Nahoru a dolů

WILD MAMA Porod za Vámi. Šestinedělí před Vámi. Jaká je nová role matky v mém podání a jak to celé zvládáme? Nahoru a dolů je možná vystihující popisek, za kterým se ale skrývá mnohem víc.

img_3448-1100x618.jpg

Dnešní den mám v diáři vyznačen zářivými barvami a vymalovanými hvězdičkami, pod kterými stojí nápis „termín porodu“. Usmívám se a diář uklízím na dno šuplíku, protože pojem „čas“ pro mě už tři týdný nemá žádnou hodnotu. Jak už z předchozího článku víte, náš malý se narodil do tohoto světa o tři dlouhé týdny dříve. Tudíž i moje nové dobrodružství s názvem „mateřství“ se začalo odehrávat o nějaký ten pátek dřív. Už jen samotný fakt, že sednout si k počítači a napsat tenhle článek se chystám už přes týden vypovídá dost o tom, že být mámou není taková brnkačka.

img_3236-1101x619.jpgPorod v mém případě byl procházka růžovou zahradou, po 24 hodinách jsem byla s malým propuštěna z nemocnice a tady náš společný příběh začíná. Jaké to je si poprvé přinést novorozené dítě domů? Byla jsem nedočkavá zjistit odpověď na tuhle otázku. První zádrhel nastal v okamžiku, kdy jsme s drahým zjistili, že náš malý je tak moc malý, že dětská autosedačka působí dojmem, že ho spolkne. Takže než jsme opustili prostory nemocnice, půl hodiny jsme se prali s nastavením sedačky, aby měl malý alespoň trochu pohodlí. Celkově manipulace s věcmi jako je dětská sedačka nebo kočárek mě dohání k šílenství. Připadám si vždycky jako nemožná matka, když se deset minut snažím vyřešit záhadu hlavolamu zvaného „složení kočáru do auta“.

Nicméně první okamžiky po příchodu naší nové rodinky z porodnice domů byly zvláštní. Najednou v tom velkém bytě leží to malé stvořeníčko a vy pomalu začnete zjišťovat nepraktičnost tolika věcí, ve vašem do té doby super útulném hnízdě. Takže už po pár hodinách jsem pochopila, že i když jsem měla pro miminko všechno nachystané a připravené, z praktického hlediska to bylo k ničemu. Takže jsem musela spoustu věcí přesunout a přizpůsobit takzvaně „k ruce“.

První dny a noci byly neuvěřitelné. Náš malý neplakal, prospal kolem 6-8 hodin přes noc, na kojení se vzbudil jednou či dvakrát, přes den taky většinu času strávil se zavřenýma očima a budil se jen na kojení nebo když bylo potřeba vyměnit plínu. Nevěřila jsem tomu. Měla jsem dostatek spánku, čas na vaření, uklízení, na svoje osobní věci. Jako by se nic nezměnilo. Neustále jsem svému drahému opakovala, že to snad není možné, jaké máme štěstí a jak je maličký zlatý. No a opakovala jsem to tak dlouho, až mě malý vyslyšel a ukázal mi, co je to pravé kouzlo být novopečenou maminkou.

Po několika dnech ho začaly trápit prdíky a jeho potřeba mléka vzrostla na každé dvě hodiny kojení. I v noci. Takže během 48 hodin se ze spokojené a odpočaté maminky stala pochodující mrtvola s migrénou, opuchlou tváří a ptačím hnízdem na hlavě. Entuziasmus pominul a ohlásily se „modré dny“ neboli deprese a výkyv nálad. Jak vypadá takový modrý den v podání novopečené matky? Na jednom prsu vám visí dítě, které alespoň pro ten okamžik nepláče. Na druhém prsu máte přisátou odsávačku, protože mlíko vám teče momentálně i ušima, a když dítě nestíhá pít, musí přijít na řadu vaše nejlepší kamarádka odsávačka. Sedíte takhle zabořená na gauči už třetí hodinu a bulíte a bulíte. Neznáte důvod toho pláče, nevíte způsob, jak ho zastavit, jediné co víte je, že vám je to jedno.

Možná mě za to odsoudíte, ale jediné, co jsem v tu chvíli chtěla, bylo to malé stvořeníčko na chvíli vymazat ze svého života, jít si lehnout a spát 2 dny v kuse a pak se obléct do těch nejhezčích šatů a jít si zatancovat s kamarádkami a vypít láhev vína. Neberte mě špatně, ale jsem prostě upřímná a v momentě, kdy se stanete matkou a „plně“ vám dojde, že to malé je na Vás stoprocentně závislé a minimálně 18 dalších let bude (když máte kliku), je to prostě trochu šok a změna tak rapidní, že se takovým myšlenkám těžko ubránit. Takže, abych to shrnula a co bych už dneska po 4 týdnech jako „zkušená“ novopečenka poradila? Těhulky, opravdu to neberte na lehkou váhu a UŽÍVEJTE SI vaše poslední volné chvilky, dokud jste to jen vy sama, nebo vy a váš manžel, přítel, cokoliv. Už to NIKDY nebude stejné. I když budete mít hlídání, i když se Vám povede urvat si chvilku jen sama pro sebe. Jednou jste matka a to dítě s Vámi bude, když ne fyzicky, tak psychicky.

