Upovídaná panenka vede
VÁŠ PŘÍBĚH Měli jsme tu výhodu, že naše dítko nebylo už žádné miminko, mohla si tedy sednout s námi ke stolu, dát si skleničku s rybou a ke stromečku dolezla po čtyřech.
Zdroj: archiv redakce
Očekávání velkých očí hledících na světýlka či baněčky se však nenaplnilo. Jediné, co ji zaujalo, byly balíčky, konkrétně jeden jediný balíček, ve kterém měla schované miminko – krásnou plačící, smějící se a povídající panenku s růžovou čepičkou.
Jasná favoritka
Ostatní dárky, a že jich tam bylo požehnaně, byly jen zbytečně vyhozené peníze. Od Štědrého dne totiž uběhl měsíc a jedna jediná hračka z těch všech, kterou je naše dítko ochotné respektovat a hrát si s ní, je právě ona panenka. Její „mama… papa… bááá …. béééé …. chichi …. brrrr…grrrrr…“ mi zní v uších i ve spánku, stejně tak i ve snu nasazuji oné hračce čepičku, jen proto, aby ji Anetka následně sundala a znovu mi ji podala, protože miminko přece nemá čepičku!
Přesto musím říct, že ani trošku nelituji, že jsme přišli o kouzelný Štědrý den u pohádek, o poklidné pojídání cukroví a večerní popíjení medoviny u televize, stejně tak nás ani trošku nemrzí, že rozbalování dárků není tak obřadné jako v dobách, než byla Anetka na světě. Protože ty rozzářené oči s troškou respektu k velkému stromku, ty nám za to stojí. A že se letos Vánoce opravdu vydařily!
Petra Filipová, 24. 1. 2010
(soutěž První Vánoce s miminkem)
