Uděláme si tvarohovou zmrzlinu?
Venku bylo strašné vedro a energie, která vyzařovala z mého malého Adámka nějak pohasínala… Přemýšlela jsem, jak jsem se asi mohla cítit, když jsem byla malá jako on a co by mě rozveselilo…. ach to vedro!!! Lehce utrápená vedrem jsem přivřela oči a …zmrzlina! To je ono!
Zdroj: archiv redakce
Přestože byla často tak řídká (moje oblíbená točená) a tekla mi všude po prstech a pomalu rozmočila i ten chatrný kornoutek – vždy vykouzlila úsměv na mé tváři. Rychle jsem se rozhlédla po kuchyni a nejdříve se zamyslela, jestli nemám něco v lednici zmrzlině podobného…mražené jahody? Hm.. chudáci Adámkovy zuby. Nanuky v mrazáku nemám…no nic, zajdu do obchodu.
Mezi dveřmi jsem se otočila, abych alespoň vypla televizi než se vrátím. Jako na potvoru v televizi zrovna běží ta reklama na Míšu, jak z tvarohu klouček plácá „Míšu“ pro maminku…Kdybych měla aspoň tvaroh…
Mám to! Adámku, mám nápad, uděláme si tvarohovou zmrzlinu, chceš? Adámkovi se rozzářila očička plná očekávání a vběhl do kuchyně. Přines mi Danonino tvaroh, broučku. Tvaroh? …slíbila jsi zmrzlinu…Viděla jsem rozčarování v jeho očích. Jasně, chceš vanilkovou nebo jahodovou? Podívej! Vzala jsem zelenou tyčku ve formě Dina (malého dinosaura) a pomalu ji zatlačila do kelímku s Danonino tvarohem, podle postupu – teď to šoupneme na čtyři hoďky do mrazáku a zmrzku máme hotovou!
Čtyři hodiny čekání jsme vyplnili malou procházkou v parku, kde byl alespoň trošku stín a vedro nás tak moc netrápilo. Adámek totiž věděl, že když se vrátíme domů – bude tam tvarohová zmrzlina. A byla. A jaká !
