Katka v 10. tt: Strach, panika, hrůza, očekávání, radost, láska
Těhulka LIVE
TĚHULKA LIVE! KATKA Jsou tam dvě čárky. Tak to byla moje první slova, kterými jsem uvítala svého partnera při návratu z 24hodinové směny. Zavalily mě pocity jako strach, panika a hrůza. Přichází snad konec světa? Nikoliv, to jen jedno...
Držím palce! 🙂 Moje dvě nejmladší děti jsou 16 měsíců od sebe, je to sice „hukot“, ale nejmenšímu je teď 9 měsíců a s bráchou už jsou jako dvojčata – začínají si spolu hrát a nedají bez sebe ránu:) Jen na to nošení pozor, já si takhle ve dvanáctém týdnu s dítětem v šátku uhnala hematom na děloze.
Věřím, že nepůjde o žádný boj a že vše dobře dopadne. Ať Vás psaní baví!
Věřím, že mě psaní opravdu bude bavit. Děkuji! V práci jsem tím byla pověstná 🙂 Boj to bohužel bude, ale bez toho by byl život nuda a žádná sranda. A každý „boj“ člověka posílí, takže se už těším 🙂
Děkuji za palce 🙂 Pevně věřím, že ty naše „dvojčátka“ to budou mít taky tak. Náročný bude start, ale už se těším, až si začnou hrát a komunikovat spolu. Ondrášek děti, malé i velké, miluje a se všemi si chce hrát 🙂 Nebojte, na to nošení si dám pozor. Jakmile mi to nebude příjemné, bude nosit tatínek 🙂 Zatím nashledanou u příštího příspěvku!
Pokud se nepropadnete po porodu zdravotně, tak myslím, že právě ten start bude možná skoro nejjednodušší. Mám taky skorodvojčata (14 měsíců od sebe) a autoimunitní onemocnění. Po porodu jsem se naopak výborně držela a celé kojení taky (snad prý hormony). Nejobtížnější fáze se skorodvojčaty byla, když bylo dceři 9-12 měsíců, než se naučila sama chodit, ale už si chtěla hrát s malým bráchou, který byl ale pořád dost malý – utíkal, běhal, byl divoký… a malá lezla, stavěla se, padala – to jsem vzpomínala na ty klidné časy, kdy byla v zavinovačce a kdy ráda ležela v kočárku. Teď je mu 2,5 roku a malé 1,5 roku, venku spolu chodí za ruku a někdy takto ujdou i pár metrů 😀 rádi si teď už spolu hrají a s dvojgolfkami si troufám dělat větší výlety a nejsem tak omezena tím, že je nemůžu nosit.
Máte svatou pravdu, Kateřino 🙂 Když se povede start a hormony ženskou pořádně naladí, jde to. U Ondráška jsem byla hormony tak předávkovaná, že mi lékářka na neurologii nevěřila, že je mi tak dobře 🙂 Ještě, že je máme. Třeba se mi na podruhé podaří kojení udržet déle a já si budu užívat tu jízdu s hormony o něco déle. Děkuji za zkušenost a pozitivní naladění. Už se moc na ty naše parťáky těším! Přeji pevné zdraví a hodné ratolesti, ale především to zdraví (to je nejdůležitější)!