Nakonec bylo vše úplně jinak

KLUB TĚHULEK! VENDY Jak jsem se již v několika článcích zmiňovala, můj porod byl podle gynekologa plánován jako porod císařský. Moje obavy z porodu stoupaly a názory na porodní zákrok se mi střídaly stejně jako moje nálady. Nakonec se nám v týdnu 39+2 dne 7. ledna narodila princezna Ema.

img_20160113_101256-1100x618.jpg

Po poslední prohlídce u svého gynekologa jsem byla objednána na prohlídku přímo do porodnice, kde jsme se měli domluvit na termínu porodu. Už dopředu jsem věděla, že jdu k velmi rázné paní doktorce a ohlas na ni nebyl vůbec hezký, co se názorů ostatních rodiček týkalo. Měla jsem strach, ale nakonec jsem zjistila, že věřit názorům ostatních se nesmí. Možná měla paní doktorka zrovna slabou chvilku nebo se dobře vyspala, nicméně její přístup ke mě byl velmi ochotný, přátelský a dokonce i milý.

Kontrola probíhala běžně, kontrola tlaku, moči, vnitřně i ultrazvukem. Miminko připravené k porodu s předpokládanou váhou kolem 2700 g. Otázka z jejich úst zněla jasně – chceš CS nebo vyvolaný přirozený porod? Věděla jsem, že chci zažít to, co se u porodu zažívá. Nechtěla jsem o to přijít a tím, že termín vyvolání byl hned druhý den po kontrole bylo jasně rozhodnuto. Já to prostě zkusím a hotovo! Následovalo tedy KTG a během vyšetření jsem byla objednaná na další den do porodnice. V noci mě chytly bolesti. Nebyly nijak výrazné ani časté, prostě mě párkrát zabolelo v podbřišku a to bylo vše. Neřešila jsem to a 7.1. v 7.00 jsme nakráčeli do porodnice. Převléct se do košilky, nachystat dokumentaci a počkat, co se bude dít.

Strach byl vidět i na Honzovi. V 7.15 za námi došla PA s tím, že je spousta porodů, všechny porodní boxy jsou zabrané a že zjistí u paní doktorky, jestli vůbec porod bude. Jasně, co by nebyl, paní doktorka prostě zavelela a já jsem byla uložena na čekací pokoj, kde mi byla zavedena vyvolávací tabletka s tím, že jsem v noci stejně začala rodit a otevřená jsem byla na 3 cm. A tak jsem teda ležela na čekacím pokoji, kde se mnou byla sepsána dokumentace, byla mi odebrána krev, zavedena kanyla, natočeno KTG a prostě jsem ležela a čekala, co se bude dít. Během asi hodinky se dostavily slabé kontrakce. Následoval klystýr a sprcha. Mezitím se kontrakce stupňovaly a když jsem ve sprše zjistila, že asi teda už rodím, byla jsem přidělena do boxu. Vůbec mi nevadilo v tu chvíli, že box není jeden z těch lepších, nemá vanu a já nevím jaké vymoženosti, vůbec jsem nestihla nad tím přemýšlet. Až zpětně jsem si uvědomila, že jsem vlastně nestihla tu slavnou olejíčkovou koupel.

Dovedli za mnou Honzu, který statečně vydržel celý porod u mě a pomáhal mi, jak jen to šlo. Samotný porod byl hrozně rychlý. V 10.30 mi doktorka praskla plodovku, jelikož mi sama neodtekla. Do žíly jsem dostala oxytocin, kontrakce zesílily a já se začala snažit prodýchávat. Žádný předporodní kurz, žádná příprava na porod u nás neproběhla. Prostě jsme do toho vpadli oba dva tak nějak šup rup. Cítila jsem se, jak kdybych si dala panáka vodky. Přetočit se z boku na záda, ze zad na čtyři, vnímat dění kolem sebe, to pro mě bylo úplně nepředstavitelné a kdybych tam neměla na pomoc partnera, asi bych se ani neotočila. Ale byl skvělý, zvládl mi pomáhat, uklidňovat mě a hlavně to všechno ustát (původně totiž k porodu vůbec jít nechtěl).

10.50 otevřená na 5 cm, hlavička vysoko, asi za necelých 45 minut otevření na 8 cm, hlavička prej stále nesestupovala. Cítila jsem ale, jak se malá sesouvá a leze ven. Nesmíte tlačit, hlavička je vysoko, nejste otevřená. To mi PA zopakovala asi 3x a když odběhla kvůli návalu v porodnici, věděla jsem, že už rodím. Po návratu zpět jsem ji prosila, že už to nevydržím a že mě to nutí tlačit, že už to cítím. Prodýchávejte a jen mírně popotlačujte – aha to se řekne, když vím, že prostě už sestupuje. Malá se drala na svět jako blázen. Přetočit zpět na záda, nohy k břichu, bradu přitáhnout a zavřít oči, tlačit. Během posledních tří kontrakcí, na asi čtyři zatlačení, přesně ve 12.14 byla malá na světe. Přiložena na břicho a rozplakána. Pupečníkovou šňůru jsem si přestřihla sama, nástřih nebyl potřeba a šití bylo minimální vnitřní, takže bez poranění.

Všichni jsme byli překvapeni, že to byla taková rychlovka. Dokonce i PA se mi pak přiznala, že počítala s dlouhým porodem, který nakonec skončí CS. Pak nám už malou zvážili, změřili, umyli a nechali nás všechny tři společně si užívat první chvilky života.

Slečna Ema měla rovných 2680 g a 45 cm. Honzovi dokonce ukáply i slzičky dojetí. Nikdo v rodině netušil, že vlastně rodíme a pro všechny to bylo překvapení, když jsme jim volali, že teda zdravíme z porodního sálu a že už jsme 3.

Všechno bylo nakonec úplně jinak a já jsem neskutečně vděčná paní doktorce, že mi umožnila zažít porod, který byl skvělým zážitkem. I když kontrakce bolely, nevzpomněla jsem si ani na to, že bych je nějakým způsobem chtěla utišovat. Dokonce mě mrzí, že to trvalo takovou chvilku a všechno bylo v takové rychlosti, že bych si ráda tento porod i zopakovala. Věřím, že ten příští může být úplně jiný, ale už teď vím, že pokud bude možné, tak ho chci opět prožít a ne prospat.

14.1.2016 12:53

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist