Ve dvou se to lépe táhne, ve třech ještě líp

WILD MAMA Byla jsem to jen já a on a šlapali jsme náš svět. A protože se nám společně šlapal dobře, je teď na cestě někdo další. Jak se nám bude šlapat ve třech a jak to udělat, aby jsme se z toho nezbláznili a zůstali jsme to pořád jen MY dva? Dva stejní lidé, dvě stejné duše, které společně stvořili něco jedinečného a skutečného. Co to třeba zkusit ruku v ruce.

Je to čtvrt roku, co jsme se dozvěděli, že ze dvou se stávají tři a od té doby se kolem nás rozproudila vlna šílenství zvaná těhotenství. Je neuvěřitelný jak ta malá osůbka, která tady ještě ani reálně není s námi, dokáže řídit úplně všechno. Všechno se už točí jen kolem „miminka“. Přátelé a rodina se mi ozývají a ptají se jak se má „miminko“, já se při každé sebemenší blbině stresuju jestli je „miminko“ v pořádku a občas i přemýšlím, jestli přítel pořád ještě mluví ke mně nebo k „miminku“. No prostě tohle „miminko“ mě úplně převálcovalo.

Jak rychle se život změní s příchodem dítěte je opravdu zázrak (napsala bych „mazec“, protože to slovo víc vystihuje moje pocity z toho všeho, ale do psaného slova se to úplně nehodí). Pár dní zpátky jsem si ale řekla DOST. Podívala jsem se na náš život před rokem a nyní a nechápala jsem, co se s námi stalo. Jako kdyby datum, kdy se naše dítě má narodit byla nějaká odtikávající bomba. Najednou oba pracujeme na 200%, vznikají nové a nové seznamy „co zařídit“ a jsou delší a delší, naše jedno spořící prasátko určené na cestování se rozrostlo o další dvě určené pro „miminko“ a pro „všechny případy“. Sakra, ani nevím co to znamená.

Večer oba skáčeme šipku do postele a upadáme do komatu. Neříkal někdo, že je těhotenství nejkrásnější období života ženy? Každopádně, jestli to někdo řekl, muselo to být hodně dávno, kdy věci fungovaly jinak a média nás nestresovala ohledně veškerého nového přicházejícího. A proto jsem řekla dost. Když už ted‘ jsme oba ve stresu z toho co přijde, co budeme dělat, až opravdu budeme tři? Takhle to nechci, takhle to není správně. Dostali jsme dar z nebes, stvořili jsme z naší lásky nový život a dobrovolně jsme se oba rozhodli pro změnu a uvítali jsme ji s velkým nadšením. To, že se ale během pár měsíců z pozitivní zprávy stane časovaná bomba jsme netušili. Ale jelikož jako vždycky, když člověk něco dělá poprvé, musí u toho nadělat pár chyb, aby se poučil a dělal to lépe, i my jsme se dostali do téhle fáze, kdy muselo přijít DOST.

Zašli jsme si ten večer na perfektní večeři a mluvili jsme a mluvili. A evidentně jsme to oba potřebovali. A najednou jsme to byli zase jen MY dva. Odpadl stres od problémů všedního dne, nepřemýšleli jsme o „všech případech“, které nás jako rodiče mohou potkat, prostě jsme se smáli, povídali si a byli jsme zase volní jako ptáci. A jak už tahle krásná energie funguje, tak i naše „miminko“ ji pocítilo a asi se samou radostí, že se rodiče dočista nezbláznili, zaradovalo a poskočilo a to bylo POPRVÉ kdy jsem ho/ji ucítila.

Celý tenhle večer mě dokonale uklidnil a oba nás vrátil zpátky nohama na zem. Ještě ten samý den jsme si zabookovali dovolenou a rozhodli jsme se, že ještě než se nám dítě narodí, uděláme si pár dní jen sami pro sebe. A tohle bych chtěla předat všem nastávajícím maminkám a tatínkům. Zejména těm, co do toho jdou poprvé. Nezapomínejte, že tohle malé něco uvnitř, to vzniklo z vaší lásky a ať už je ta láska jaká je, bez ní by to nebylo. A za každé situace je to dar. A ten dar jste dostali, aby jste prošli zkouškou. Touhle zkouškou je těhotenství. Příliv nových emocí, pocitů, všeho neznámého. To, jak to vezmete a co s tím uděláte, to zálěží jen na vás. Na těch dvou stejných lidech. Ne na vašich rodičích, přátelích nebo na médiích. Vy si musíte najít vlastní cestu, jak touhle zkouškou projít. A vím už ted z vlastní zkušenosti, že to není snadné. Ale dá se to. A my to zkusíme ruku v ruce. Protože to nejdůležitější, co chceme a co si přejeme je, aby se naše dítě narodilo do prostředí, kde se bude cítit bezpečně a pohodově. A to je možné jen pokud my dva budeme v pohodě. A my dva budeme v pohodě jen tehdy, pokud budeme vědět, že jsme to pořád jen MY dva. Dva lidé, kteří se potkali, aby něco stvořili a něco předali dál. Neztrácejte sami sebe. Vy jste podstata toho všeho. Držím palce.


Barbora je ve 17. týdnu těhotenství. Chcete vědět, co se děje s jejím tělem?

1.2.2016 12:33

Další blogy

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa těhotenství a mateřství?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru nebo nás sledujte na facebooku:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist