Ahoj holky,
díky za gratulace a přání.
Jani pomalu se s námi loučíš a já Ti, přesto že se neznáme, z celého srdce přeji, abys měla kluky hlavně zdravé a šťastné. Zdraví je totiž to nejdražší, co můžeme mít. Ten zbytek se dá koupit, nebo nějak sám od sebe dopadne. Trochu vím o čem mluvím. Před lety mi mamka onemocněla rakovinou. Až při téhle příležitosti jsem si uvědomila, jak je vše kolem pomíjivé a že když není člověk zdravý, je vše ostatní nepodstatné.
U nás zatím žádná změna. Pomalu ale jistě rosteme. Teda hlavně já. Jiné něž těhotenské kalhoty nebo sukně nepadají v úvahu a začínám si připadat jako malý hrošík:-) Ale co bych pro toho svého „prďolu“ nepodstoupila.
Jen jedna věc mě maličko trápí. Možná mi některá poradíte? Paní doktorka mě ujistila, že to ještě nic neznamená, a že je ještě čas, ale já ještě necítím pohyby mimča. Jsem ve 22. tt a zatím asi nic. I když je pravda, že jsem celý den trochu rozlítaná a chvíli klidu mám až večer doma. Je možný že to v tom pohybu nějak zanikne. Navíc mi paní doktorka pověděla, že mám pod štěnou břišní placentu a až pak mimčo. Takže o to hůř se to dá cítít. Prý až se to trochu hne, poznám pohyby. Tak nevím…nechci plašit, ale už bych toho klučinu chtěla cítit.
Přeju všem hezký víkend a hlavně se usmívejte:-) S úsměvem jde všechno líp:-)
