Rozvod i bez souhlasu partnera

Často lze slyšet od rozhádaného partnera věty typu „já ti souhlas k rozvodu nedám“. U některých osob přetrvává představa, že rozvod je možný jen za souhlasu obou rozvádějících se manželů. Tuto mylnou představu je třeba vyvrátit. I když právní řád České republiky je poměrně benevolentní, čemuž odpovídá i praxe soudů, které návrhy na rozvod manželství zamítají jen zcela výjimečně a v ojedinělých případech, pak přesto nesouhlas druhého z manželů řízení o rozvod může (ale ne vždy musí) časově prodloužit a zkomplikovat. Nesouhlasící manžel většinou nepřistoupí na uzavření dohody o společném majetku, o bydlení, případně o dětech, které se z manželství narodily, nelze proto využít institutu „dohodnutého rozvodu“, jak jej upravuje § 24a zákona o rodině, o němž jsme se již dříve zmiňovali.

Rozvod bez souhlasu

Zákon o rodině stanoví, že soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže je manželství tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství. Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvedeno, kdyby to bylo v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody.

Rozvádějící se manželé, pokud mají společně nezletilé dítě, musí proto nejprve podstoupit samostatné a od rozvodového řízení zcela oddělené řízení opatrovnické, v němž se rozhodne, komu bude dítě po rozvodu svěřeno do péče, o výživném, případně o styku rodičů s dětmi a teprve po právní moci opatrovnického rozsudku lze se zabývat žalobou o rozvod.

Hledání naděje

V řízení o rozvod, kde jeden z manželů je proti rozvodu, soud zjišťuje, zda je manželství funkční a je naděje, že může být do budoucna zachováno. Povinnost tvrdit a prokazovat, že tomu tak není (a že je manželství rozvráceno) má žalobce, tedy ten, kdo žalobu na rozvod k soudu podal. Zjišťuje se především, zda manželé spolu hospodaří (přispívají na domácnost, na potřeby a podobně), zda manželství (v případě, že účastníci řízení mají nezletilé děti) plní funkci výchovnou a v neposlední řadě se zkoumá, zda manželství plní funkci biologickou, tedy zda spolu manželé intimně žijí či nikoliv. Obecně se klade důkaz i na zjišťování, zda je případná krize v manželství jen přechodným jevem, nebo zda jde o stav trvalý, a není reálná naděje na plnohodnotné obnovení manželského svazku. Praxe zastává názor, že manželství je dobrovolným svazkem dvou vzájemně se plně respektujících jedinců, tedy k setrvání v manželství nelze žádného z manželů nutit.

Hledání příčin

V každém případě je podle platné úpravy soud povinen zkoumat příčiny rozvratu manželství, tedy zda a v jakém rozsahu se ten který z manželů podílel na rozvratu manželství. Při nesouhlasu jednoho z manželů musí žalobce tvrdit rozhodující skutečnosti a sám o nich navrhnout důkazy (pravidelně se takové řízení neobejde bez výslechu svědků – např. rodinných známých, kolegů z pracoviště a případně i dětí), soudy již po důkazech samy nepátrají. Dospěje-li soud k závěru, že manželství je rozvráceno, rozvede jej i přes nesouhlas druhého účastníka a v odůvodnění rozsudku se vypořádá s otázkou zjištěných příčin manželského rozvratu. Nicméně je třeba podotknout, že i v případě nesouhlasu jednoho z manželů s rozvodem, jsou-li v žalobě o rozvod manželství řádně označeny důkazy prokazující nefunkčnost manželství – tedy jeho rozvrat a příčinu rozvratu, lze dosáhnout rozvodu manželství v určitých případech tzv. na jedno stání, jestliže je však potřeba provést rozsáhlejší dokazování, nebo jsou-li důkazy označeny až se zpožděním, lze samozřejmě očekávat delší dobu trvání rozvodového řízení.

Zachování manželství

Problém může nastat v případech, na které pomýšlí znění ust. § 24b zákona o rodině, kde je stanoveno, že návrhu na rozvod, s nímž nesouhlasí manžel, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, soud nevyhoví, pokud mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství.

Soudy toto ustanovení vykládají poměrně přísně a je vždy na nesouhlasícím z manželů, aby existenci mimořádných okolností případu a zejména vznik zvlášť závažné újmy sám spolehlivě před soudem prokázal. Např. by se jednalo o situaci, kdy je manželka těžce nemocná, odkázána na invalidní důchod a příjem manžela, pečovala dlouhodobě o děti a společnou domácnost, rozvrat způsobila výlučně nevěra manžela a manželka by v případě rozvodu byla vystavena hmotné nouzi a psychickému stresu, který by mohl vést ke zhoršení jejího onemocnění. I tak však není rozvod vyloučen, protože zákon umožňuje manželství i za popsané situace rozvést, jestliže manželé spolu nežijí po dobu delší než tři roky.

 

19.2.2009 6:40 | autor: Kateřina Janitorová Sixtová

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist