Čáp přiletěl na tryskáči

WILD MAMA Odpočítávání posledních dní bylo přerušeno. Náš malý se rozhodl podívat na světlo tohoto světa dříve než jsme plánovali. O to větší to byl zážitek, o to větší to byla extáze. Jaké je to být maminkou? Teď už odpověď na tuhle otázku znám.

Tajně jsem doufala, že tenhle článek budu psát až o pár týdnů později, ale jelikož některým věcem se poručit nedá, píšu ho už nyní. O 3 týdny dříve. A upřímně nevím, kde začít, protože jsem plná tolika nových pocitů a zážitků, že mám pocit, že by to vydalo na knížku.

Byla středa ráno a já měla svou 37. týdenní kontrolu. Všechno v naprostém pořádku, srdíčko děťátka bije jako o závod a všechny výsledky testů také v normě. Spokojeně jsem odcházela domů s tím, že paní doktorku zase o týden později uvidíme a pak už jen dvě návštěvy v porodnici a bude čas přivítat našeho malého. Prostě pár krásných týdnů pohody přede mnou. Večer jsme si před spaním zašli na zdravotní procházku, protože se mi už dva dny nějak hůř sedělo a leželo a vůbec všechno začínalo být dost nepohodlné. Spalo se mi jako v pohádce.

Ve 2 hodiny ráno mě ale vzbudilo ostré píchnutí v podbříšku a „něco“ se mi začalo rozlévat po nohou. To, že to „něco“ je plodová voda, jsem pochopila hned v zápětí, kdy jsem deset minut nemohla opustit záchodovou mísu. Pomalu jsem ten šok rozdýchávala a došlo mi, že je to tady. Dneska se mi narodí můj chlapeček. Ten okamžik, na který každá těhulka čeká je tady! Ok, tak co teď. Prvně jsem vzala útokem sprchu, protože jsem prostě pocítila hroznou potřebu se celá umýt a na tu velkou věc se připravit. Kontrakce jsem neměla žádné, takže jsem si ji krásně užila a ke konci už jsem začínala cítit pomalu přicházející stahy.

img_3260.jpgZavolala jsem tedy do porodnice, popsala jim situaci a oni mě požádali, ať přijedu a že uvidíme co a jak se děje. Jelikož kontrakce pořád nebyly silné, zavolala jsem ještě rodině do Čech, kde bylo asi 6 večer, takže jsem rodiče připravila na to, že během pár hodin se z nich stanou „pra“. A už zbýval jen poslední krok a to jít opatrně vzbudit mého drahého a oznámit mu, že se dnes stane tatínkem. Promnul si oči a říká… a do prd…! Byla jsem pořád klidná, kontrakce byly slabé, takže jsem nepanikařila a počítala, že máme před sebou pořád alespoň 12 hodin. Během následujících 15 minut, než můj drahý přistavil kočár před dveře a naložil mi tašky, už se mi začínala klepat kolena a přestávala jsem se smát. Dalších 10 minut (díky bohu, že to je jen 10) cesta do nemocnice a já už se nesmála vůbec. Kontrakce každou minutu a bolest taková, že jsem svému drahému málem vyryla nehty nápis do paže. 

V nemocnici už jsem nevěděla která bije, jen jsem potřebovala vědět, kde můžu to dítě vytlačit. Milá, až přemilá sestra mě uklidňovala, že jistě máme spoustu času a její tempo mě dovádělo k šílenství. Já opravdu nekecám, když říkám, že to vážně už neudržím! Drahý mě odvedl na porodní pokoj a běžel přeparkovat auto, jelikož jen zastavil na rychlo tam, kde se nesmí. Sestra mě položila na lůžko a že se jen podívá, jak to vypadá. Podívala se a v jejích očích jsem viděla zděšení. „Já vidím už hlavičku, můj bože!“ Copak jsem jí to neříkala? Já opravdu nepřeháním, když jde o tyhle věci. V minutě kolem mě běhalo asi 8 doktorů, všichni se mi představovali a říkali mi milion informací, které mně opravdu nezajímaly. Jediné, na co jsem se dokázala soustředit, byla zelená cedulka na protější zdi, kde bylo namalované srdíčko.

Porodní lékařka na mě dvakrát zakřičela „PUSH“ a náš malej Maxík už na mě koukal. Můj první šok… co se to tady, sakra, právě seběhlo!? Můj druhý šok… můj drahý právě zmeškal narození prvního syna!! Ano je to tak, zatracený parkování. Přišel 5 minut potom, co už jsem měla malého na prsou a slzy se mi kutálely po tvářích.

Porod? Očekávání jsem měla mnoho, ale tohle nebyl ani jeden z plánovaných scénářů. Nejrychlejší akce mýho života. 2 hodiny ráno prasklá voda, 4.15 ráno na mě malej kouká. Samotná třetí fáze tlačení trvala asi 8 minut. Jestli to bolí? No tak to teda sakramentsky. Slyšela jsem mnoho přirovnání bolesti u porodu… silná menstruace? To je vtip. Lámání kostí? Jo, k tomu bych to trošku přirovnala. Už samotný fakt, že jsem při druhém „PUSH“ na pár sekund omdlela bolestí, mluví za vše.

Pocity po? Extáze, nepopsatelná úleva a takový nálev štěstí, lásky, hrdosti. Prostě ten nejlepší koktejl pocitů, co si jen dokážu představit. Držet to malé droboučké stvoření, které na vás zírá hlubokýma modrýma očima… zamilovala jsem se největší možnou láskou, mateřskou láskou. V okamžiku, kdy mi poprvé položili malého na prsa se můj svět změnil. Fakt, že jsem se stala matkou není tak podstatný, ale co to se mnou udělalo uvnitř jako s člověkem, ženou… to se opravdu špatně slovy popisuje a každá maminka ví, o čem mluvím. Jsem tak klidná, vyrovnaná a spokojená.

_dsc1519-1101x619.jpg

Dnes poprvé po 5ti dnech jsem na hodinu opustila dům a nechala tatínka tatínkovat. A jen za tu hodinu jsem na našeho malého nedokázala přestat myslet, tak strašně mi chybělo se na něho jen dívat. A ta radost, když jsem se vrátila domů po celé „dlouhé“ hodině a mohla ho pomuchlovat… sakra, že to za tu bolest stálo! A proto, jestli si některá z vás není jistá, jestli je připravená na to, stát se maminkou, něco Vám povím. Já jsem nebyla připravená ještě ve chvíli, kdy jsem ležela na tom sále a tlačila. Na tohle se NEDÁ připravit, to přijde samo společně s Vaším prvním dítětem. Ale to jak silné to je a jak strašně vás to změní, to je odpověď na všechny pochyby a nejistoty.

_dsc1527_1-1101x619.jpg

Můj život byl do téhle chvíle krásný, plný skvělých lidí, zážitků, smíchu a dobrodružství. Kolikrát jsem si i myslela, že to nemůže být lepší. To jsem ale ještě nedržela v náručí to, co jsem si skoro devět měsíců pěstovala pod srdcem. To malé semínko, ze kterého vyrostl nejkrásnější chlap, kterého jsem v životě viděla. Jsem na sebe hrdá a na každou novou zkoušku, kterou mi mateřství přináší se těším. Ruku na srdce, opravdu jsem z toho „být mámou“ byla vyděšená k smrti, ale už jsem pochopila, že mateřství není přirozená věc, mateřství se narodí společně s děťátkem a až první okamžiky rozproudí tuhle novou energii v těle každé ženy.

Na téhle úžasné energii už pátý den frčím a nemůžu říct nic jiného než jen… neváhejte a jděte do toho. Mít dítě je opravdu naplnění života. Je to nádherné propojení mezi přírodou, vaším tělem, které po porodu začnete vnímat úplně jinak, pochopení věcí, které byly předtím nepochopitelné. Miluju být mámou. 🙂

S láskou maminka Bára

21.6.2016 9:15

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist