Těhulka LIVE! Už jsme měly mejdan!
Nicolka měla svůj první svátek, a tak jsme měly oslavu! Holčička dostala čepeček, hrací knížku a babičku. Tu jen na pár hodin, protože jsem si poprvé vyšla! Bylo to něco neuvěřitelného! Vydala jsem se do pěkné restaurace, kde pracuje kamarádka. Dala jsem si skvělé masíčko na grilu s rýží, aby měla moje holčička dobré mlíčko.
Zdroj: archiv redakce
Šušenčičkám odzvonilo
Chutnalo nám oběma. Mně tedy chutná pořád, ale bohužel jsem se dočetla, že sladké nadýmá, takže jsem si musela nechat zajít chuť na své čokoládičky a sušenčičky. I tak ale moji holčičku trápí prdíky. Aspoň doufám, že to jsou prdíky, že nemá hlad nebo nevím co.
Bezradnost
Ta bezradnost je fakt nejhorší. Včera v noci jsme byly samy a Nicolka tak usedavě plakala, že jsem to po třech hodinách nevydržela a zavolala mámě. Byla půlnoc, ale přesto rychle přijela. Hned si věděla rady: Nicolce skrčila nožičky, přitlačila je k bříšku, trochu si zacvičily a bylo líp. Hned jsem holčičku nakojila a ta pak krásně usnula.
Filmová premiéra
Jenže já zatím takové zkušenosti nemám, bála bych se, že jí něco udělám. Pořád je tak křehoučká. I když… O víkendu tady byl táta a holčičku zase natáčel. Pak jsme si promítli film, který natočil v porodnici. Bylo to neuvěřitelné, jak je teď Nicolka jiná. Já ji vidím pořád, tak mi to vůbec nepřijde.
Ty můj blažený táto!
Kromě filmu nám děda přivezl také exkluzivní koprovku, kotel polívky, protože prý když už jsem ta pochodující mlíkárna, ať jsem aspoň výživná mlíkárna, a ještě nás zasypal hromadou ovoce. Bylo to fajn. Je to vůbec fajn, i kdyby nic nepřivezl. Jsem blažená, když vidím, jak se nad tou holčičkou rozplývá. Byl jsi ze mne taky tak paf, táto?
Velká cesta
Máme už za sebou první velkou cestu, byly jsme na kontrole kyčlí. Všechno dopadlo dobře, moc jsem si oddechla. Další kontrola nás čeká až ve třech měsících. Tento týden ještě půjdeme k pediatrovi, taky musím zjistit, kam jet na pohotovost, kdyby nedej bože bylo potřeba. Je to pořád samý doktor. Asi jsem na bílých pláštích závislá. Musím totiž přiznat, že jsem si po propuštění z porodnice uvědomila, že se mi po sestřičkách a hlavně po „mém“ panu doktorovi začalo docela stýskat. Asi ho budeme muset s Nicolkou navštívit. Moc ráda bych mu poděkovala a nebyla přitom ve srolovaných fuseklích a v županu s poblinkaným ramenem. Jojo, vyrazíme.
Nejlepší ukolébavka
Dnes jsme měly na programu drogerii. Procházky jsou pro Nicolku tou nejlepší ukolébavkou. Jakmile ji dám do kočárku, spí třeba i tři hodiny. Honem tedy pro nůžtičky, dokud holčička tak pěkně spí, začneme stříhat nehtíky. Jen nevím, jak to provedu. Jestli se jí to bude líbit jako oblékání, tak to bude boj. Oblékání a svlékání fakt nesnáší. Ale jako správná ženská tomu jistě přijde na chuť. Musím ale končit, začíná se nějak vrnět a já ještě nemám připravenou vaničku na koupání. To tedy fakt může…
Příště Gábinu čeká:
Dozvíme se, jak dopadla u pediatra, zda holčička prospívá, jestli jí stačí mámino mlíko, a proč tedy tak pláče. A taky, jak dopadlo první stříhání… Gábina také prozradí, na co se už moc těší.
