Veronika: Co bylo dál

TĚHULKA LIVE! VERONIKA Díval se na mě doširoka otevřenýma očima. Tak klidně. Tak vážně. V těch očích jako by byla ukrytá celá moudrost lidstva. A on se mi snažil říct něco strašně důležitého. Všechno ztichlo. Pak stejný pohled věnoval Damián i Tomovi. Myslím, že i on to cítil, i když jsme spolu o tom pak nemluvili. Narodila se nám moudrá, vědomá bytost. A pak se proměnila v miminko. Naše.
foto: Veronika Kvaková

Tak jsme se seznámili. Dvě hodiny po porodu jsme si užívali jen my tři a mně bylo líto, že tam s námi není Anitka. Aspoň jsem o ní Damiánkovi povídala.

Nechali jsme dotepat pupečník. A po nějaké době se schyloval porod placenty. A tak úplně bílou šňůru vedoucí k placentě Tom odstřihnul. Damíkovi jsme předtím řekli, co se chystá, aby byl připraven. Naše spojení skončilo, aby začalo nové. Pak se Damián mocně přisál k mému prsu a vzápětí ze mě na jednu jemnou vlnu vyklouzl ten krásný rudý koláč. Simča jej zkontrolovala. A schovali jsme ho do krabičky a do lednice, kterou jsme si přinesli.

Za celou dobu jsme neviděli nikoho jiného mimo naši rodinu a Simony. Přesně, jak jsem si to přála. Simča mi pak řekla, že snad nejtěžší bylo uhlídat, aby nám tam nikdo nevešel – ve čtvrtek bylo v Podolí rušno. Přišla jen gynekoložka zkontrolovat poranění po porodu – ani škrábanec. Ale to už jsem nějak vnitřně věděla. Pak Tom se Simčou rychle Dama zvážili. Bez pár drobných tři a půl kila. A přitom ze mě vyklouzl snáz než o půl kila lehčí Anitka. A pak už honem zase na mě. Měřit jsme ho nenechali. Proč natahovat miminko, které bylo devět měsíců pokrčené v mém břiše, jen abychom zjistili, že má zhruba půl metru? Jako ostatně všechna donošená středně velká miminka.

Nepopsatelně krásný porod. Dvouhodinový dokonalý bonding – z toho snad hodinu Damík mocně sál, byl pořád vzhůru, zvědavý a přítomný a lačný. (Mimochodem – pokaždé v následujících dvou dnech, když se přisál, se mi začala bolestivě zavinovat děloha. Tohle byla opravdu bolest, která se s Damiánovým bezbolestným porodem nedá srovnat!) A jedna bizardní situace, kdy přišly dvě uklízečky vytřít podlahu. Tom je slušně vyhodil („To se nám ještě nestalo!“ – brblaly, ale odešly), aby se po přímluvě Simony zase na tři minuty vrátily a dokončily svou práci. Zavřeli jsme se do sebe a smáli se tomu. Nevadilo nám nic. Chemie mezi námi jiskřila a pak si Damíka konečně vzal Tom, abych se mohla osprchovat. Moji chlapi – zářili jako dva andílci.

„Asi jdete hned domů, že?“ ptala se Simona, která věděla o našem přání ambulantního porodu. Podívali jsme se na sebe a představili si nemocnou Anitku. „Je volný jeden nadstandard. Kdybyste chtěli zůstat třeba jednu noc?“ A tak jsme ho vzali. Anitka celý čtvrtek pospávala a teplota jí klesla až večer. Báli jsme se o našeho novorozenečka – aby něco nechytil. A taky jsme nechtěli sourozence hned striktně separovat a zakazovat Anit, aby se k němu přibližovala. To by jí mohlo ublížit víc než můj pobyt v porodnici. Tu noc spal Tom s námi. Anit s mojí mámou doma. V pátek jel Tom domů zhodnotit situaci. Anitka jako by se zázračně uzdravila. Žádná teplota. Fórky a písničky. Odpoledne za mnou přišli do porodnice a večer jsme už frčeli (po podepsání reversu) domů. Na oddělení šestinedělí jsme strávili dvacet čtyři hodin. A pobyt se nesl ve znamení „Ne, děkuji.“ (Vykapeme oči? Píchneme vit. K? Budeme koupat?) a „Ano, vím, ale já to udělám takto“. (Víte, že se nesmí stěhovat nábytek? – srazili jsme si postele, Víte, že dítě s vámi nesmí být v posteli?). Myslím, že byli rádi, když se nás po dni zbavili.

Čtěte také:

A ještě pár myšlenek k přípravě na porod:

Kurz hypnoporodu (i když jsem na něj šla podruhé) se rozhodně vyplatil – a hlavně všechny relaxace, afirmace, vizualizace, které následovaly. „Zahradu snů“ jsem si poslední dva měsíce pouštěla každý večer. U porodu stačilo slyšet Míšin hlas (lektorka hypnoporodu, která relaxaci namluvila) a uvolnila jsem se. Pomáhalo mi slovo „anoooo“, které jsem používala během vln k jejich vítání (měla jsem ho napsané na obrázku mandaly s rodícím se dítětem, který jsem si pověsila doma na WC).

Gravid jóga mě připravila fyzicky – přeci jen dvě hodiny jsem zatěžovala nohy, jako bych dělala dřepy. Doteď mě bolí vnitřní stehna.

S balonkem jsem tentokrát natrénovala jen 27 cm (obvod Damíkovy hlavy byl 35,5 cm), ale šlo spíš o psychiku, součást přípravných rituálů.

Pila jsem maliník, jedla lněná semínka a datle – vliv těchto procedur úplně nedokážu odhadnout. Každopádně netrpěla jsem zácpou a v datlích a semíncích pokračuji i teď.

Četla jsem spoustu příběhů krásných porodů.

Připravila jsem si všechny dokumenty k ambulantnímu porodu, abych byla naprosto v pohodě a věděla, co a jak.

Často jsem si porod představovala – i když realita byla tisíckrát silnější a krásnější.

Hodně jsem s Damíkem mluvila – a to pak i během porodu. Říkala jsem mu nahlas, že mu dělám tunel, že mu posílám kyslík, že má čas – ať jde svým tempem a já se přizpůsobím. Cítila jsem, jak jsme napojení.

Cítila jsem naprostou oporu v Tomovi, který je nejúžasnější porodní chlap. Bez jediného náznaku stresu ví přesně, co dělat, co říkat, kdy se smát, kdy mlčet, jak na mě šahat a kdy se nedotýkat. Jak to dělá? Nejspíš je na nás taky napojený!

Totálně klíčový byl výběr porodní asistentky Simony, která mě podržela v kritickém okamžiku (kdy bylo potřeba udělat pauzu a poslat Damovi kyslík) a hlavně dokázala v porodním pokoji v Podolí vytvořit domácí atmosféru bez rušení, zbytečných vyšetření (vaginálně mě po mém souhlasu vyšetřila jednou – když jsem byla na čtyřech před sprchou – ale na moje přání mi výsledek neřekla, jinak mě poslouchala dopplerem tak, že jsem o tom ani nevěděla) a bez dalších lidí.

Kapitola sama pro sebe je sžívání mojí citlivé holčičky s miminkem. Takže o tom zase příště.

Vaše mlékem vonící V.


 Lékařskou péči Těhulce LIVE! poskytuje: CMC – soukromá klinika, která klade mimořádný důraz na nejvyšší kvalitu pediatrické péče. 

Komentáře k článku
Počet komentářů: 7
Obrázek uživatele Veronika
Veronika

Adélo, moc děkuji za příspěvek:-D a podporu. Cítím to přesně jako Vy. Veronika

Obrázek uživatele Veronika
Veronika

Milá Bublino, děkuji za gratulaci. Trochu mě ale děsíte - podle vás jsou jen dvě cesty - rodit doma (se vším, co to přináší) anebo v porodnici a plně akceptovat jejich rutinu? Nepovažuji své chování za "rebelii", ale za zcela oprávněné prosazení si svých rodičovských práv - nikdo vám nemůže určovat jestli a kdy si dítě vykoupete, zodpovědnost za něj máte vy. A jestli jsem pyšná? Asi tak, jako jsem pyšná, že si umím vybrat jídlo v restauraci. Myslím, že by tohle mělo být nnormální - informovaně se rozhodnout a s díky odmítnout to, co je vám proti mysli. Ono to může být i dost nebezpečné - znám ženy, které si nechaly na noc oodnést dítě, "protože tak to u nás první den po porodu chodí a vy si odpočinete" a pak celou noc se slzami v očích koukaly do stropu a trápily je výčitky ještě mměsíce po porodu. Veronika