Další rada… poproste někoho o pomoc v prvních týdnech. Já si zprvu myslela, že to všechno budu zvládat hravě, protože malý byl první dny zlatý. Dneska jsem vděčná za to, že za mnou přiletěla moje mamka a pomáhá mi tolik, že jí za to budu líbat ruce ještě dalších několik let. Nevím, kdy bych vařila, nevím, jestli bych měla možnost se přes den na pár hodin vyspat, nevím, jestli bych vůbec věděla co s malým, když brečí a já vyčerpala všechny možnosti jak ho utěšit. Opravdu je co se učit a ideálně, když jsou ty zkušenosti předány od někoho, kdo si tím už prošel. Knihy jsou fajn, ale spoustu věcí se v nich opravdu nedočtete. Taky bych doporučila si opravdu natrénovat manipulaci s kočárkem a autosedačkou, protože se to nechcete učit v okamžiku, kdy Vám řvoucí dítě leží v náruči a vy vražedným pohledem sledujete svůj protějšek, jak už dvacet minut s tou věcí svádí boj století. A hlavně, za mě nejdůležitější rada. Relaxujte a plnými doušky si užívejte věcí, které ráda děláte. Čtení, pití kafe, vychutnávání jídla, procházka po shopping centru, řízení auta a poslechu hudby. Cokoliv to jen je, buďte připravená na to, že po příchodu miminka na tyhle věci budete muset na pár měsíců zapomenout.

I když budete mít volnou hodinku, u čtení Vám bude břinkat hlava únavou, pití kafe se degraduje na pití ledového, jídlo do sebe budete házet za pochodu a bude Vám jedno, co to je (hlavně, aby to nenadýmalo miminko, jinak si zařídíte pár perných dní), v shopping centru už budete trávit čas jen v kojících místnostech, řízení auta se pro Vás stane stresovou situací, kdy se modlíte, aby se Vám dítě nerozplakalo a vy jste nemusela stavět každých deset minut se podívat, jestli je v pořádku, líčit se a upravovat si vlasy buď přestanete úplně nebo to budete dělat na fáze s odskoky na utišení plačícího miminka. Váš život se změní a řídící jednotkou se stane to malé neviňátko. Ale i když to zní příšerně, mám pro Vás informaci, která Vás uklidní. Tohle všechno se dá přežít, obětovat a zvládnout, protože až Vás ten váš malý ředitel zeměkoule chytne za prst a nepustí dokud neusne, až se na Vás poprvé podívá a usměje tím nejkrásnějším bezzubým úsměvem a bude Vám broukat do ucha, když se s ním ráno budete mazlit v posteli… vaše srdce roztaje a budete zaplavena takovým štěstím a láskou, kdy budete vědět, že pro něj/ni uděláte všechno. Jen aby se takhle krásně a spokojeně usmívali pořád.

Některé noci, když už počtvrté vstávám na kojení a opravdu už nemůžu, padá mi hlava a jedu na záložní zdroj si říkám, že to nedám. Pak se na něj ale zadívám a on mi pohled vrátí a několik minut si koukáme do očí a já vím, že oba dva cítíme tu velkou dobíjející energii a lásku a víme, že jsme v tom spolu. Máma a syn. Být matkou je náročné, je to hodně obětování a učení se nové role. Šestinedělí je jako zkouškové období a proto je asi i nejnáročnějším obdobím v životě miminka i maminky. Zvykáte si na své nové životy, vy na život matky, která se musí naučit jak se svým dítětem zacházet, vychytat veškeré signály a přizpůsobit svůj život dítěti. Miminko si zase zvyká na život mimo naše tělo, na nové vjemy, pocity a zvuky. A jediné, co tady v tom světě má a na co se může spolehnout jsme my… mámy.

Sama na sobě vidím, že každý den ho znám víc a víc a on to má stejně. A jít touhle cestou, i když je náročná a těžší než jsme všechny myslely, je pro mě osobně hrozně naplňující. Miluju ho tak moc, že mi nevadí chodit celý den po bytě v pyžamu s rozcuhem na hlavě a jedním okem namalovaným a druhým ne, protože už nebyl čas. Miluju ho tak moc, že jsem zapomněla, jak krásný pocit je být svobodná a mít možnost se rozeběhnout kamkoliv a kdykoliv. Miluju ho tak moc, protože je na tomhle světě z lásky mojí a mého drahého. Je to naše stvoření a je to naše budoucnost. Jako nepopsaný papír, který jen čeká, co na něj napíšete. Vždycky už bude vaším odrazem. Být matkou je největší dar.

S láskou Maminka Bára

img_3437-1101x619.jpg

img_3511-1101x619.jpg

img_3521-1101x619.jpg

19.7.2016 12:35

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist