Speciální vyšetření plodu – podezření na problém

Pokud je na základě vyšetření provedených v prenatální poradně vysloveno podezření na riziko vývojové vady či jiného závažného poškození vyvíjejícího se plodu, může být doporučeno vyšetření genetikem.

Zdroj: Shutterstock.com

Doporučení na další vyšetření

Po něm pak může následovat doporučení, aby těhotná žena podstoupila další speciální vyšetření. To by mělo rozhodnout, zda plod skutečně nemocný je, či nikoli. Těmto metodám říkáme metody prenatální diagnostiky.

Nejčastější metody diagnostiky

Opakovaná ultrazvuková vyšetření na specializovaných pracovištích.

Odběr plodové vody (amniocentéza). Provádí se po 15.– 16. týdnu těhotenství tak, že se tenkou jehlou, která se pod ultrazvukovou kontrolou píchne přes stěnu břišní až do dělohy, odebere malé množství plodové vody.

Odběr krve plodu z pupečníku (kordocentéza). Provedení odběru je možné zhruba od 20. týdne těhotenství a probíhá obdobně jako amniocentéza za kontroly ultrazvukem.

Odběr z choriových klků, což je tkáň ze které vzniká placenta. K této metodě se přistupuje pokud je podezření na vývojovou vadu plodu v ranném stádium těhotenství ( 10. – 13. týden).

Čtěte dále:

Neinvvazivní prenatální test (NIPT)

Tento test počívá v odběru krve matky. Ve vzorku krve se vyšetří volná DNA plodu. Část genetické informace (DNA) plodu se totiž během těhotenství dostává do krve matky. Děje se tak přes placentu.

Na specializovaném pracovišti jsou schopni z této mimobuněčné DNA s vysokou pravděpodobností zjistit riziko genetické abnormalilty plodu. Například u Downova syndromu je záchyt až 99 %.

Toto vyšetření si hradí pacientka sama, zdravotní pojišťovny na toto vyšetření nepřispívají.