Těhulka LIVE! Anička (35): Pláč v porodnici... a radostné chvilky doma

Proč Anička s Matýskem museli zůstat v porodnici, ačkoli už měli sbaleno na cestu domů? Jak jim jde kojení? A kde Matýsek spí nejraději?

Ahoj,

ráda bych poděkovala všemu personálu porodnice v Podolí. Zejména porodní asistence Jindrové, která mi byla během celého porodu obrovskou oporou a pomocí, a paní doktorce Holé a celému kolektivu na oddělení šestinedělí P2! Díky nim byl pro mě porod i pobyt v porodnici dobrým zážitkem. Vážím si lidského přístupu, který ke mně i k Matýskovi měli. DĚKUJI!

Tentokrát vám toho musím napsat tolik, že ani nevím, jak to do článku všechno vtěsnat. Po porodu jsme si s manželem zažádali o nadstandardní pokoj, abychom mohli být první dny všichni pohromadě. Naštěstí byl jeden volný, a tak jsme se mohli učit pečovat o našeho drobečka oba společně. Sestřičky byly moc ochotné. Všechno nám ukázaly, poučily nás a byly nám velkou oporou ve chvílích, kdy jsme si nevěděli rady.

Po třech dnech, kdy už jsem se pomalu balila domů, přišla špatná zpráva. Matýsek dostal novorozeneckou žloutenku a bude muset na fototerapii. V tu chvíli mi bylo hrozně. Nedokázala jsem přestat plakat. Po třech dnech, kdy jsme byli pořád spolu, jsem u sebe najednou neměla ani Máťu, ani manžela. Ten se totiž musel vrátit do práce, a tak jsem se z nadstandardu přestěhovala na normální pokoj. Sestřičky mi malého nosily každé tři hodiny jen na kojení a za půl hodiny jsem ho musela zase donést zpátky. Ty dva dny byly strašně dlouhé, ale žloutenka nakonec ustoupila a my mohli jít domů.

Kojení nám naštěstí jde dobře. Mlíčka mám dost a Matýsek se umí krásně přisávat, takže nemáme žádné problémy. V porodnici se mi několikrát stalo, že když začalo nějaké jiné miminko na pokoji plakat, okamžitě se mi spustilo mléko a na košili se mi udělala obrovská mokrá kola. Sestřičky říkaly, že je dobře, že ještě před nástupem na fototerapii máme dobře rozjetou laktaci, jinak že by to mohl být problém.

Přestože jsem měla už před porodem všechno vzorně nachystáno, po příchodu domů jsem tady bloudila jak blázen. Najednou jsem nemohla nic najít, všechno mi přišlo hrozně pomotané a hlavně jsem vůbec netušila co s Matýskem. Naštěstí se to během prvního dne poddalo a už jsme se krásně zaběhli.

Od prvního dne se snažíme Máťovi vytvářet rituály. Občas nám to sice trochu zakolísá, ale snažíme se seč nám síly stačí. Náš den většinou začíná ranním kojením, kolem sedmé hodiny pak odchází taťka do práce, tak už si nechám Matýska v naší posteli. Chvíli se mazlíme a pak se spolu ještě dvě tři hodinky prospíme. Dopoledne je Máťa ještě tak hodinku vzhůru a pak následuje polední kojení.

Pokud to počasí jen trochu dovolí, snažíme se vyběhnout alespoň na chviličku ven. V kočárku se nám moc líbí a Mates tam vždycky krásně usne. Naším nejpevnějším denním bodem je každodenní koupání. Matýskovi se to moc líbí, a je jedno jestli koupu já nebo taťka. Pak už jen nakojím a jdeme zase hajat, to ještě Matýsek usne ve svojí postýlce.

Posledních pár dní se potýkáme s novým nešvarem. Máťa v noci po na kojení nechce zůstat sám v posteli. Sice nepláče, ale kňourá. Vydrží i déle než hodinu. Až mně rupnou nervy a vezmu ho do naší postele. Nevím, jak ho to odnaučit. Nemáte nějaký tip? Jestli ano, napište mi o tom do mojí diskuze.

Bohužel nás taky hodně trápí prdíky. Vyzkoušeli jsme už několik druhů kapiček, ale moc nepomáhají. Večer dáváme i rektální rourku, aby se Máťovi alespoň na chvíli ulevilo. V jídle už jsem omezila všechno nadýmavé, kořeněné i dráždivé, ale bezvýsledně. Už nevím, co jíst, tak jím akorát suchary, kuřecí maso a piju vodu. Ale neztrácíme optimismus a snad se to nějak poddá.

Mějte se krásně.

maminka Anička

Matýsek s tatínkem na oblíbeném místě

 

Komentáře k článku
Počet komentářů: 1
Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Ahoj Aničko,
jsem jedna z troice těhulek live na tomto webu. Přečetla jsem si Tvoje povídání a vzpomněla jsem si na začátky s mým prvním synem Matyáškem. Moc s Tebou soucítím a chtěla bych Ti jen zlehka napsat jednak něco povzbuzujícího a taky to, co vidím jako blahodárné pro miminko, ačkoliv se to v dnešní době nenosí...

Je strašlivě krásné, že kojíš a věřím, že mlíka máš tolik, kolik děťátko potřebuje, protože tak je to přirozeně zařízeno a často tomu matky nedůvěřujou a tím se jim mlíko i třeba zastavuje. Matýsek je krásný, je vidět, že má od Tebe bezvadnou výživu! To, že má prdíky, je naprosto součástí toho všeho. Z mé zkušenosti je skoro jedno, co jíš, prostě kluci na trpí opravdu velmi. Jde o to udržet si trpělivost, což je v prvních týdnech, měsících velmi těžké, ale jde to. Můj syn první půlrok probrečel, prošla jsem si tím, že jsem skoro nic nejedla, ale výsledek nebyl lepší, spíše naopak. Já jsem hubla a hubla a měla jsem pak strašně málo síly. Bohužel jsem dostávala i podle mého nedobré rady od dětské lékařky. Z mé zkušenosti je naprosto důležité, aby matka jedla výživnou stravu. Já jsem pak malému dávala i třeba drahá probiotika, ale nakonec jsem zjistila, že celý problém si vyžaduje jen čas, kdy se to upraví samo. Nemusíš mít stejnou zkušenost, ale píšu Ti tu svou, aby ses případně vůbec netrápila tím, že nic nezabírá. Je to taková zkouška holt pro vás oba. Těch bude teď s miminkem fůra i pro Tvého partnera :-)

A ještě bych ráda něco k tomu spaní po nočním kojení. Jsou na světě kultury, kde miminko zásadně spí s matkou a je tak moc spokojené. Nikdo nechce přece být sám, natož dítě, které bylo zvyklé slyšet matčin pulz 24h denně. To dítě ještě nechápe skoro nic, jen to, že neustále touží po mamince, po tom jediném bezpečí, co zatím vnímá, že má. Já jsem ku příkladu typ, co má rád svůj nerušený prostor při spaní. Mám lehké spaní, nějaké pohyby a zvuky a tak mi jinak dost vadí. Ale chtěla jsem spát hned u dítěte. Vyřešila jsem to tak, že jsem později odstranila jednu stěnu šprušlí z postýlky, přistavila ji k mé půlce posteli a miminko měla u sebe, ačkoliv jsem nepozbyla svoje míosto. Mohla jsem se ho dotýkat a kdykoli si ho přitáhnout na kojení. Mnohem míň mě to i probíralo, než kdybych vstávala a brala dítě z postýlky. Ale v začátcích jsem měla malého u sebe úplně. Dítě se ještě v tyhle měsíce nehýbe, jak ho položíš, tak zůstane. Proto ani nijak neruší matčin spánek a já s tím taky neměla problém. Jestli se bojíš toho, co se povídá, že si dítě na to zvykne a pak nebude chtít do postýlky, tak to je strašlivá hloupost. Jsme toho příkladem, že tohle nehrozí. Každé dítě se samo chce ve správný čas jaksi separovat. Bohužel, dnešní doba je stále plná mýtů, tentokrát zakořeněných z doby komunismu a je třeba opravdu oprostit se od všech povídaček a řídit se intuicí... Byly dvě knížky, které mi tenkrát a dodnes moc pomohly. Jedna se jmenuje Koncept kontinua a druhá Radost ze zdravých dětí. V první se ukazuje možnost vztahu dítěte s matkou v úplně jiných nuancích, které mi okamžitě byly moc blízké a pomáhají mi dodnes ve výchově, v druhé se dozvíš něco o dobré stravě pro těhotnou matku, kojící matku a pak též pro dítě od chvíle přikrmování a dál. Nenutím Ti tyto teorie, každému sedne něco jiného, ale jsou to ještě jiné cesty, než ty, které se v naší kultuře drží jako ty jediné správné. Myslím, že ale nejdůležitější je, co cítíš ty, protože matka je obdařena neuvěřitelným citem a vnímáním potřeb svého dítěte a konat podle toho, co cítí je to nejlepší!
Držím vám moc palce a těším se na další Tvoje povídání!
Marie

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené