Ve školce pláčou hlavně kluci

Je dětský pláč při zvykání na školku běžný?
Děti vždycky pláčou, když je berete od mámy. Když nebrečí vůbec, je to také podezřelé. Je potřeba v každém novém prostředí chvíli s dítětem zůstat.

Brečí a vydírají maminky, ale jakmile jednou ustoupíte, zapamatují si to pro příště a pak to bude celé těžší. Asi třetina dětí přestane plakat, jakmile máma zavře dveře, asi pětina pláče ještě nějakou dobu, ale jenom proto, že zkouší reakci okolí. Asi jen desetina dětí odloučení od matky skutečně těžko snáší.

Přerušit docházku musíme jen u minima dětí, u těch, které ještě k tomu nedozrály. To se stává hlavně u menších dětí. Je dobré počkat a nespěchat na ně, každé dítě se vyvíjí jinak.

Když dítě pláče, máme hned měnit školku?
Ne, měli byste se poradit a počkat. Když dítě pláče, je dobré ho obejmout, pochovat, aby se cítilo v bezpečí a pak mu říct: „ Já teď odejdu a zase si pro tebe přijdu, musíš to tady hezky vydržet a pak ti koupím něco dobrého.“

Není chyba dítě odměnit. Odloučení od matky na dlouhou dobu je pro dítě heroický výkon, který si odměnu zaslouží. Jednou to dítě stejně naučit musíte. Záleží také na kontaktu s učitelem.

Podle jakých kritérií by měli rodiče vybírat školku?
Každý rodič by si měl dojít do školky osobně, po telefonu vám mohou říci cokoliv, ale na místě vám celkovou atmosféru nikdo nenalže. Doporučuji pobýt nejméně hodinku a pozorovat provoz školky.

Když vás do školky nechtějí pustit na prohlídku, tak jim dítě nesvěřujte. Každý rodič má právo si školku prohlédnout. Měli byste mít možnost kdykoliv si vyjednat s učitelkami nebo s vedením, že chcete vidět, jak s dětmi pracují.

Okamžitě poznáte, jak na tom daná školka je. Je skutečně třeba to kontrolovat a nestydět se.

Předškolní věk je pro vnímání dítěte hodně důležitý, co mu v tomto věku dáte, to už v něm zůstane. Je proto důležité dávat děti tam, kde mají program, kde nejde jen o hlídání.

Vaše školka je zaměřená na francouzštinu. Jak děti zvládají cizí jazyk, když mají v tomto věku často problémy i s mateřštinou?
Pro české děti tu máme logopedku. Šišlají hlavně české děti, ty francouzské moc ne. Program školky je vymyšlený tak, aby tu rodiče měli kompletní servis, který jejich dítě potřebuje úměrně věku, a nemuseli s ním ještě někam jinam. Jsou tu přece pět dní v týdnu. Na druhou stranu víme, že není dobře děti přetěžovat.

Když přijde malé a vykulené dítě, mluvíme na něj česky. Děti si rychle osvojí slovní spojení a věty, které se často opakují. Pak na ně běžně mluvíme francouzsky a oni rozumí. Učí se nenásilně pomocí písniček, tancování. Při hrách a běžných činnostech na ně mluvíme francouzsky.

Dítě se tak naučí francouzsky a pak půjde rovnou do francouzské školy?
Ano. Máme asi 20 absolventů, kteří jsou v lyceu. Jsou mezi nimi i děti českých rodičů, kteří neovládají ani základy francouzštiny.

Byla bych však ráda, aby sem rodiče přicházeli zejména kvůli dobré péči. Francouzština je jejím doplňkem.

V čem je výhoda soukromých školek pro děti?
Úplný základ jsou fajn lidi. Neznamená to, že soukromá školka rovná se dobrá. Znám hodně dobrých státních školek. Je ale rozdíl, jestli se staráte o 8 dětí nebo o 20 či 30.

Soukromé školky se také nemusejí bát, že přijde inspektor a řekne, že nemají splněné osnovy. Můžeme pracovat podle toho, máme-li víc chlapečků nebo holčiček, přizpůsobovat se.

Do soukromých školek přicházejí také děti, které jinde odmítli. Jsou buď extrémně zlobivé, nebo mají jiné problémy.

Já je mám ráda. Pociťuji to jako výzvu. Dělají mi obrovskou radost, protože vidíte výsledky. Můžete jim hodně pomoct. Tím, že se jim věnujeme, můžeme je uchránit před budoucími problémy ve škole, před zvláštní školou nebo vyrovnávací třídou.

Mají děti ze soukromých školek nějaké výhody při přechodu na základní školu?
Když jdou do státní školy, tak více než jiné děti diskutují, projevují svůj názor, nejsou drzé a nevyvyšují se. Jsou to „osobnosti“.