Půl cesty za námi

WILD MAMA Opravdu už mám za sebou dvaadvacet týdnů těhotenství? Teď už zbývá jen hádat kolik asi zbývá. Termín porodu se blíží neuvěřitelnou rychlostí a dny utíkají jako zběsilé. Jaké byly ty moje poslední? Milé i nemilé. Někdy to těhotenství až taková sranda není.

baby_announcement_baraadrian_7_of_20-1100x618.jpg

Odškrtávám si v diáří další úspěšný týden svého těhotenství. V zrcadle si prohlížím svoje zničehonic rychle se zvětšující bříško. Polovina těhotenství za námi. Brouček se uvnitř přetáčí a kope mě na pozdrav. Jak zvláštní pocit. Není mi už ale několikátý den dobře, mám silné křeče v podbřišku a jsem vyděšená k smrti. Když se to ani další den nelepší, neváhám a letím k doktorovi na kontrolu. Tady v Austrálii bohužel neexistuje nic jako vaše osobní gynekoložka, což je pro mne v současné době považováno za luxus. Tady musíte k normálnímu praktickému lékaři a s ním řešíte svoje problémy v těhotenství.

Bohužel, jak už to bývá, tenhle praktický lékař ví o těhotenství asi stejně tak jako vy, takže žádnou úlevnou pomoc neočekávejte. Nicméně jiná cesta než přes něj tu není. Takže sedím v ordinaci a snažím se vysvětlit svoje obavy někomu kdo pravděpodobně neví o moc víc než google.

Doktorka na mě kouká, změří mi tep a pokládá mě na lůžko, aby mi „odborně“ prohmatala břicho. S vykulenýma očima se na mě podívá a křikne: „máte strašně tvrdé břicho, musíte ihned do nemocnice.“ Vyplní mi papír a posílá mě do nemocnice. Je to stejná nemocnice, kde jsem zaregistrovaná a kde budu rodit. Takže jsem ráda, že se dostanu někam, kde vím, že vědí, která bije. Nicméně odcházím dost vyděšená, a jelikož nevím, co hláška „tvrdé břicho“ v těhotenství obnáší, mám pomalu slzy na krajíčku.

V nemocnici mě ihned přijmou a odvádějí mě na porodní oddělení, kde strávím následující čtyři hodiny. Ale už po chvíli a po prvním rozhovoru s lékařem se cítím mnohem klidnější a jsem informovaná, že tvrdnutí břicha v těhotenství je naprosto normální projev. Uff. Následuje odběr krve, moči, poslech srdíčka mého chlapečka a asi hodinový „pokec“ s velice milou porodní asistentkou. Probereme všechny možné a nemožné příčiny bolesti a když jsou všechny výsledky odběrů hotovy, uklidňuje mě, že jediná možná příčina potíží je, že náš malej vyrostl v posledních týdnech rychleji než byly moje břišní svaly schopny pojmout a to způsobilo nadměrné bolesti. Velká úleva.

Jak strašný strach o toho malého můžu mít už nyní, jsem netušila až do tohoto okamžiku. Jsem zvědavá jak se ubráním tomu, abych ho nevychovávala jako skleníkovou rostlinku, když už teď mám takovou hrůzu, aby bylo všechno v pořádku. Ale od toho je tu přece tatínek, který po chvíli rozráží dveře pokoje a s klidným úsměvem na tváři se ptá té milé porodní asistentky, jak se má jeho chlapeček. Když mu slečna dá všechny odpovědi, pohodí rameny a tím nejklidnějším pohledem se na mě podívá a říká: „celej tatínek.“

Když se dostaneme domů, uloží mě do postele a skoro hodinu má hlavu položenou u bříška a mluví k našemu chlapečkovi. Co mluví přestávám po chvíli vnímat a jen mi hlavou běží jak štastná jsem a vím, že pro tyhle momenty to za to všechno stojí. Už teď mají ty dva krásnou vazbu. Malej se uvnitř spokojeně vrtí a bublá si v bříšku, zatímco velkej dokáže bezmyšlenkovitě hodinu mluvit k někomu, kdo zatím světlo světa nespatřil. Vzácnější poklad jsem na břiše v životě neměla.

Následující den si kupuji v lékárně magnesium, které mi doporučili v nemocnici a opravdu po pár dnech cítím úlevu od bolestí. Zase se můžu normálně hýbat a i klidně spát. Máme před sebou posledních pár měsíců, těším se na svoji „baby shower“, kterou máme za měsíc, následuje dovolená a pak už budeme jen odpočívat a čekat. Na příchod mojí maminky, našeho chlapečka a všeho nového. Červen bude minimálně jeden z nejvíce vzrušujících měsíců v mém životě, protože tolik důležitých životních momentů se snad ani do jednoho měsíce naskládat nedá. Mně se to ale podařilo.

Moje maminka se poprvé v životě odhodlala přeletět zeměkouli a přiletí mě podpořit a pomoci mi v prvních týdnech, čehož si neskutečně cením. 27.6. jsou pak moje 30. kulaté narozeniny a taky můj termín porodu. Krásně se nám to sešlo že? Takže pokud se pupíček narodí na čas, budeme od příštího roku slavit dohromady a já bych si nemohla přát lepší dárek než narození prvního syna.

Tak nám držte palce a mějte krásný týden.

Vaše Bára


Barbora je ve 22. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se děje s jejím tělem?

b633476598512953486.jpg

7.3.2016 4:15

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist