Mimi LIVE! Josífek: Každé dítě je jiné
Mimi LIVE
Možná si řeknete: no jasně! Proč by měly být stejné? Ale žádná máma se neubrání porovnávání. Vždyť ta osobitost je na dětech právě to zajímavé. Hrozně mě baví děti pozorovat a vlastně se od nich pořád něco učit. Ano,...
Mám děti – dva kluky – narozené rok a čtvrt po sobě a když čtu tyto řády, jako bych četla o nás 🙂 Je to hodně náročné, na nákupy nebo k doktorce jezdíme zásadně s manželem, sama se s dětma dostanu jen na procházku po okolí nebo chvilku na hřiště. Sourozenecký kočárek jsme si pořizovali už před narozením druhého syna a díky němu jsem mohla chodit ven s oběma dětma sama už od úplného začátku. Teď už to zkoušíme jen s jedním kočárkem, starší syn hezky pěšky – ale zase jen krátké vycházky. Oblékání bylo v zimě něco strašného, teď na jaře už je to mnohem lepší. Tandemového kojení jsem se také obávala, ale syn se brzy před narozením sourozence odstavil sám, a teď, když kojím malého, vůbec ho moje prso nezajímá 🙂 Prdíky u malého prcka řešíme doteď, a to už mu bylo půl roku. Kromě toho je strašně uplakaný, na každou maličkost nebo odloučení reaguje hrozným křikem, bojím se ho jenom položit do postýlky. Starší syn začal tak trochu zlobit, nechce jíst, špatně usíná a malému pořád bezdůvodně ubližuje. A do tohe ještě domácnost, vaření, takže máme opravdu veselo. Kolikrát brečím a vyčítám si že bych mohla být trpělivější, že bych se mohla vyhnout mnoha chybám, že jsem prostě špatná máma… Ale jakmile jsou děti chviličku hodné, hned se zase cítím naprosto šťastná… A jak vidím, je to asi úplně normální, nejsem sama kdo tohle prožívá a nezbývá mi než tohle období nějak přežít a vydržet. Jedno vím ale jistě – děti takhle blízko po sobě – už nikdy! 🙂