Náročný život s náročným dítětem
Vývoj miminka
Průměrně informovaná nastávající maminka pravděpodobně neočekává, že soužití s malým dítětem vypadá jako kašírovaný záběr z reklamy na věčně suché jednorázové plenky. Když se však místo vrnícího uzlíčku štěstí narodí vzpurná malá bytůstka, která oč méně spí, o to...
Nádherný článek! Díky moc 🙂 Mám 14 měsíčního náročného chlapečka a při čtení článku jsem vzpomínala na naše začátky.. kolem 9. měsíce se zklidnil, ale neustále vyžaduje mou pozornost. V lednu čekáme druhého potomka a říkám si, že by to pánbůh nedovolil mi naložit stejně náročné uřvané dítě. Poslední odstavec mě opravdu rozesmál a dostal.. možné je opravdu vše, proto budu raději připravena na variantu, že to bude to samé ne-li horší. Díky 🙂
Chtěla jsem taky poděkovat za tenhke článek.Máme doma 14 měsíční holčičku,která mi dává pěkně zabrat.Je to moje první dítě a všechno jsem si představovala jinak a rozhodně ne tak náročné.Za celých 14 měsíců jsem se ještě nevyspala.Článek mě docela uklidnil,děkuji:)Mějte se krásně:)
Dítě se snaží vždycky si vybojovat co nejlepší pozici v rodině 🙂 a čím je chytřejší, tím rafinovaněji a vytrvaleji jde za svým. Oba synové jsou nároční, bojují o své místo na světě.
Nás uklidnila jedna paní doktorka-psycholožka takto: dítě s nízkým intelektem scénku nikdy neudělá. Takže se uklidňujeme, že aspoň nejsou hloupí 🙂
PS: pozor na pravidla logiky. Neplatí, že pokud je dítě hodné a nedělá scény, že by mělo nízký intelekt !!! Ale platí, že pokud to stále zkouší, tak ho nízký nemá ! Nic jiného z toho neodvodíte 🙂
Děkuji všem za příspěvky k článku. Mým náročným dcerám je už šest let a tři a půl roku a jsou den ode dne úžasnější. Ne že by to s nimi bylo snadné, ale z malých osobností rostou ve velké osobnosti a je krásné to sledovat a být u toho. Přeji všem rodičům náročných dětí hodně síly a hlavně hodně lásky. Gaurí, autorka článku
Díky za tenhle článek a i za diskuze k němu. Aspoň mě utešuje, že nejsem sama, kteráje už 14 měsíců noc co noc od porodu minimálně 10x vzhůru. Podotýkám, že i přes den s ním musím jezdit 15 km kočárem, aby aspoň trochu spal. V noci se furt budí a řve, a uspávání nám trvá 1 hodinu. Kdy po mně leze, šlape. Obdivuju všechny, co šli do dalšího dítěte. Neumím si to představit ani prakticky, poněvadž náš synek s náma musí spát v posteli 🙁 A přes den furt řve a domáhá se všeho. Jak může osud mírné matce nadělit hyperaktivní dítě 🙁
Takové dítě se podepisuje na vztahu celé rodiny.
Pa mějte se a všem přeju hodně sil
Pěkný den všem mamiinám, článek docela hezky vystihuje situaci. Náš Jareček byl velmi náročné dítě, dnes má tři roky a ještě jsem se dosytosti nevyspala. Jako mimi byl taky neustále vzhůru, kojení co hodinku a půl ve dne v noci. No a dnes? Je z něj úžesně chytrý, vnímavý kluk, výborně mluví, ve velmi dlouhých větách a používá náročná slovní spojení. Zkrátka museli jsme to vydržet, nespat, věnovat se, všechny moje záliby šly stranou ale dnes toho nelituju, mám skvělé dítě. I když to bylo mnohokrát doslova „o hubu“. A z toho nespaní a péče máme k sobě velmi hluboký citový vztah. Takže bych to ani nechtěla jinak a asi bych ho nevyměnila za pohodové usmívající se miminko, asi to tak mělo být. Švagrová má třetí holčičku, všechny jí spaly jak andílci, ta nejmenší spí od porodu (má půl roku) celičkou noc od sedmi do sedmi. Umíte si to představit?