Obrázek uživatele Adéla Babyweb.cz
Adéla Babyweb.cz

@Antonieso_98969

Dobrý den, dovolte mi za Babyweb reagovat na váš příspěvek a zavádějící informaci v něm obsaženou. Dobrovolný, ale ani nucený nástup do nemocnice, nebo porodnice neznamená, že musím automaticky souhlasit se všemi pravidly dané instituce. Tato problematika je velmi složitá, nicméně pro celou společnost by bylo užitečné, pokud bychom jako jednotlivci přistupovali ke svému zdraví s větší odpovědností a informovaností a uvědomili si, že my jsme příjemci služby za kterou si platíme nemalé částky, že naše zdraví je opravdu jen naše a nikoho jiného a tudíž je naším právem rozhodovat o něm, potažmo o zdraví našich dětí. Ruku v ruce s tím jde i schopnost přijmout za svá rozhodnutí odpovědnost, což je často nějvětší kámen úrazu a důvod, proč stále necháváme o svém zdraví rozhodovat druhé. Pro příklad si můžete přečíst můj článek http://www.babyweb.cz/boj-o-vejcovod a sama si udělat obrázek o tom, jak bych dopadla, pokud bych se slepě podřídila pravidlům a doporučeným postupům podolské porodnice. I přes svou zkušennost jsem přesvědčená, že to je špičkové zdravotnické zařízení s vynikajícím odborným zázemím a individuáním lidským přístupem. Celý problém domácích porodů není o tom, že by ženy až na pár výjimek chtěly rodit doma, ale že pokud nechtějí rodit v porodnici a nemají sílu, nervy, nebo prostě chuť dohadovat se se zdravotníky tak jako Veronika nebo já, tak nemají možnost výběru, tak jako ženy všude na západ od našich hranic. A stejně jako v politice, tak i ve zdravotnictví platí, že aby se něco změnilo, musí tlak na dané instituce, stejně jako na politiky vycházet od nás, tedy od společnosti a pokud jde o porody našich dětí, musíme se o to postarat my ženy, protože kdo jiný by měl bojovat za to, aby se v českých porodnicích rodily děti láskyplně, citlivě a v důstojném prostředí, které tomuto jedinečnému a zázračnému okamžiku náleží. Proto děkuji Veronice a všem ženám, které se svým přístupem snaží české porodnictví kultivovat a zlidštit a kterým není lhostejné, jakým způsobem jejich děti přijdou na svět.

 

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

Milá Veroniko,

gratuluji k synovi a bezproblémovému porodu. Nerozumím, proč jste se nerozhodla pro domácí porod? Výběrem porodnice a dobrovolným přijetím do porodnice přeci souhlasíte s jejími pravidly jak jste s nimi musela souhlasit při příjmu. A tady nám líčíte, co všechno jste rebelsky nedodržela nebo porušila a jste na to snad i pyšná. Bublina

Obrázek uživatele Uživatelka Babyweb.cz
Uživatelka Baby...

:D

Obrázek uživatele Veronika
Veronika

Moc děkuji za gratulace, Gábi. No, vlastně jste rodili ambulantně - do 72 hodin se to prý počítá jako "ambu":-) ... jsem teda četla ve skupině "ambulantní porod" na fb :-D Nám se bohužel to prní setkání úplně nepovedlo tím, že Anit kašlala a my se báli děti k sobě nějak víc "připustit". Takže teď to napravujeme, co to dá. V tu chvíli to prostě ale jinak nešlo - aspoň tak jsme to cítili. Mějte se prima! Veronika

Obrázek uživatele Gábina zdraví z Belgie
Gábina zdraví z...

Gratuluju k Damikovi! :) At vam prinasi jen samou radost.

Take jsem premyslela o ambulantnim porodu, ale vzhledem k tomu, ze se Max narodil vecer, na jednu noc jsme zustali, stejne jako vy. A rano si velkej bracha prisel nove mimco vyzvednout. Ten okamzik, kdyz ho poprve setkali, byl jednoznacne nezapomenutelny.

Za me musim rict, ze prvni setkani 

Komentáře mohou vkládat pouze registrované a přihlášené uživatelky. Zaregistrujte se nebo se přihlaste.

Naposledy navštívené