Mami, kup mi pejska

Do roka to radši nezkoušet?

V každém případě nenecháváme roční dítě se zvířetem samotné. Pes ho může porazit, kočka zalehnout. Také z hygienických důvodů je lepší vyloučit kontakt miminka s domácím mazlíčkem. Navíc by mohl nastartovat alergie. Pokud jsme měli ale doma zvíře ještě před návratem z porodnice, samozřejmě se ho nezbavujeme. Jen je před příchodem miminka naučíme, že nesmí do dětského pokoje. Obrousíme tak hroty žárlivosti. Také mu dáme očichat dětské oblečení, aby se s novým přírůstkem do rodiny seznámilo. První vzájemná setkání musí být krátká, vždy pod dohledem dospělého.

Pes, kočka morče… Koho vybrat?

Dětskými šampiony jsou pejsci a kočičky. Jsou totiž dokonalými společníky dítěte každého věku. „Do tří let dítěte je lepší mu nepořizovat hlodavce, tedy morčata, křečky, potkany, protože dítě ještě nemá tak jemnou motoriku, aby s nimi dokázalo bez problémů manipulovat,“ doporučuje Marine Grandgeorgeová, která se zabývá studiem chování živočichů ve vztahu k lidem. Kupříkladu takový křeček je „noční pták“, který dny prospí. Na rozdíl od něj je morče mazlivé a přítulné. Pozor na zakrslé králíky, vypadají mile a neškodně, ale při neobratné manipulaci mohou podrápat i kousnout. Takže se doporučují pro minimálně čtyřleté děti.

Také s exotickými miláčky, jako jsou pavouci, hadi, potkani, obojživelníci, je lepší počkat do šesti až dvanácti let. Dohled rodičů je v tomto případě nutný. Na rybičky plující v akváriu se člověk vydrží dívat hodiny. Pohled na ně zklidní i děti. Cvrlikání ptáčků v kleci je sice velkým lákadlem, ale obsluhovat tohle zvíře by měli jen rodiče. Hodně zábavy si děti užijí se želvou. Jen tak se jí nedá ublížit a při jejím hledání v zahradě si děti užijí spoustu legrace.

Mládě nebo starší zvíře?

Ideální je, když dítě i zvíře vyrůstají odmala spolu. Pokud se tedy rozhodneme pořídit dítěti mládě, měli bychom ho přinést domů v optimálním věku, neodebrat ho od matky příliš brzy. Koťátko by mělo mít šest až osm týdnů a štěně deset až dvanáct. Se starším zvířetem mohou být potíže, jestliže nevíme nic o jeho minulosti a případných traumatech. „Nejlepší je seznámit se s chovatelem, okouknout prostředí, odkud vyhlídnuté zvířátko pochází, zjistit, jestli jeho rodiče jsou přátelští, jak zvíře reaguje na děti,“ doporučuje Valérie Dramardová, francouzská veterinářka specializující se na domácí zvířata a jejich chování. Zároveň radí nekupovat zvíře, aniž bychom ho viděli, tedy přes internet nebo z podezřelých chovů.

Jakou rasu vybrat?

Nelze se řídit obecně platnými pravidly, tedy třeba vybrat labradora, protože se o něm říká, že je klidný a neagresivní. Existují jedinci, kteří toto pravidlo vylučují. Také móda by neměla hrát rozhodující úlohu při výběru. Jack Russel je sice roztomilý, ale takový voříšek může být mnohem přátelštější a příjemnější. „Spíš než na rase záleží na tom, v jakém prostředí zvíře vyrůstalo, jaký má charakter.“ Také není pravidlem, že pro malé dítě je vhodnější malý pes. Někteří z nich dokážou být pořádně agresivní, aby si dokázali obhájit svou pozici před těmi velkými.

Co plyšák nedokáže

Antistresový lék na čtyřech nohách. I tak by se mohl nazývat domácí mazlíček. Vůně, teplo, hebkost srsti, to všechno uklidňuje maličké podobně jako dudlík. „I když to není nijak vědecky dokázáno, lidé mají zkušenost, že zvíře po dlouhém soužití s člověkem dokáže vycítit jeho náladu a podpořit ho, když je mu smutno,“ říká Marine Grandgeorgeová. Domácí zvíře dokáže dát to, co kolikrát nesvede ani ten nejempatičtější dospělý. Vždycky je nám k dispozici, připravené poskytovat bezpodmínečnou oddanost a náklonnost. Kočka nebo pes dokážou rozptýlit dítě, jehož rodiče se rozvedli nebo prožívá nějaký jiný smutek. Pomůže mu překlenout pocit vnitřní nejistoty, v tom také spočívá jeho terapeutický přínos. Pro hyperaktivní děti je zase důvodem ke zklidnění. Před malým divochem kočka i pes raději utečou, než aby si s ním hráli.

Nejen hodina biologie

Hledat psa, hladit ho, házet mu míček, to vše motivuje dítě, aby se naučilo lézt a chodit, koordinovat své pohyby. Zvíře přispívá k rozvoji pohybových schopností a také hraje roli v intelektuálním vývoji dítěte, které se naučí brzy rozlišovat mezi živou bytostí a neživou nápodobou.

Čtěte také:

• 7 způsobů, jak udělat zahradu pro děti zábavnou
• Na koně ve dvou letech – hazard nebo zajímavá aktivita?
• Kdy pořídit dítěti psa

Respektujeme jeden druhého

Dítě si musí uvědomit, že zvířátko není plyšák, s nímž si může dělat, co chce, ale živočich, jehož je třeba respektovat. „Rodiče musí dohlížet na to, jak se dítě ke svému zvířátku chová. Měli by mu vysvětlit, že potřebuje mít své vlastní místo, kde spí, krmí se a vyprazdňuje. Zvíře nesmí nikdo lekat, vyrušovat ho při krmení, zasahovat do jeho teritoria,“ říká Valérie Dramardová. Dospělí by ale měli dbát i na správnou výchovu zvířete. Postarat se o to, aby nepořídili dítěti neposlušného a agresivního tvora.

Já jsem jeho pánem

Dítěti dělá dobře, že existuje někdo, vůči komu může zaujmout dominantní postavení, prokázat svou autoritu. Ovšem ne silou, bitím, tak se přirozená autorita neutváří. „Dítěti by se neměl svěřovat dospělý pes. Je to proti psí logice, že by jeho pánem mělo být dítě, mnohdy menší než on sám,“ upozorňuje veterinářka. Pes musí mít jasného pána a tím je dospělý. Jinak to nebude dělat dobrotu. Dítě může pejska čas od času nakrmit, dát mu nějakou pochoutku, ale ne pravidelně.

Chci to, co má kamarád

Dříve než pořídíme dítěti zvířátko, ujistíme se, že jeho touha není nějakým rozmarem, který za pár dní přejde. Nejlíp se to dá zjistit bedlivým pozorováním toho, jak se dítě chová ke zvířatům obecně, třeba u přátel, jestli chce a dokáže se o malého kamaráda starat. Ovšem pořádně si celou akci musí promyslet i rodiče. Pes není levná záležitost na pár dní, budou ho muset živit, platit veterináře, zajistit pro něj péči o prázdninách. Teprve po zralé úvaze mohou dítěti i sobě udělat radost novým členem domácnosti.