Určení otcovství
Určování otcovství je věc složitější, což nejlépe vystihuje výrok starých římských právníků, že matka je vždy jistá, otec je nejistý. U určení matky dítěte v praxi až na výjimky problémy nenastávají, platí zásada, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Zákon stanoví takzvané domněnky otcovství, což jsou určitá pravidla, která vycházejí z obecných zkušeností a na základě nich určují okruh možných otců. Zákon o rodině upravuje komplexně určování rodičovství (tedy jednak otcovství a nově i otázku mateřství) ve své hlavě třetí.
Zdroj: archiv redakce
První a zřejmě nejdůležitější domněnkou je ta, že za otce se považuje manžel matky, přičemž do rodného listu se manžel matky zapíše vždy (bez ohledu na to, zda je skutečným biologickým otcem), jestliže se dítě narodilo i ve lhůtě 300 dnů po zániku manželství (např. rozvodem nebo v důsledku smrti některého z manželů). Odlišná je situace jen tehdy, narodí-li se dítě do 300 dnů po zániku manželství, ale žena se v mezidobí do narození dítěte znovu provdá, pak matrika do rodného listu zapíše jako otce nového manžela. Matriční orgány v případě aplikace této zákonné domněnky se vůbec nezabývají tím, kdo je biologickým otcem a zapíší jako tatínka manžela nebo bývalého manžela i bez jeho souhlasu jen na podkladě předloženého oddacího (úmrtního listu, rozvodového rozsudku) a rodného listu.
Jen jestliže je dítě řečeno odbornou hantýrkou právně volné (tedy nesvědčí-li první domněnka manželovi matky a v rodném listu dítěte není údaj o otci vyplněn), což je nejtypičtější u tzv. svobodných matek, lze otcovství – prostřednictvím tak zvané druhé domněnky otcovství – určit tím způsobem, že matka a muž, který se za otce považuje, učiní o této skutečnosti souhlasné prohlášení u kterékoliv matriky či soudu. Takto mohou rodiče postupovat i před narozením dítěte, bylo-li již počato. Jestliže některému z rodičů není ještě 18 let, musí takové prohlášení učinit před soudem. Poté soud nebo matrika zajistí vydání nového rodného listu dítěte.
Jestliže není určeno otcovství prvním nebo druhým z popsaných způsobů, přichází na řadu třetí domněnka otcovství, o níž vždy rozhoduje v občansko-právním řízení soud. Zákon stanoví, že nedošlo-li k určení otcovství výše uvedeným způsobem, může dítě (zastoupené opatrovníkem), matka i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, navrhnout, aby otcovství určil soud. Pokud žalobu podává za dítě opatrovník, může tak učinit i proti vůli matky.
Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují. Vychází se z předpokladu, že k porodu dochází mezi šestým a desátým měsícem od početí a je-li v řízení před soudem prokázáno, že došlo mezi matkou dítěte a označeným otcem k pohlavnímu styku, bude muž určen otcem dítěte rozhodnutím soudu, pokud neprokáže, že jeho otcovství je vyloučeno (např. neplodnost, prokázání, že otcem je někdo jiný apod.).
Zpravidla soud nařídí znalecký posudek, a to nejčastěji z oboru genetika nebo hematologie. V současné době je schopnost vyloučit nebo určit otcovství mimořádně vysoká a věrohodnost dosahuje téměř 100 %. Tyto posudky však nejsou rozhodně laciné a platí je soudu ten, kdo v řízení prohraje. Na základě rozhodnutí soudu je dítěti vydán nový rodný list.
Zákonodárce pak v nedávné době do zákona vložil i ustanovení o tom, kdo se považuje za otce dítěte, které bylo počato z asistované reprodukce nazývané někdy umělé oplodnění.
