Výchova dětí ke správné výživě

Racionální strava je taková, která je dostatečně pestrá, obsahuje poměr živin optimální pro rostoucí organismus, s dostatkem mléka jako zdroje vápníku, přiměřeného množství masa jako zdroje železa, ovoce a zeleniny pro obsah vitamínů a vlákniny. Je to taková výživa, která vyhovuje v mírných obměnách celé rodině, dítě při ní prospívá a jídlo mu chutná.

Abychom nebyli neupřímní k vegetariánům, je třeba říci, že maso lze ve výživě dítěte od roku věku nahradit, aniž by tím trpěl jeho růst a duševní vývoj. Ale není to jednoduché. Doporučuji poradu s odborníkem.

Kolik čeho a jak často?

Energetická hodnota stravy se mění podle věku dětí. Pro každou věkovou skupinu platí určité normy zajišťující základní látkovou přeměnu i činnost organismu.

Důležitější než energetická hodnota stravy je podíl jejích jednotlivých složek a její pestrost. Ne každý pokrm, který znamená bohatý energetický přísun, je vhodný a účelný.

Rodiče by si měli uvědomit, že nezáleží jen na tom, co jíme a kolik toho sníme, ale za jakých podmínek, jaký poměr máme k jídlu a jak učíme své děti, aby k jídlu přistupovaly, jak se při jídle chovaly, v jakých podmínkách je učíme jíst a k dodržování jakého časového rozvrhu je vedeme.

Dítě do jídla nenutíme

Dítě by se mělo naučit své chutě ovládat, mělo by být pro ně samozřejmé, že si před jídlem musí umýt ruce, že ovoce a zeleninu musí nejprve omýt, než si ji dá do pusy, že se nekouše z cizího krajíce. Dítě by mělo považovat jídlo za samozřejmost, ke které je nikdo nenutí, a také mu nikdo neslibuje, kdo ví co, za to, že svou porci jídla sní. Věčný problém zlobení se s dětmi a nucení do jídla může vyústit až ve skutečné nechutenství. Jinými slovy čím víc se s nimi zlobíme, tím je to horší. Dítě by nemělo mít pocit, že nám tolik záleží na tom, co právě snědlo. Lepší je, když budete důslední, porci, kterou dítě nesnědlo, odnesete. Trocha hladu nikdy není na škodu. Dítě si začne jídla více vážit.

Vybíravé dítě

S nucením do jídla souvisí vybíravost. Vybíravé dítě jí málo. Obava z podvýživy a s tím spojených nemocí vede rodiče k tomu, že nabízejí další a další pochutiny. Pro dítě se tato dobře míněná rodičovská snaha může stát vítanou hrou na objevování nových chutí. Množství jídla, které dítě skutečně sní, se ale nezmění, spíše se může ještě snížit. Nedůslednost rodičů pak v krajním případě může způsobit, že některé děti stráví pár dnů diagnostického pobytu na dětských lůžkových odděleních, aby se vyloučila skutečná porucha trávení a vstřebávání živin.

V některých rodinách se věnuje přípravě pokrmů a jídla vůbec velká pozornost. Všechny starosti se soustřeďují do talíře. Buď se z dítěte stane mlsoun a požitkář, nebo se u něho může vyvinout odpor k jídlu. Zlobí, odmítá jíst, loudá se. Brzy přijde na to, že nudné sezení u plného talíře lze zpestřit. Pozná, že dospělí jsou ochotni k různým ústupkům a odměnám, že téměř dovedou sehrát divadelní představení jen proto, aby jedlo. A tak se jedení stane dítěti nástrojem, jak dospělé ovládat.

Čtěte také:

• Dítě odmítá jíst: rozmar, nebo závažný problém?
• Na sushi raději zapomeňte aneb Co je v těhotenství bezpečné
• Jamie Oliver: „Nevhodným jídlem zabíjíme své děti!“

Jak zlepšit chuť k jídlu?

Dítě je napodobivý tvor. Žádný jiný prostředek není tak účinný pro jeho chuť a poměr k jídlu, jako sedí-li u stolu v kruhu rodičů a sourozenců nebo dětí ve školce nebo škole, kteří mají přirozenou zdravou chuť k jídlu.

Pozor na mixování jídel staršímu dítěti

Mixování stravy ulehčí kousání. V mladším kojeneckém věku je podávání jemně upravené stravy namístě. Později je to cesta, jak rychle a bez problému dítě nakrmit. Když se ale starší kojenec nenaučí stravu kousat, protože mu k tomu nedáme příležitost, odmítá tuhou stravu i po roce věku. Proč ne, vždyť je to jednodušší, a vždycky bylo jídlo namixované, tak proč by nemělo být nadále. To jsou medvědí služby, které v dobré víře a lásce svým dětem děláme.

Kousání má samozřejmě význam i pro vývoj a stav chrupu a dítě si prostě musí zvykat kousat odmala.

Noční krmení není pro batole 

• Rozšířeným zlozvykem je krmení dětí ve spánku, aby hodně snědly. Narušuje se tím přirozený aktivní poměr k jídlu.
• Jídlo má mít svou pravidelnost a přiměřený čas, po který se mu věnujeme.
• Ranní spěch celé rodiny často vede k tomu, že se nesnídá, nebo se snídaně v rychlosti odbude.

Přitom správná snídaně znamená bez nadsázky správný vstup do nového dne. Dítě, které nesnídá, je ohroženo vznikem obezity, protože tělo si další jídlo, kterým je často až oběd, ukládá do zásob, dopoledne v dětském kolektivu ve školce nebo při školním vyučování je unavené a ztrácí výkonnost. Určitou náhražkou může být vydatnější dopolední svačina. Dítě ji ale ne vždycky sní.

Jak velkou porci jídla mám dát svému dítěti?

Dítě není stroj. Jsou dny, kdy vydá více energie a má větší hlad, horké dny, kdy má především žízeň, dny, kdy se necítí ve své kůži nebo venku prší, hraje si doma a nemá takový výdej energie. Jsou období, kdy dítě rychle roste a jeho organizmus má mnohem větší spotřebu energie a živin. A pak následují období růstového klidu…Mnohem důležitější než prázdný talíř je spokojenost dítěte a potažmo spokojenost celé rodiny. Za pestrost a kvalitu stravy, její rozložení do jednotlivých denních porcí jsme zodpovědní my, rodiče. Kolik toho dítě sní, nechme na něm. Je jen dobře, když se dítě brání, je li cpáno jako husička. A pokud se neubrání, můžeme tím porušit křehkou rovnováhu v jeho vlastní regulaci příjmu potravy a časem se pak nemůžeme divit, že máme doma tlouštíka.

Existují děti, jejichž koloběh látkové výměny je pomalejší. Mají malou tělesnou spotřebu, která je pro ně normální a typická, nedá se ničím ovlivnit. Jsou to často děti drobnější, velmi čilé, které mají tisíce zájmů. Nestůňou, dobře prospívají, jen jsou hubenější než stejně staré děti v jejich okolí a rodiče mají pocit, že to není v pořádku. Přitom děti jedí, pokud nejsou nuceny, se slušnou chutí, i když malé porce. To je známka, že nemocné nejsou a nemá smysl je do jídla nutit.

Každá nemoc chuť dítěte k jídlu přechodně sníží

Prakticky všechna onemocnění dítěte, včetně celkem banálních katarů horních dýchacích cest s rýmou a kašlem, se projevují sníženou chutí k jídlu. Je to přechodný stav a s uzdravením dítěte se vše vrací do normálních kolejí. Některá chronická onemocnění bývají spojena s trvalejším nechutenstvím. Ruku v ruce s tím se i opožďuje tělesný růst dítěte.