Děti do showbyznysu nepatří
V poslední době si své místo na televizním výslunní vydobyly talentové soutěže. Věková hranice soutěžících není omezena, což se často stává terčem kritiky. Pravdou zůstává, že příběhy dětských hvězd z velké míry nepatří k těm, které mívají šťastný konec.
Zdroj: archiv redakce
Národní divadlo je zaplněno až po střechu, úplně vpředu těsně před jevištěm sedí tři známé české osobnosti – porotci, jejichž úkolem je posuzovat talent soutěžících. Přichází první z řad čekajících aspirantů na nové hvězdy, holčička v růžových šatech, třímá mikrofon, který se zdá být až neúměrně velký. Je jí pět let a bude zpívat. Diváci se rozplývají nad její roztomilostí, rodiče za oponou utírají slzy. Celá tato záležitost má ale své temné stránky. Jak se malé dítě vypořádá s tak obrovskou pozorností? Jak dokáže bojovat s nervozitou? A jak se zvládne vyrovnat s neúspěchem?
Mnozí odborníci se shodují, že rodiče by své děti do takovýchto soutěží přihlašovat vůbec neměli. Už jen proto, že cílem tohoto typu pořadu je vyvolat emoce. Nezáleží na tom, zda pozitivní či negativní. Hlavní je dosáhnout sledovanosti.
Plačící děti nejsou zábava
Jeden příklad za všechny. Devítiletá zpěvačka Adéla Ferencová hned od začátku oslňovala diváky i porotu svým hlasem, když se ale dostala až do finále, nastal na začátku jejího vystoupení problém s technikou a holčička se rozplakala (popravdě v takové situaci by se možná rozplakal i dospělý), je proto obdivuhodné, že Adélka dokázala vystoupení úspěšně dozpívat.
Na adresu talentových soutěží se kriticky vyjádřil Sir Bruce Forsyth, britský bavič. Opřel se tak do tvůrce talentových pořadů Simona Cowella, který dovoluje těm nejmladším, aby se soutěží zúčastňovali. Právě britští diváci byli nejednou svědky, jak porota svým verdiktem dítě rozplakala. „Takhle si zábavu nepředstavuji,“ prohlásil Forsyth. „Nemyslím si, že by do talentových soutěží měly mít přístup tak malé děti.“
V Británii vyvolalo kritiku vystoupení desetileté dětské zpěvačky Hollie Steel, která nedokázala se svou trémou bojovat. Takové případy se stávají i vinou faktu, že tato vystoupení jsou přenášena živě, a proto vyvolávají pocit „teď anebo nikdy“.
Mluvčí talentové soutěže Britain’s Got Talent směrem ke kritickým hlasům prohlásil: „Blaho všech soutěžících je naší prioritou číslo jedna, máme velice přísné postupy, které se týkají dětských účastníků. Děti jsou doprovázeny členy své rodiny nebo opatrovníky a při ruce máme vždy psychologa.“
Na vině jsou rodiče
Není těžké odhalit, kdo za ono plačící dítě nese zodpovědnost. Jsou to rodiče, kteří své dítě do soutěže přihlásili. Psychologové se shodují, že pro děti je důležité, aby byla vyzdvižena jejich osobnost, to se ale v talentových soutěžích neděje a dětské schopnosti jsou posuzovány podle nepřirozených kritérií. Navíc dítě, které se již v raném věku dostane do světa showbyznysu, se jen těžko adaptuje na svět skutečný a na skutečné hodnoty.
Děti navíc nesou neúspěch velice špatně, je to do velké míry dáno politikou škol, kde udělat chybu nebo neuspět je pomalu smrtelným hříchem.
Školy ničí kreativitu a talent našich dětí!
Rodiče by měli pečlivě zvážit, proč chtějí schopnosti svého dítěte prosazovat tímto způsobem. Pokud svému dítěti neustále opakujeme, jak nádherně zpívá, kreslí či tančí a pak jej pošleme vyhrát do talentové soutěže, dítě tam půjde s pocitem, že bude mít úspěch. Když se ale ovace nedostaví, dítě se může bát, že jej rodiče už nebudou mít rádi, protože nesplnilo jejich očekávání.
9 vět, které byste svým dětem neměli nikdy říkat
Děvčátko závislé na kokainu
Často je poukazováno na skutečnost, že svět slavných zdaleka není jen samé pozlátko. Mimo jiné to dokládají příběhy dětských hvězd. Vzpomeňte si na film E.T. Mimozemšťan, tehdy v něm poprvé naplno zazářila Drew Barrymore. Fanoušci si ji vryli do paměti jakou roztomilou holčičku s culíky. To, co v jejím životě následovalo, mělo však k idylickému dětskému životu hodně daleko.
Na televizní obrazovky se dostala již ve svých devíti měsících, šlo o seriál Suddenly Love, opravdovou hvězdou se ale stala „až“ v sedmi letech v již zmiňovaném filmu E.T. Mimozemšťan. Obrovská popularita ale měla svá temná zákoutí – divoké party, cigarety v devíti letech, alkohol a nakonec i kokain a marihuana. Ve čtrnácti letech napsala Drew knihu Little Girl Lost, kde popisuje svou závislost. Na léčení byla několikrát. Možná se dá mluvit o zázraku, že se z toho všeho dokázala vymotat. Dnes opět okouzluje diváky na filmových plátnech.
Jiné slavné děti už ale takové štěstí neměly. Ačkoliv jejich dětská sláva vypadala, že nikdy nevybledne, osud jim přinesl pády až na dno. Své by o tom mohla vyprávět herečka Lindsay Lohan. V jedenácti letech ji proslavil film Past na rodiče, následovala jedna role za druhou, ale také jedna party za druhou. Stejně jako Drew i Lindsay bojovala se závislostí na drogách a alkoholu, bohužel tento boj nemá na rozdíl od Drew ani zdaleka vyhraný.
To není můj sen, ale tvůj!
Možná jste jako malá chtěla být baletkou, ale rodiče rozhodli, že budete pokračovat v rodinné tradici lékárníků. Možná v mládí nikdo neocenil vaši krásu a vy jste se cítila jako šedá myš. Nedělejte to samé svým dětem. Nedělejte z nich baletky a modelky jen proto, že vám se tyto sny nesplnily.
Je správné podpořit talent a schopnosti svého dítěte, dobře si ale rozmyslete, jakou cestu zvolíte. Důležité je vnímat schopnosti a možnosti dítěte realisticky, což se často jeví jako nemožné, protože každý rodič má to nejkrásnější a nejšikovnější dítě. Pokud ale budete jednostranně sledovat jen jeden cíl, může vám uniknout schopnost, která je k podpoře a rozvíjení mnohem vhodnější. Pravdou zůstává, že dítě mnohem více ocení vaši podporu a uznání než potlesk davu.
