Únos dítěte je horší než smrt

„Jako psycholog si v takové situaci připadám naprosto zbytečná. Únos dítěte je horší než smrt,“ přiznává psycholožka PhDr. Tamara Cenková v souvislosti se ztracenou Aničkou, po které již několik dnů marně pátrá policie.

„Se smrtí se časem lidé dokážou vypořádat, ale s únosem?“ pokračuje. „Každý den žijí rodiče v naději, že se Anička objeví, že ji únosci vrátí a že bude v pořádku.“

Je možné se v této chvíli vůbec na něco upnout? 

„V tomto případě není možné se upnout ani na práci, ani na chod domácnosti. Jediný, kdo může trochu pomoci, je sourozenec. Nevím však, zda Anička nějakého má,“ říká Cenková.

Rodiče nic nemohou

Situace u rodičů a v celé rodině je velmi, velmi svízelná a hlavně deprimující. Podle psycholožky je na celé situaci nejhorší fakt, že rodiče nemohou pro záchranu své dcery udělat vůbec nic. Mohou „jen“ spolupracovat s policií, ale určitě se jim to zdá velmi málo.

Co rodiče v takové chvíli prožívají?

Stavy, které rodiče malé Aničky prožívají, jsou pro lidi, kteří něco podobného nezažili, nepochopitelné. U obou rodičů se musí nutně objevovat pocity viny: přemýšlejí o tom, jak mohli celé situaci zabránit. Mohou se sebeobviňovat. Mohou obviňovat i okolí, které únosu nezabránilo.

„Myslím ale, že je pro ně nejhorší beznaděj, která se s každou minutou stupňuje,“ domnívá se Cenková. „Přemýšlím, jak bych lidem, kteří za mnou přijdou, mohla v takové situaci jako psycholog pomoci. A upřímně: nevím.“

Není ani kam obrátit vztek

„Nejvíc se všech lidí dotkne, když někdo ublíží dítěti. A tady ani neznají viníka. Nemohou svůj vztek proti někomu obrátit, nemají se na koho zlobit a koho nenávidět,“ vysvětluje.

„Vím jen jedno: požádala bych o pomoc psychiatra, aby pomocí léků jejich bolest utlumil. Jako psycholog si připadám naprosto zbytečná. Únos dítěte je horší než smrt. Se smrtí se časem lidé dokážou vypořádat, ale únos? Každý den žijí v naději, že se Anička objeví, že ji únosci vrátí a že bude v pořádku.“

Co by naše děti měly vědět?

V každém případě by děti měly v podobné situaci, kdy je někdo cizí ohrozí, hodně křičet a volat na pomoc rodiče. Pokud nejsou nikde poblíž, ať se chytnou za ruku jakékoli paní a říkají jí mami nebo babi. 

„Doporučuji v dnešní době, aby děti na prvním stupni měly ze školy doprovod nějakého dospělého anebo o pár let staršího sourozence. Na mobilu by měly mít na prvním místě navolenou policii a až na druhém místě rodiče,“ doporučuje psycholožka.

20.10.2010 10:20 | autor: Jarmila Jelínková

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněním vaší emailové adresy.

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@babyweb.cz

TOPlist