Diskuze

Ahoj Zuzko,

ajaj, Bechtěrev není zrovna příjemná nemoc, ale dá se opravdu hodně ovlivnit Tvým přístupem, hlavně cvičením, ale to určitě víš. Já jsem byla v celkem komplikované fázi, kdy se u mě po biologické léčbě objevila TBC a měla jsem 2x koxitidu (zánět kyčle), navíc jsem byla po operaci slepáku. Tyto komplikace v anamnéze zapříčinily totální zmatek lékařů v porodnici, takže mi neustále tvrdil každý něco jiného. Resumé, se kterým jsem šla k porodu bylo jednoduché – zkusíme to normálně a když to nepůjde, udělají císařský řez. Indikovaná jsem byla k normálnímu porodu kvůli narkóze – epidural do páteře jsem mít nemohla a do celkové se jim nechtělo… Rodila jsem 37 hodin a normálně to prostě nešlo, takže nakonec se konal akutní císař – bylo to ale kvůli stavu svalů a srůstům v břiše, což s Bechtěrevem souviselo. Malý se přes to prostě nemohl prodrat. Teď víme, co se děje a budu mít plánovaný císařský řez. Každopádně upozorňuji, že mám B. diagnostikovaného 10 let a problémy se zády jsem měla od 4 let! a taky byly komplikace. Nezáleží na nemoci, ale na průběhu. Nicméně kamarádka Bechtěrevička rodila obě děti císařem taky a zvládla vše vpohodě. Co se týče těhotenství – snad nikdy jsem se necítila lépe. Na konci těhu jsem se snažila co nejvíc polehávat a snižovat tlak na páteř. Nejhůř mi bylo po porodu bez léků a po císaři, kdy jsem se nemohla protáhnout, zacvičit si… Tejpy jsou výborné! Hned po porodu co nejvíc choď – pomáhaly mi dlouhé procházky s kočárkem, mohla jsem se o něj opřít a pomalu se dostat do kondice. 3 měsíce po porodu jsem začala chodit  cvičit a pak to bylo fajn. Taky je důležité, abys byla při kojení vždycky opřenánebo co nejvíc kojila vleže, ale dá se to. 🙂 neboj. Teď mám už pupek a neustále zvedám osmikilové dítě a všecko zatím drží, i když pobolívá, ale dá se. V mailu najdeš nějaké další tipy a zkušenosti. Měj se fajn ať vše dobře dopadne!