Těhulka LIVE! Petra ve 29. týdnu: Je ze mě slonice

Málem mi vypadly oči z důlků. Sedm kilo za měsíc? To není možné... Pořád jsem nepřibírala a najednou takový skok. A šok! Ale ještě víc mě překvapuje, jakými mílovými kroky se blíží den D. Jak dopadne porod? Příští týden nás čeká velký ultrazvuk, tak se dozvím víc...

Kolik že to vážím?

Připadám si jako slon. Nemotorná, neskladná a hlavně obrovská. Korunovala to návštěva v pravidelné poradně u pana doktora Krofty. Doma raději nemám váhu, protože bych na ní určitě stála od rána do večera, a tak mi musí stačit občasné zvážení na návštěvě u rodičů. Ale v poradně mi překvapením málem vypadly oči z důlků.

Hlavou mi okamžitě blesklo: za pouhý měsíc jsem přibrala sedm kilo! Je pravda, že jím často a všechno, co mi přijde pod ruku, ale takový přírustek? A kde se vlastně schovává? Pan doktor se nad tím ani nepozastavil, prý je to úplně normální. Testy na těhotenskou cukrovku mi vyšly dobře, tudíž se tím nemám nijak zaobírat, natož znervózňovat. Ale které ženě by taková informace nevyrazila dech, viďte?

A co vy, ostatní těhulky, jak jste přibíraly? Postupně nebo skokem? A bylo to snesitelné nebo nepříjemné? Napište ám do diskuse. Když se zaregistrujete, můžete vyhrát dárek od firmy Bioderma :-)

Co nás čeká, pane doktore?

Snažila jsem se na to nemyslet a soustředit se na kontrolu, ale nějak to nešlo. Samozřejmě pod tíhou "těžké" informace mi z hlavy vypadlo všechno, na co jsem se chtěla zeptat. Z ordinace jsem si odnesla pouze to, že mám opravdu docela nízký tlak – takže pozor na motání hlavy a mdloby. Hlavně, že beruška se má momentálně moc dobře a nic jí neschází. Ani jsem nebyla schopná si vychutnat, jak jí krásně bije srdíčko.

Nejsem žádný blázen, který by okamžitě nasadil dietu, natož v těhotenství. Je jasné, že pár kilo navíc mě nezabije a když se budu snažit, po porodu se zase brzy vrátím na původní váhu stejně jako u Dominika. Ale stejně mi vrtá hlavou, jestli ta váha v ordianci není rozbitá... U rodičů i u kamarádky jsem si navážila necelých šedesát osm kilo a to by tak odpovídalo i mým pocitům.

Na příští návštěvě mě čeká další velký ultrazvuk, kde zkontrolujeme nejen naši holčičku, ale i placentu a hlavně ten zatracený myom. Také mi udělají kontrolní odběry krve.

Budeme mít žárlivku…

Nikdy bych nevěřila, jak moc budu teď v těhotenství na měkko a dojatá při návštěvě miminka. Máme v rodině skoro čtyřměsíčního chlapečka a konečně se všechno skloubilo tak, že jsem se mohla jet za ním podívat. Neměl, drobeček, úplně jednoduchý příchod na svět, ale teď už je v pořádku a je naprosto dokonalý. A já byla unešená!

Ty malinkaté ručičky a prstíky, našpulená pusinka a hlavně úsměv od ucha k uchu, nemůžu se prostě dočkat, až budu držet naší Johanku v náručí. Ale ta teď jako by snad žárlila. Kdykoli jsem si malého chovala, znepříjemňovala mi to ze všech sil. Častovala mě bolestivými kopanci pod žebra a nepříjemné pnutí v bříšku mě neopustilo celé odpoledne. Ale i tak jsem si to krásně užila.

Maminka má vždy pravdu? Tak to se mám na co těšit

Taky dál malou škádlím a pošťuchuju. Ona mě nenechá vyspat v noci, tak já ji na oplátku zlobím přes den. Jestli bude takhle aktivní i po narození, tak se asi všichni půjdeme rovnou „odstřelit“. Dominiček byl hodné a hlavně spavé miminko. Jen jsme se občas trápili s prdíky, jinak ale neplakal a byl stále v dobré náladě. Slyšela jsem, že druhé dítě bývá přesným opakem prvního. Jestli je to pravda, máme se na co těšit.

Moje maminka mi vždycky škodolibě říkala, že se mi moje zlobení z dětství vrátí na dětech a já byla s Dominikem ráda, že maminka konečně jednou taky "nemá" pravdu a mám doma zlatíčko. Ale jestli to takhle bude s naší malou pokračovat, brzo jí možná muset dát zapravdu…

„Kočárkování“

Vyřešila jsem i problém s kočárkem. Už ho máme pěkně připravený - u našich. Doma si ho opravdu mít netroufám. Možná jsem blázen a držím se nějakých přežitků a pověr, ale co, už jsem se rozhodla. Samozřejmě jsem si s ním zajezdila po obýváku, několikrát ho vyzkoušela celý složit a zase rozložit včetně koleček. Rodiče se mi pěkně smáli. Ještě že u toho nebyl Sváťa, ten by si určitě navíc klepal na čelo.

Obavy…

Stále častěji si uvědomuju, jak se nám ten den D rychle blíží. Ale strach nemám, opravdu jsem spíš nedočkavá. Jediné, co mě trochu straší je, že na porod budu nakonec sama a Sváťa to z nějakého důvodu nestihne. A já pak zase místo úprku do porodnice budu řešit, kam s Domínem. Doufám, že se malá nerozhodne přijít na svět dřív, než v plánovaném termínu, a když náhodou ano, tak ne dříve, než s příchodem letních prázdnin…

Vaše těhulka Petra

Napište Petře o svých zkušenostech, kdy to bylo na vážkách, jestli se „to“ zvládne přirozeně nebo operativně a jak to nakonec dopadlo.

Chcete Petry na něco zeptat nebo se s ní o něco podělit? Napište jí e-mail anebo si povídejte všichni dohromady na diskusním fóru Těhulka LIVE!.

Dnes (ve čtvrtek 22. dubna) je délka Petřina těhotenství přesně 28+3 a termín porodu má 12. července.

A jak vypadá miminko ve 29. týdnu? Podívejte se!

Komentáře k článku
Počet komentářů: 0
Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené