Těhulka LIVE! Petra 2 dny po porodu: Splnil se mi sen

Jsem dojetím pořád bez sebe, Johanka je tu. Dočkali jsme se jí v sobotu 10. července v půl druhé ráno. Měřila 49 centimetrů a vážila rovná tři kila. Všechno se seběhlo neuvěřitelně rychle.

Ani tři dny po porodu mě neopouští euforie, nemůžu se na tu svou holčičku vynadívat! Je hrozně podobná Sváťovi, má po něm nos i pusu! Teď má, hubeňourek jeden, necelá tři kila. Dva dny pila jen mlezivo, mlíko se mi spustilo až v pondělí. Tak to snad brzy dožene. Od začátku se přisává s chutí, tak doufám, že se mi bude tvořit ještě víc mlíka, zatím je to spíš v začátcích, i když bez problémů.

Jak se to všechno semlelo?

Nebyla by to naše rodina, kdyby i kolem porodu nebylo něco trochu netradičně. V pátek jsme vyrazili na otočku do mých rodných Pardubic a vydali jsme s rodinou našich kamarádů směr koupaliště. Představa koupele mě v tom vedru natolik lákala, že jsem si říkala, že i riziko případné infekce snad stojí za to. Jediné, co by totiž infekce mohla způsobit je, že by rozeběhla porod. A to by mi vůbec nevadilo…

Naše holčička je naštěstí ale moudřejší než já a tak si asi řekla, že o žádnou infekci nestojí. Udělala všechno jinak.  Ještě než jsme dorazili na koupaliště, tak jsem najednou měla pocit, jako bych se počůrala. Ani bych se tomu nedivila, protože v posledních dnech jsem chodila na záchod pořád dokola, jak už děloha tlačila na močák. Nebo že by plodová voda? Jak to poznat? Žádné kontrakce ani bolesti jsem neměla...

Co teď?

Vydali jsme se do pardubické porodnice na kontrolu. Naštěstí jsem s sebou měla pro strýčka příhodu tašku s věcmi do porodnice a vida… Zkontrolovali mě a natočili monitor, jak se daří malé. Světe div se, byla jsem otevřená na 2 centimetry! A ano, byla to plodová voda…

Kontrakce ale žádné, voda vytékala jen lehce. Nastalo dilema, zda zůstat v pardubické porodnici nebo se vrátit do Prahy? Pro Pardubice hrálo několik pro. Jednak jsme tam už byli, personál byl stejně milý jako v pražském Podolí, navíc bych měla rodinu a přátelé na dosah ruky. Co ale převoz domů? Představa, že se budeme s tak malým mimčem trmácet v tomhle vedru mě vůbec nelákala. Kdyby s ní navíc po porodu nebylo všechno OK, tak bychom se stejně museli přesunout na neonatologii do Hradce Králové.

Nene, to nemá cenu, pojedeme zpátky do Prahy. Dostali jsme propustku, protože ač jsem se otevírala, tak porod ještě plně neprobíhal a malá byla podle monitoru v naprostém pořádku. Měli bychom to zvládnout jedna báseň. „Hlavně jeďte opatrně a pomalu,“ loučili se s námi v pardubické porodnici.

Byla to jízda

Opatrně a pomalu si Sváťa vyložil jako rychle a hrbol nehrbol. Musela jsem ho trochu krotit, aby ve snaze dovézt mě do Prahy vcelku nezpůsobil tím natřásáním pravý opak. Nervy mu musely pracovat daleko víc než mě, kalil snad 170! Kamarádi jeli za námi. Do Podolí jsme přijeli asi v půl jedenácté v noci. Můj pan doktor Krofta zrovna nesloužil, vzala si mě tedy do parády sympatická paní doktorka Mardešičová. Od pohledu jsem rozhodně nevypadala, že by se mělo něco dít. Když mě ale vyšetřila a zjistila, že jsem na 4 centimetry, zvolala:

„Tady se bude rodit. Na sál!“

Paní porodní asistentka Krajčovičová se mne zeptala, jestli mi nebude vadit, že mi k porodu dají mladou studentku porodní asistence slečnu Lebduškovou, což mi nevadilo vůbec. Udělali jsme klystýr, osprchovala jsem se a čekala. Pořád se nic zvláštního nedělo. Byla jsem úplně v klidu, daleko víc než můj početný doprovod – Sváťa, naši kamarádi a jejich čtyřletá dcerka. Ty jsme mezi tím usadili v bufetu dole.

Po půlnoci mě asistentka vyšetřila a za chvíli to udělalo šplouch! Plodová voda se ze mne naráz vyvalila a během chviličky začaly intenzivní kontrakce po dvou až jedné minutě. Za hodinu začala hlavička sestupovat do porodních cest. Stačily další dvě kontrakce a hlavička byla venku! Pak už jen dorotovala ramínka a drobeček byl tu!

Dostala jsem malou hned na břicho

Dali mi malou hned na břicho a pak k prsu. Krásně se přisála. Pokukovala očičkama, no byla to krása! Nikdo na nás s ničím nespěchal. Sváťa přestřihl šňůru a ani se mu neklepaly ruce.

Doktorka si ji odnesla za chvíli na prohlídku, ale to bylo snad pět minut. Přiznám se, že jsem neměla žádný porodní plán, ale že nebyl ani potřeba. Všichni tu byli moc milí a nebylo potřeba nic moc řešit. Ono nebylo ani kdy. Medikamenty mi žádné nestihli dát, antibiotika kvůli odtékající plodové vodě se dávají až po 48 hodinách, což jsme také nepotřebovaly. Doktorka na sál přiběhla až na úplný závěr. Dostala jsem pak jen injekci na povzbuzení vypuzení placenty. Nástřih hráze se nekonal. Stehy mám jen čtyři malé – tři vevnitř a jeden venku. 

Hned po porodu jsem si sedla, což všechny dost udivilo, včetně mě! Na pokoj jsem se dostala až ve čtyři odpoledne. Nemám žádný nadstandard. Ze samotky bych nic neměla, společnost ostatních spolu-maminek mi naopak vyhovuje.

Splnil se mi sen

Jsem teď v Praze sama. Sváťa musel odjet kvůli práci, jak bylo v plánu. Vůbec mi to ale nevadí, můj sen o porodu se totiž vrchovatě naplnil! Císařský řez se nekonal a Sváťa mohl být u porodu. Prostě ideální. To byl můj nepsaný porodní plán :-)

Dominik je pořád ještě na Slovensku a žadoní o mmsky naší Johanky. Pokaždé odpovídá: Mami, ta je ale krásná! Je z něj hrdý starší bratr a já jsem zase hrdá, jak se své nové role zhostil.

Z porodnice by nás měli pustit ve středu. Johanka trochu zežloutla, tak ji ještě budou pozorovat. A ještě jedno zjištění, které bude důležité v dalším těhotenství: máme rozdílný Rh faktor. O tom vám ale povím něco příště. 

Vaše přešťastná ex-těhulka Petra

Milá Petro, 

moc Vám gratulujeme a přejeme hodně zdraví Vám i Vaší krásné Johance.

Celá redakce Babywebu

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené