Jiný kraj… jiný mrav

WILD MAMA Myslela bych, že porod bude probíhat všude stejně. Jak ale pomalu zjišťuji, na druhé straně zeměkoule na to mají jiný názor. A tak jak moje těhotenství postupuje a já se dozvídám více informací o tom, co nás v následujících měsících čeká, zjišťuji, že komfortu jako například mít vlastního doktora u porodu, se tady nedočkám. Takže to bude na mně. To je přece hračka… levou zadní. 🙂

Jak měsíce pomalu ubíhají, naplánovala jsem pro nás nějaké aktivity, které nás všechny tři malinko více připraví na závěrečné období. Minulý týden jsme byli v nemocnici na malé seznamovací tour a musím řici, že jsme oba dva od té doby takoví klidnější. Aniž bysme si cokoliv řekli, oba jsme z toho měli velice příjemný pocit. Ukázali nám místo, kde se naše dětátko narodí, doporučili nám, co si máme přinést, jak se připravit a psychicky naladit. Jsem moc ráda, že jsem si vybrala právě tuhle nemocnici, protože tam hodně dbají na to, aby se maminky-rodičky cítily jako doma a ne jako v nemocnici. Takže všechny porodní místnosti jsou přizpůsobeny a vybaveny tak, aby jste se opravdu cítila jako doma.

Můžete si přinést svojí hudbu, svíčky, svoje jídlo a pití, svoje oblečení, ve kterém chcete být při porodu. Každý pokoj má svou vlastní koupelnu s velkou vanou, kde se v klidu můžete na porod připravovat. A opravdu, cítila jsem se tam příjemně. A i můj drahý vypadal překvapivě spokojeně a snad bych řekla že se i těší, až tam budeme ten „náš“ čas trávit. Manažerka oddělení, která nás touhle tour provázela byla opravdu sympatická žena, která má evidentně velkou vášen pro to, co dělá. Její slova byla jako balzám na duši, mluvila tak, že jsem si přála, abych mohla rodit už druhý den.

A proto mi došlo, že porod je víceméně hlavně o psychice. Bolesti a nepřijemnosti ho provazející, to jsou jen okolnosti, ale to, jak je žena psychicky naladěná a připravená to miminko vytlačit na svět, to je hlavní podstata úspěšného porodu.

V závěru nám doporučila, ať jsme všechny silné a zkusíme zůstat doma do posledního možného okamžiku. Protože to pro nás bude příjemnější, budeme se cítit uvolněnější a opravdu přijet do nemocnice až takzvaně za pět dvanáct. Jedna věc mě ale v ten den hodně překvapila, možná i zklamala. Jak už jsem výše zmínila, tahle nemocnice preferuje přirozený porod. Když se ale tahle manažerka porodního oddělení zeptala kolik z nás bude mít porod císařským řezem, vyděsilo mě, kolik žen zvedlo ruku. 40%!!! Viděla jsem v ten moment v její tváři zklamání a jako by jí to sebralo tu vášen a nadšení pro to, co dělá. Jen smutně sklopila hlavu a jelikož by to nebylo vhodné, nijak na to nereagovala.

My jsme se na sebe s drahým jen překvapeně podívali a zakroutili jsme hlavou. Už jsme o tomhle „trendu“ slyšeli. Hodně maminek tady v Austrálii, myslím, že zejména tady v Sydney, nechce podstupovat přirozený porod a jelikož mají dobrovolnou možnost se zabookovat na porod císařským řezem, prostě to udělají. Proč? Tomu nerozumí asi nikdo. Je to strach? Obava z porodních bolestí? Z komplikací? Nebo to jen rychle chtějí mít za sebou? Ať je důvod jakýkoliv, nerozumím jejich rozhodnutí. Pokud to není ze zdravotního hlediska nutné, proč se vyhýbat něčemu tak přirozenému jako je porod vlastního dítěte? Nebudu nikoho soudit, ale připadá mi to trochu jako zbabělost. To je jako kdybyste se rozhodli vylézt na Mt. Everest a pak by vám někdo nabídl, že vás tam vezme helikoptérou. A vy by jste na to kývli. Tak proč to vlastně podstupujete? Aby jste mohli mluvit o tom, že jste byli na vrcholu? Bojím se, že ano. Je to smutné.

Ale i tohle mi dodalo sílu a ještě větší odhodlání, že já svůj porod zvládnu, ať už se děje cokoliv. Další věc, která se mi líbí na zdejších zvycích je, že jakmile se vám miminko narodí, už ho od vás nikdo neodebere. Pokud tedy nejsou nějaké komplikace a problémy. Ale když nejsou a miminko se narodí zdravé, ihned ho maminka dostává do rukou, aniž by ho bylo potřeba omývat a čistit a nechává se sama v místnosti s tatínkem. Kdy je prostor jen pro vaši novou rodinu a takzvaný „bonding“. Po chvíli pak přichází sestra, která se zeptá jestli chcete miminko umýt, ale je stále s vámi, ve stejné místnosti. A opravdu je s vámi už 24 hodin. Což je možná trochu zarážející, protože nedostanete absolutně žádný prostor na spánek a odpočinek po porodu, ale kdybyste se cítila maximálně vyčerpaná, můžete sestru zavolat a nechat dítě v dozoru tatínka nebo někoho z rodiny. Ale neexistuje žádné odvážení miminek na noc, aby se maminka vyspala. Nee. Pěkně se o to svoje starejte maminky.

Domů můžete odejít už po 5 hodinách po porodu, kdybyste se na to cítila a kdyby miminko bylo v pořádku a nemělo problémy s kojením. Což si myslím, že u nás v Čechách taky není možné. A upřímně nevím, jestli bych se cítila na to, jít po pár hodinách domů s novorozencem. Ale jak říkám, jiný kraj, jiný mrav. Doktora tady u porodu taky nemáte, dokud nejsou komplikace, jste tam jen vy, váš partner a sestra. Takže je to na vás milé dámy.

Jelikož jsem v Čechách nikdy nerodila, nemůžu to porovnat, ale myslím si, že některé věci se tady opravdu dělají úplně jinak. Jak přesně, o tom vám povím, až to budu mít za sebou.

Tak mi držte palce a já vás zase budu příště informovat, jak tím svým australským těhotenstvím proplouvám.

Krásný den 🙂

Vaše Bára


Barbora je ve 27. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se děje s jejím tělem?

b633476598512953486.jpg

4.4.2016 10:55

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist