okna zalitá sluncem, taková jsme doma neměli a také možnost rozběhnout se po zahradě.

Velmi brzy jsme jeli na pobyt v přírodě do Starých Splavů, kde jsme spali ve velkých postelích po dvou, v manželské tedy čtyři děti vedle sebe. V noci jsme se asi různě přemisťovali, takže ráno spal každý jinde. Jeden chlapeček se několikrát v noci počůral a my ostatní jsme pak byli potupně očicháváni paní učitelkou, kdo že to byl ?

Z těch nočních přesunů nás bylo přimokřených více, takže to několk dní trvalo, než byl viník odhalen a spal pak na mrňavé postýlce….. Další vzpomínka na školku mě taky poučila : spát nás odpoledne nechali, jak kdo zrovna chtěl, takže jednou jsem se probudila sama na lehátku v opuštěné třídě, lehátka se skládala jinam. Uslyšela jsem děti ve vedlejší místnosti a šla za nimi. Požádala jsem paní učitelku o pastelky, že si budu kreslit a ta mě pro ně poslala vedle do třídy, že je má u stolku V ZÁSUVCE .Opakovaně jsem se vracela, že tam nejsou, až mě tam sama odvedla a vyndala je . Tak jsem ji hned poučila, že my doma tomu říkáme ŠUPLÍK ! Já, bláhová, koukala pořád do zásuvky na elektřinu ,kdeže by se tam vešly pastelky , už jsem věděla z domova, že tam se nesmí sahat….

Uteklo od té doby spoustu let….Moje malá dcerka chodila v sezóně do zemědělského útulku, obědvat chodily děti domů nebo jim jídlo ohřívala paní učitelka v kastrůlkách KAŽDÉMU zvlášť a pak i myla nádobí, když děti usnuly a po práci i uklízela.

Rodiče ale byli rádi, že mají děti ohlídané.Naše malá chodila v poledne domů, babička se vracela s pole.

Nutnou výbavou dcerušky při zpáteční cestě byl dlouhý klacek, celou dobu u školky opřený u vrátek , aby mohla zahnat cestou hejno hus, které jedna sousedka měla pořád puštěné, aby se napásly. Mockrát se dcerka musela vracet, houser zkrátka bránil své. Troufal si i na dospělého. Někdy jí šla naproti prababička, tak to na vsi muselo fungovat, když rodiče musili do práce. Dnes to zní jako pohádka…

Marcela